reklama

Report: Cest la enduro de Giromagny - francouzská endurová poezie

Autor: Bříza, Tuceq, kategorie: Report, vydáno: 21.9.2018

Po úspěšné maturitě z instalace kol na nosič vyrážíme z Olomouce směr Brno kolem páté odpolední. Vcelku rychlá nakládka ZR v Brně a šturmem směr Basel k Oskarovi. Cesta utíká přiměřeně stavu českých silnic. Největší zásek je havárka u Plzně. Toto ovšem mistrně řeší ZR rychlou objížďkou.
Kolem čtvrté ráno budíme pomačkanýho Oskara. Ten sice cestoval letecky, ale po cestě byl vtažen do jakési oslavy, kterou tu neradno rozepisovat.

Vstáváme kolem desáté a tvoříme plán na sobotu. Oskar navrhuje na rozježdění shuttle na memorial trailu Nico Laua. Slyšíme shuttle a souhlasíme. Ještě je potřeba vyměnit lanko ruční brzdy na Oskarově dodávce. Hlásím se jako první, že radši udělám oběd. Mechanikování zvládá s Oskarem Ríša.

Vyjíždíme na kopec, kde nás Oskar vykládá z dodávky a jedeme hledat začátek trailu. Chvilku to trvalo, ale cca za půl hoďky jsme na začátku. Trail je to parádní. Prudký místa, kameny, zatáčky, kousek šlapání, krávy, pohupování loukou to vše v zhruba 10 minutách nezávodní jízdy. Jsme čtyři, takže se shuttlem dáváme každý tři jízdy. Před závodem stačí bohatě.

Poslední shuttle vychází na Ríšu, tak musí valit rovnou do marketu, ať máme večer co na gril a do hrdel. Po setmění dojíždíme na Ballon d'Alsace, kde už campuje the Keli family. Rozbalujem gipsy tábor a zahajujem mentální přípravu. Klobásky střídá víno. Ríša něžně vychutnává Lambrusco. Dopíjená se přesouvá do Ducata, neb venku jaksi přituhlo. Došlo pitivo, tak akorát vyčůrat a spát.

Popis závodního dne je už na Tučkovi:

Brzké ranní probuzení v Oskarově jednopokojovém interhotelu Fiat Ducato obsahující závodnickou trojpostel a přistýlku na zemi, poskytnuvší všem ubytovaným nasátí té pravé závodní atmosféry. Hlavně teda z výparů od ostatních ubytovaných závodníků.

Registrace probíhá poměrně svižně a tak se pod největší tlak dostávají pánské záchody, neb enduristi jsou gramhoniči a nikdo nechce tahat ani zbla navíc.

NA RZ1 je krátký transfer se zastávkou na buchtu a kávu v horské chatě.

Pro většinu příjemný start do závodu. Bohužel vypití kávy znamená odpojení vágonku ve střevech a tím i zvýšený tlak na návěstidlo jednoho brněnského závodníka. Příčina pozdějšího mentálního vítězství. (Na návěstidle blikla zelená až v Brně).

Do RZ1 startuje lokální reprezentace ČR dle regionu Brno a Olomouc. Brno má dvě kategorie. Při počtu pěti závodníků je bedna pro každého jasná. Můžeme teda závodit bez stresu.

Do jedničky se startuje podle čísel, takže první jede nadměrný náklad za Brno, pak dvojice z Olmiku a pak má jet Keli s Oskarem.
Keli se ale netakticky nechá předběhnout nějakýma šnekama, takže místo zkušené olomoucké dvojice se dívá na záda nějakému místňákovi, který není tak zběhlý v pouštení rychlejších závodníků. Dalo by se říct ze strany Keliho skoro školácká chyba. Ano i mistr tesař se někdy utne.

Samotná RZ je taková francouzská klasika. Těžká místa, zábavná místa, místa kde to jede i kde se musí šlápnout. Takovej starter v pětichodovém me­nu.

Výstup na dvojku je zpátky k interhotelu. Dvojka je nejdelší, dalo by se říct královská RZ dne. Dost se jede, dost se šlape. V této RZ se láme brněnský chléb, neb ten kdo neveze přebytečné gramy predjíždí toho, kdo jich bohužel má s sebou nadbytek. Důvodem je nedostatek vyhovujících toalet na startech RZ.

V dojezdu RZ má člověk čas přemýšlet a filozovat, takže si konečně zase mentálně obhájí, že má smysl přidat 50% cesty navíc k cestě na nejvzdálenější závod v ČR. Podobná, těžká zábavnost se od Rýna na východ příliš nevyskytuje, čest výjimkám.

Na RZ3 se víc tlačí než jede.

Na startu je chumel závodníků, trochu se rozdělujeme. Přede mnou ZR, který mi rychle mizí a za mnou borec s růžovou vidlicou. Cíl je nebýt dojet, protože nechat se dojet borcem s růžovou vidlicí prostě nechceš. RZ je trošku delší, než sem čekal. Ze začátku to celkem švihá, ke konci se to přeci jen víc zaklikatí. Pár věcí zmastím, ale naštěstí pán s růžovou taky. Nakonec jsem počestně v cíli i s pošramoceným závodnickým sebevědomím. Vláček Keli, Oskar, Bříza dojíždí posléze ve výrazně menších rozestupech než já a ZR.

Na čtyřku je společnej výšlap jak na pětku přes občerstvovačku. Zde je hlavní důvod, proč jsem zde – čerstvé vafle :-). Bohužel je u nich fronta, tak je v plánu si je dát až po čtyřce.

Vydrápeme se na start, kde už jsou jezdci z top 10 halekající a čekající na start 5. Všichni se smějou a po sobě něco pokřikujou. Naprosto nulovej náznak nějaké namachrovanosti, to je fajn.

Čtyrku jedem až na ZR ve vláčku. Vagonek s hnojem ve vláčku nechceme. Jedeme podle výkonnosti. První jede Keli a asi i ze začátku blbě, protože ho dost dlouho vidím.

Pak Oskar mi zmizí až v dropové kamenité pasáži, na kterou se hodí mít skill nebo koule nebo ideálně obojí. Nemám ani jedno, takže to podle toho vypadá a já vypadám jako kandidát na růžovou vidlici. Deset metrů před cílem si ještě lehnu do kamenů. Do cíle pak už dojdu.

Po čtyřce konečně vafle, cíl splněn. Na začátku pětky je skalka, kde toho můžeš trochu získat, ale dost ztratit, tak ji objíždíme. Po startu mi Osky ujíždí, nicméně ho po chvíli téměř docvaknu, když jede za nějakým šnekem.
Ze šneka se vyklubal Keli, který si tam někde lehnul, takže mi v zápětí oba mizí. Nakonec si ještě lehnu na kořenech a dost prošitej dojíždím do cíle.

V cíli klasicky jídlo. Všichni sedí, kecaj, zdraví se. Vítězové si musí postavit podium. Tady se na hvězdy fakt nehraje.

Pořadí:
Brno:
1. Keli
2. ZR

Brno Masters: 1. Oskar

Olomouc:
1. Tuceq
2. Bříza

Pořadí po započtení objektivních příčin (lepší soupeři, absence záchodu, pády, těžká trať, slabá fyzička, brzdící soupeři a samozřejmě mechanické problémy), tzv. mentální vítězové.

Brno:
1. ZR – minimálně 30 sekund dolů v každé RZ, kdyby se bylo možno během závodu někde slušně zbavit zátěže, plus únava po cestě a chybějící fyzička
2. Keli – brzděn šnekama plus špatné značení v RZ (sice poměrně malá ztráta), ale na ZR to nestačí

Brno Masters:
1. Oskar – jel to, na co má, trochu zrychlit by šlo, ale i tak se mu podaří být v kategorii jak mentálním, tak reálným vítězem

Olomouc:
1. Bříza – na nic si nestěžoval, ale kdyby nejel ve vláčku za Tučkem, tak by byl určitě rychlejší než on plus nějaké pády
2. Tuceq – zbytečné pády a zbytečné mačkání brzd a volba blbých stop, za které mohl zásah vyšší moci

Pak už jen transfer busem na kopec pro auto a o půl šesté ráno hezky doma. Dík ZR za řízení a Oskarovi za interhotel!

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel Jiri 25.9.2018 v 20:20

pekny report, lahoda to cist..:D

anonymní uživatel SamPilgrim 24.9.2018 v 23:17

Vojomag mi chyběl ve sbírce zajímavýho čtení. Dík za tip

anonymní uživatel Koli 24.9.2018 v 15:00

Nebyl to Gaspi?!

anonymní uživatel pps 22.9.2018 v 15:04

Růžová pobavila :D