Test: Deviate Highlander II - druhá generace udělala ze skvělého kola ještě lepší

Autor: Keli, kategorie: Test, vydáno: 22.4.2024

Kolik to je? Tři roky? Asi. Tehdy jsem naposledy seděl na kole Deviate Highlander. Teď před sebou mám jeho druhou verzi a jsem zvědavý kam se posunula.
Na první pohled jsou si kola dost podobná. Tehdy jsem měl verzi se 140 mm zadního zdvihu, na výběr byla i stopadesátka. Nyní je už jen jedna verze, kompromisních 145 milimetrů. 

Jde o facelift nebo aktualizaci?

Kolo druhé generace prošlo faceliftem po stránce geometrické, ale rozdíly nejsou radikální. Tady milimetr, tady o trochu víc, hlavovka se položila o půl stupně, sedlovka se napřímila o 1,5 stupně, rozvor i reach se zvětšil. Celkově vzato, spíše než o facelift šlo o aktualizaci na současné trendy. Vyznění kola zůstalo zachováno. Stále jde o univerzální trailbike či all mountain, full twentyniner, karbonové 29" kolo do každého terénu, na celodenní výlet, lokální enduro závod či dovádění v bikeparku.

Deviate by Wonderfull Bikes

Český dovozce Deviate firma Wonderfull Bikes mi dodala kolo postavené na pohonu a brzdách SRAM, odpružení Ohlins, Maxxis obutím. Nechyběla karbonová řídítka, hliníkové záplety DT Swiss a teleskopka OneUp s obřím zdvihem 240 milimetrů. Na váze kompletní kolo na bezduších ukáže necelých 15,5 kg.

Vnitřní vedení venkem!?

Mluvil jsem o aktualizaci, co ale zůstalo zachováno jsou vychytávky, které Deviate na Highlanderu má. Například vnitřní vedení kabeláže, když říkám vnitřní, myslím tím po vnitřní straně horní rámové trubky... venkem. Výměna brzdy či bowdenu šaltru bude radostí. A přitom, díky umístění hadic do kanálku v horní rámovce, zůstává zachován čistý vzhled kola jako u standardního vnitřního vedení.
Zůstala možnost umístění košíku na láhev, a zachovány jsou i mazací porty pro snadnou údržbu čepů a řetězové kladky, stačí vzít maznici, natlačit skrze port vazelínu a hotovo. 
Stejně tak zůstaly i ochrany rámu na spodní rámové trubce, řetězové a sedlové vzpěře. Ta ale měla tendenci se trochu odlepovat.
Deviate se holedbá velkou tire clearence, průchodností zadního pláště zadní stavbou. Prý kolo zkousne 2,8 palce gumu, osobně bych si na to nevsadil a vlastně bych s takovou papučí na kole tahat nechtěl, ale proti gustu...

Carbon fibres i kladka

Rám Highlanderu je celý z karbonu a má extrémně nízko umístěný tlumič. Tak nízko, že už to níže nejde. Tlumič je nalepen na spodní rámové trubce a skrze díru v sedlové trubce je napojen na přepákování. To má za úkol optimalizovat chod a daří se mu to více než dobře. Ale o tom až dále.

Highlander II nabídne jezdci až neskutečné místo nad rámem, kompaktní rám spolu s hodně výrazný slopingem usnadní práci s kolem a přidá na tuhosti. Ta je příkladná, masivní čepy s dostatečnou roztečí k tomu jednodílná zadní stavba, slovo jako flexe v souvislosti s Highlanderem použít nelze. Ačkoliv jsem příznivcem nízko umístěného kokpitu, tak na tomto kole jsem byl nucen si pod představec vyskládat až nečekaně vysoké množství podložek, bez nich, s představcem nejníže jsem měl na kole až téměř XC posed.

Daní za nízko umístěný tlumič je vyčnívající přední část přepákování pod šlapací střed. Místo se jeví jako dost na ráně, ale nikdy jsem jím nic netrefil a ani množství nečistot od předního kola nebylo zásadní. 

U jednočepového zavěšení nesmí chybět kladka skrze kterou prochází řetěz. Bez ní by se výrazně projevoval jev zvaný kickback, více o něm dále.

Do kopce

Stoupací schopnosti kola bych rozdělil do dvou kategorií. První z nich se týká stoupání na zpevněném povrchu a druhá v terénu. Pokud jedu do kopce na asfaltu, je cítit i při maximální snaze o šlapání "do kruhu" jemné pohupování. Nebylo to sice zcela nezbytné, ale téměř vždy jsem sáhnul po páčce uzavírající pomalou kompresi na tlumiče, rozdíl v efektivitě šlapání je znatelný.
Naopak aktivita při jízdě v terénu byla velmi výhodná, protože kolo mělo neustále velmi dobrou přilnavost s terénem a jízda byla jak efektivní, tak pohodlná. 
Jinými slovy zamykal jsem jenom na asfaltu, v terénu nikdy. Vždy mě překvapilo kolik toho kolo přejede, kolik jsem v sedle kola dokázal vyjet. To bylo doslova dech beroucí.

Kladka část výkonu vezme

Highlander a jeho stoupací schopnosti bych se nebál označit jako nadprůměrné. Nicméně existují na trhu kola, která stoupají mnohem víc. V průběhu testování jsem si odskočil na nový Canyon Spectral a ten Highlandera ve stoupacích schopnostech strčí snadno do kapsy. 
Cítím, že se výrobce snažil klást prioritu především na sjezdové schopnosti než na absolutní efektivitu při ve výjezdech. Ruku na srdce, ono by to v podstatě ani nešlo, protože použitá kladka, přes kterou prochází řetěz, část výkonu vezme. 
V případě, že máte řetěz kvalitně namazán, tak systém s kladkou funguje téměř neslyšně. Jakmile se ale mazivo jenom trošičku vyjede, hlasitost se zvýší výrazně. Především na větších pastorcích. Vozit si s sebou na delší vyjížďky v mokru či blátě mazání se přímo nabízí.

Čím víc mu naložíš, tím je stabilnější

V čem je zásadní výhoda jednočepu s vysoko umístěným čepem? Zvětšování rozvoru jak jde kolo do zdvihu, čím víc mu naložíš, tím se stane stabilnějším. U Deviate Highlander II je nárůst délky rozvoru 23 milimetrů, spíše 10 milimetrů bereme-li nárůst od hodnoty naměřené v SAGu.
Osa zadního kola má trajektorii kružnice a jak jde do zdvihu, tak se zvedá a couvá. Zadní kolo jakoby uhýbá překážkám a usnadňuje jejich přejetí. Díky tomu se 145 milimetrů zdvihu na Highlanderu pocitově vyrovná většímu zdvihu u kol s jiným systém zavěšení zadní stavby.

Prodlužování zadní stavby má i stinnou stránku, tou je horší pop u bunnyhopu. Kolu se nechce do vzduchu tak ochotně, jak bych si představoval. Obdobné je to u manuálu, postavit kolo na zadní dá trochu víc práce. Na trailu jsem si to až tak neuvědomoval, více jsem to vnímal například při výskoku na obrubník.

Není to přesně, co hledám?

Jízda z kopce dolů, jednoznačně nejsilnější stránka Highlanderu 2. Osobně cením, že se Deviate při úpravě kola nevydal cestou extrémního položení hlavového úhlu a korekci zvolil jen o půl stupně. Zůstala tak zachována hravost a super ovladatelnost z předchozí generace. Jak rozvor se zdvihem roste, to se děje většinou, když jedeš rychle v rozbitém terénu, je kolo zároveň i příjemně stabilní. 
V pomalé rychlosti ovladatelné, ve velké stabilní. Není to přesně to, co hledám? Je! Navíc, když k tomu přidám i příjemnou citlivost zadní stavby se znatelným nárůstem progresivity v poslední třetině zdvihu, tak po stránce chodu nemám co vytknout.
Škoda jen, že zadní stavbě nesekunduje ve stejném výrazu i vidlice. I při maximální snaze jsem z vidlice Ohlins nedokázal dostat obdobnou citlivost jakou nabídla zadní stavba.  

Mezi nevýhody jednočepu patří tahání za řetěz, tento problém elegantně řeší kladka přes kterou jde řetěz. Díky ní zůstává vzdálenost řetězu víceméně konstantní a eliminuje tak kickback. Druhou výrazným záporem je obvykle tuhnutí zadního odpružení při brzdění. Musím se přiznat, že u Highlanderu jsem za jízdy nic podobného nevnímal. Drobné ztuhnutí tam je, ale nepůsobí nijak rušivě.

Druhá je ještě lepší

První verze Highlanderu byla výborná, ale druhá je ještě lepší. I přesto, že rozdíly mezi koly nejsou na první pohled extra vidět, tak posun v jízdních vlastnostech bych se nebál označit jako výrazný. Kolo můžete koupit jako celek a nebo jako rámový kit a postavit si Highlandera zcela k obrazu svému. Nicméně, budete muset sáhnout hodně hluboko do kapsy, rámová sada Highlander II bez tlumiče vychází na 85 tisíc korun.

Pokud vás Highlander II zaujal tak jako mne, koukněte na web deviatecycles.cz , kde najdete další informace.