Test: boty Oneal Torque SPD

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 14.4.2014

Otázka jestli nášlap nebo platformu je stará jako cyklistika sama. Nechci do tohoto sporu nějak vnášet světlo, nicméně pravda je taková, že efektivita šlapání, ať už do kopce nebo z kopce jde s volným pedálem mírně řečeno do kytek. Co si ale obout když už se rozhodnete sjezdovat, allmountainovat nebo endurovat zacvaklí? Do ruky se nám díky Oneal.cz dostaly nové DH papuče z produkce Oneal. Jaké boty jsou a jak si poradí s dvěma nejpoužívanějšími systémy zámku a to SPD a Crankbros?

Přesun na nášlap je sice v určitém pohledu zásadní krok kupředu, nicméně zahodit skejtky a nazout tretry je zase druhý extrém, minimálně v gravity ježdění. Když pominu že poctivé závodní tretry jsou sice tuhé jak hovězí ve školní jídelně a noha se vám v nich ani nehne, bohužel plastová či dokonce karbonová podrážka není něco, v čem by se v případě občasného tlačení kdovíjak dobře cupitalo, nemluvě o nepohodlí které dlouhý pobyt v tretrách nabízí. Ideálním řešením jsou tedy sjezdové „tenisky“ kompatibilní s SPD. Poměrně omezený výběr dvou hlavních značek nyní rozšiřuje Oneal s jejich botou Torque SPD.

Na první pohled je křuska poměrně masivní a bytelná, navíc zvýšený kotník přispívá k ochraně… kotníku. Navíc proužek suchého zipu evokuje pořádně staženou nohu bez ztráty pohodlí, jak to bývá právě u treter. Barevná kombinace je věc vkusu, nicméně Oneal poměrně neobvykle nabízí hned tři varianty, poměrně divoké kombinace s červenou a zelenou a uměřenější, mírně Vans-připomínající černo-bílou variantu. Trochu mě vyděsila podrážka, protože svým vzorem silně připomíná boty Exustar, které vždy měly vážné potíže s životností, nicméně asi jen shoda náhod, po víc jak měsíci testování je svršek naprosto bez problémů, na podrážce jeden nebo dva záseky od pinů pedálu CrankBros.

Jak se boty vozí. Při prvním nazutí jsem byl v mírných rozpacích, protože dírky na tkaničky končí kvůli velcro pásku poměrně nízko a i při pořádném dotažení tkaniček mi bota kdovíjak přesvědčivě nohu neobjala, navíc onen pásek taky není ani tak stahovací element, jako spíše prvek pod který jde schovat mašlička. Takže první vyjížďka mě upřímně moc nenadchla, ačkoli díky zvýšenému kotníku je noha pěkně obepnutá vzadu, tzn. pata se ani nehne, noha mi lítala do boku a to byl upřímně pěknej vodrb. Naštěstí jsem v záchvatu vynalézavosti natvrdo protáhnul tkaničku i dírkou pro „sucháč“ pásek a vše byl zázrakem vyřešeno, samotného mě překvapilo, jak moc udělá, když je bota zavázaná o centimetr výš. S tímhle drobným domácím upgradem sedí boty na noze ve všech směrech. Navíc je bota velmi pohodlná a hlavně se po měsíci poměrně intenzivního ježdění ještě pořád nevymačkala, nebo pokud ano, pořád jde stáhnout tak, aby to nebylo cítit. Co se týče tuhosti podrážky, na té si Oneal docela zakládá u všech svých bot, taky proto jsem dříve testované boty Stinger na procházky určitě nedoporučoval, u SPD bot je tahle tuhost dle očekávání ještě zvýrazněna, Torque se skutečně chovají velmi blízko tretrám, tlačení s nimi je možné – nicméně se výrazně nedoporučuje, gumová podrážka sice podrží na kamenech či dřevě, velký komfort chůze ale boty nenabízí. Ostatně o jejich tuhosti vypovídá i to, že ačkoli jsou primárně zamýšleny pro použití s pedály s klíckou, ani z obyčejných a nejrozšířenějších „pětsetčtyřicítek“ (Shimano M540) mě podrážka netlačila a noha nebolela. Nicméně použití těchto pedálu trochu popírá význam měkké gumy na podrážce bot, hlavní testování tedy probíhalo na pedálech CrankBrothers Mallet 2 a Shimano DX.

S Shimanem si Onealy opravdu rozumí, výborně se nacvakávají i při velmi dotaženém pedálu a vycvakávání nic nebrání, klícka pedálu navíc výborně sedí na podrážce. Je pouze potřeba si dát pozor, aby nebyl kufr příliš na špičce, kde je podrážka poměrně značně zakřivená nahoru, tím pádem bota nesedí na pedálu jak má. S CrankBrosem si Torque rozuměly o něco hůř, v případě že máte kufr s tečkami na pravé botě, tzn. vycvakávací úhel je 15 stupňů, není nikde problém, navíc se piny zakousnou do podrážky a noha se ani nehne. Bohužel pokud máte větší toleranci, tedy 25 stupňů, v maximální boční poloze se podrážka značně zachytává do pinů a může se stát, že noha nepůjde z pedálu vycvaknout tak lehce a hlavně rychle jak by jezdec čekal, ostatně moje první seznámení s tímto problémem poznamenal neuvěřitelně zábavný pád na krovky v prudkém výjezdu.

Oneal zkrátka nabízí SPD superkompatibilní a s CrankBros středně kompatibilní botu v neotřelém designu (tím myslím, že se dost lidem nelíbí, nicméně sto lidí – sto chutí) a vzhledem k cenovce, která ukazuje 2 790 Kč jsou i o víc než pětistovku levnější než třeba konkurenční FiveTeny. Je samozřejmě otázka nakolik jsou pro FiveTen konkurenční, vzhledově působí mírně low-endově a taky jakou ukáží dlouhodobou životnost, ale u mě zatím v pohodě. Zásadní problém, snad kromě toho, že kvůli zvýšení paty je nutné se komplet vyzout, pokud vám do boty padne kamínek a zasekne se na achilovce (nejde exkomunikovat z boty pohybem paty nahoru, protože pata nahoru nemůže), jsem nezaznamenal. A i když jsou primárně na DH, myslím, že by mohly být i na enduro specific. Šlape se s nimi dobře, netlačí, drží a jsou za relativně rozumnou cenu, takže pokud se vám líbí, nebál bych se jich.

A jako takovou poznámku pod čarou, v krabici s botama mi dorazily i další MX podkolenky Oneal v designu Pinup. Musím říct, že v první chvíli jsem z nich byl trochu nakřivo, protože jsou dost silné a teplé a vidina toho, že bych v nich v létě nějak zásadně jezdil mě moc nelákala. Na opravdu parné léto sice nejsou, nicméně se mim dost osvědčily v chladnějších měsících, protože zakrývají přesně to místo mezi botou a chráničema kolen, jednak chrání před zimou a druhak mi několikrát zachránily holeně od odskakujícího kamení a průletu ostružiním. Je pravda, že s nástupem léta doporučuju schovat do skříně nebo si nechat na MX případně je mít v pohotovosti na vlnu ochlazení nebo DH akce na horách, ale v zimě u mě byly v podstatě v každodenní službě, protože mimoto že zahřívají na kole, úplně maximálně se díky své tloušťce hodí do SNB bot nebo lyžáků. Jako bonus, designů je milion a s taková barevná potkolenka ptokolenka při závodech rozhodně strhne pozornost nejednoho fotografa, páč čím víc barev tím víc slávy.