Test: Canyon Strive

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 4.2.2014

Co je to Enduro? Enduro je závod v trailování. Co je to enduro kolo? Enduro kolo je kolo vhodné na Enduro, což jak bylo vymezeno výše je závod v trailování, kdy se čas měří z kopce dolů. Enduro nemá být univerzální kolo na všechno. Enduro je kolo na Enduro. Teď když jsem splnil minimální limit na článek a řekl slovo Enduro skoro desetkrát, mohu pokračovat… ovšem vzhledem k tomu, jaké kolo si našlo cestu do prvního letošního testu, použití tohoto slova tolikrát úplně nadsazené není.

Canyon Strive AL 8.0 Race je, jak už jeho název napovídá, prostě kolo na závodění. Po prvních pár kilometrech jsem pochopil, jak velký význam má pro značku vlastní tovární závodní tým, který obsahuje takové jména jako je Fabien Barel nebo Joe Barnes. Na první pohled Strive 8.0 definuje, jak by mělo vypadat osazení závodního kola. RockShox Pike RCT3 a Monarch RC3 plus, podle mého názoru ty nejlepší tlumící jednotky na EN které si lze za peníze koupit. Když pohon, tak jedenáctkovej, takže o převody se stará Sram se svojí X01. Stejně tak je v režii Sramu (Rock Shoxu pozn. red.) sedlovka Reverb i brždění prostřednictvím Avid Trail X7. No a jak jinak obout lehoučké DT Swiss kola na Enduro závod než Maxxis Minion 2.52.4 DHF SuperTacky Exo Protection dopředu a Ardent 2.4 Exo Protection dozadu. A kompletní závodní vzhled dotváří kokpit od Renthalu. K závodnímu potenciálu kola se váže i použití horního vodítka v kombinaci s „nepadacím“ převodníkem. Ačkoli převodníky Sram jsou hodně nepadací, mechanici v EWS si tím, že jsou úplně evidentně jistí zrovna nejsou. Co se týče endurovosti, samozřejmě ani rám nestojí pozadu, 160mm zadního zdvihu, 142×12 pevná osa, tapered hlavová trubka položená do 66 stupňů, vnitřní vedení kabeláže a závodně naladěný přepákovaný jednočep s uložením tlumiče co nejblíž šlapacímu středu kola pro snížení těžiště co nejníž. A když už tam mluvím o těžišti, váha 13,2 kg bez pedálů, není na hliníkové kolo zrovna hodně.

Ačkoli bych měl zůstávat coby tester nestranný, když vám přijde do ruky kolo, které je takhle špičkově osazené, na test se prostě těšíte, o to víc mě dostalo od prvního nasednutí. Ono se na tom kole totiž hrozně pohodlně sedí! Nikdy bych nečekal, že kolo, které je v podstatě šlapavější závodní sjezďák budě mít sportovně vzpřímený posed. Díky umístění šlapacího středu hodně dozadu a krátké horní rámové trubce není člověk natažený a šlape příjemně pod sebe. Jasně, jakákoli závodní efektivita šlapání v sedě jde mírně do kopru, nicméně už dlouho se mi nestalo, že bych si na kole při šlapání v sedě takhle odpočinul. A tento prvek je jeden z mnoha dílků, které ze Strive dělají fantastické enduro kolo. Když zvednete teleskop, zamknete tlumení, jediné co vás může omezit do kopce, jsou vaše plíce. A když dojede na start RZty, všechno odemčít, sedlo dolů, zadupat při startu a užívat.

Poměrně neobvyklá konstrukce zadní stavby je v kombinaci příjemně citlivá ovšem zachovává vlastnosti jednočepu, tzn. se při šlapání mírně zamyká a díky tomu je Strive doopravdy tůůze rychlý. Položená hlava, delší zadní stavba umožňují kolu vést stopu vynikajícím způsobem (i když má kolo „menší“ kola) na šlapání reaguje relativně hbitě. Pláště jedou a drží a je překvapivé, jaký rozdíl je mezi Ardentem v rozměru 2.25 a 2.4. Širší verze nejenom že drží úplně jinak (takže drží) a dokonce brzdí! No bohužel, když už jsem u brždění, tady leží jedna z velkých slabin kola. Je pravda, že závodní kolo brzdy nepotřebuje, kdo brzdí, prohrává ale výkony Avidů jsou po funkční stránce „střídavě oblačno“ a jakmile se zahřejí, všechny srnky v celém polesí o vás ví. Nevím, jestli potřebuju, aby mi nové brzdy na novém kole vibrovaly, pískaly a vůbec rachotily, jak když se mačká plechovka. Jedinou výhodou je to, že když jedete, fotografové na trati ví, že mají čekat a nažhavit blesk. Brzdy by teoreticky mohly být nejslabším místem kola. Teoreticky proto, že se i během testování podařilo strhnout zuby na speciální volnoběžce v kolech DT Swiss, a jestli je něco doopravdy opruz, tak to, když se vám kazeta protáčí dozadu i dopředu. Nicméně s reklamací tohoto problému nebyl problém, cca do týdne od odeslání jsem už seděl na kole znovu a na druhém zadním kole se mi nic takového nestalo. Je možné, že se na testbiku objevil „páteční“ kus, ale moc dobré světlo to na švýcarské kolaře nehází. A nějak si nechci představovat, co by se stalo v případě, že bych na kole prošlápnul v závodním nasazení.

Brzdy a zadní kolo, to jsou věci, na které je potřeba dát si na Canyonu pozor, nicméně tím veškeré starosti končí. To, jak fantastická je jedenáctka vzadu se dá dost těžko dostatečně popsat, ale zkrátka řadí naprosto přesně a okamžitě a 42 zubů vzadu v kombinaci s 34 vepředu je dostatečný „kašpar“ na většinu českých kopců a naopak 10×34 9×34 je dostatečný převod na zrychlování i z kopce dolů.

A celé tohle kolo prostě baví, baví tím, jak jede z kopce, baví tím jak dobře a nezávodně se na něm sedí do kopce, baví tím, jak s přehledem zvládá vysoké rychlosti, baví tím, jak fantasticky funguje tlumení, baví tím, jak dokáže udělat ze závodění ještě větší zábavu. A taky baví velikostí kol. Ano, u Strive se nedá nenarazit na problém, že má prostě „mrtvý rozměr“ 26". Všechny ostatní kola do 160mm zdvihu mají kola o palec a půl větší a jsou o palec a půl rychlejší. Jenže v případě Strive jsou taky všechny o palec a půl nudnější, obratnost Canyonu ve vzduchu i na zemi je prostě příjemná, hodně moc příjemná. Nicméně člověk by měl být realista. A když se vrátím nohama na zem, je otázka, jestli bude tento model v nabídce Canyonu i příští rok anebo bude nahrazen modelem Spectral na větších kolech. Ale i kdyby, za cenu necelých 78 tis. Kč je tahle labutí píseň šestadvacítek něco, co by si měl minimálně vyzkoušet každý, kdo si rád užije super sjezd po tom, co si nahoru vyjel po vlastní ose a nebo to myslí s enduro závoděním trochu vážně.