Test: Devilwork Chronos - ocelový pevňák na DH

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 27.10.2014

Ocelový pevňák je záležitost, která nikoho z míry asi nevyvede, ostatně z čeho jiného udělat dirťáka. Ale co když tenhle pevňák na 26 kolech není dirťák, ale sjezdová mašina? Exkluzivní test Devilwork Chronos zde!

Podle ohlasů na poslední test kola Devilwork Proteus Evo od téhle garážové značky by se asi dalo říct, že ocel rozhodně budí emoce. A tyhle emoce budou nepochybně ještě silnější, minimálně v mém případě byly, když se jedná o kolo, které je svým způsobem naprostým opakem všeho, co je nám v našem vesmíru svaté. Na sjezd přece patří celopéro, ideálně karbon a ideálně se sedmadvacítkama. Dá se vůbec na „takovým“ kole jezdit?

V první řadě je nutné si „takový kolo“ představit. Stejně jako Proteus je i Chronos svařený z oceli 4130 CrMo AH, tady jsme ještě pořád jakž takž v klidných vodách, to zajímavější začne už při čtení ostatních vlastností rámu. 1,5 palcová hlava, rozvor kola ve velikosti M 1070mm, délka zadní stavby 420mm, úhel hlavy při 100mm vidlici 68 stupňů a střed o 20mm níž než jsou středy kol.

Jenom pro ilustraci, letošní 26" AGang Ninja DH má zadní stavbu 430mm, rozvor v M 1180mm při hlavovém úhlu 64 stupňů a střed jenom o 15mm níž než středy kol, podobně třeba Specialized Demo 8 650b, zadní stavba 430, rozvor 1207mm. Takže tenhle pevňák je o něco kratší než dva celoodpružené sjezďáky? Vzhůru do boje

Pro člověka, který poslední dva roky svého života strávil testováním ideálně sedmadvacítkových endur, případně šestadvacítkových odpružených sjezďáků, je první jízda na Chronosu rozhodně osvobozující zážitek. Teda pokud mají křesťani pravdu a je to právě bolest co doopravdy osvobozuje. Tlumič tohohle kola je katastrofální, zadní stavba tuhne pod brzdama i při šlapání, co hůř, ona tuhne i při nešlapání a nebrždění. Bohužel není možné nastavit ani předpětí pružiny ani komprese, zkrátka co se týče pružících jednotek, neodvedli v továrně dobrou práci.

Ne teď vážně, první dvě jízdy na Chronosu po lese, který není vybetonovaný aspoň prosívkou je docela poctivá rána na ego i kolena. A při představě, že na pevném kole někdo dokáže objet celý slovenský pohár, se v´mě zmocnila naprosto intenzivní beznaděj, že se ze mě za poslední roky stal ten největší měkota, co kdy seděl na kole. Situace se ale začne rapidně zlepšovat tím, jak narůstá počet jízd. Okolo třetí/čtvrté jízdy přestávám viset na brzdách, povoluju kolena (občas málem i svěrač), nechávám kolo dělat si, co potřebuje. A světe div se, začínám zase najíždět na skoro takovou rychlost, jakou na stejných místech lítám na fullu. S tím rozdílem že po minutě a půl sjezdu sem roztřískanej jak „cikánský“ hračky.

Po pár dalších jízdách je naštěstí seznamování u konce a já začínám rozeznávat, co je vlastně Chronos zač. Nevím, jak to ti kluci ušatí slovenští v té garáži dělají, ale zase se jim povedlo udělat kolo s vlastním charakterem, což je jev, který se v posledních letech zas tak často nevidí. Chronos je doopravdy docela dlouhé kolo, obzvlášť na HT, podobně jako u Proteusu je ve vzduchu spíš klidnější, stejně tak i na zemi. Teda pokud vůbec jde napsat, že pevňák může být klidnější. Na žádné velké trikování tohle kolo není, tohle kolo vás má prostě dovézt rychle dolů pod kopec a v ideálním případě vás neshodit dolů. Sám jsem rozhodně nečekal, jak může taková ocel fungovat a zároveň být tuhá. Kolo krásně reaguje na šlapání i pumpování (při pumpování je teda potřeba brát v potaz, že nejste na ultrakrátkém dirťáku, takže je potřeba začít pumpovat o něco později než jste možná zvyklí) a přitom relativně funguje, co se pohlcování vibrací týče. V kombinaci s 2,4 Highrollerem vzadu nafoukaném na nebetyčně drze nízký tlak, se v drobných nerovnostech kolo chovalo velmi předvídatelně a nijak šíleně mě nekopalo. Samozřejmě, kapitola sama pro sebe jsou skoky. Pokud jde o odraz, je kolo naprosto blbuvzdorné, díky delší zadní stavbě vás nevypeče, ani když máte po nějaké nerovnosti mírně rozhozenou stabilitu a je příjemně citlivé na jakékoli „potáhnutí“. Když ho ale do ničeho nenutíte, letí rovně, klidně. A podobně i dopadne na zem. A to nás přivádí k dopadu. Pokud má skok aspoň trochu dopad a nejedete nulou, není problém, teda pokud myslíte na to, jak dlouhé je tohle kolo a zadním kolem se na ten dopad trefíte. Posíláky na placku už tak zadarmo nejsou a dropy bez dopadu nápodobně. No prostě jako každý pevňák. A jako každý pevňák vás Chronos daleko víc nutí s kolem pracovat a to nejenom při dopadech, nýbrž po celou dobu jízdy. A to mě baví!

Musím se naprosto neskrývaně přiznat, že po jednom dni ježdění si mě Chronos dost získal a já začal úplně vážně přemýšlet, že bych si ho pořídil pro sebe. A argumentů jsem si našel hned několik. Šestadvacítkový kola! Jak rychle člověk zapomene, co vlastně tímhle rozmachem větších kol ztratil. Jedním z hlavních důvodů toho, jakou má Chronos „jiskru“ jsou nepochybně „malý kola“. I když jsme všichni četli miliardu vědeckých teorií, proč jsou 26 horší než satan, pár jízd na zábavném trailu, který vyžaduje ovladatelnost a občas rychlou akceleraci, vám na obličeji vyčaruje takovej rohlík, jakej moc #endurospecific komponetů nedokáže. Položená hlava! Tabulka sice udává úhel hlavy 68 stupňů při 100mm vidlici, kdo by ale cpal dirtovou nebo xc vidlu na kolo s takovouhle geo? 160 mm Foxa na testovacím kole nejenom parádně chodila, taky položila hlavu někam k 66 stupňům. Takže i ve strmějších sjezdech se dalo jet rychle. Tuhost rámu! Rám reaguje na každé šlápnutí i zapumpování jak přítelkyně/man­želka, když jí oznámíte, že z důvodu nákupu kola se dovolená bohužel letos nekoná. Možná je to tím, že ze mě Chronos vyklepal jakoukoli známku odporu, každopádně je to jedno z nejživějších kol, na kterém jsem měl letos to štěstí sedět. A v neposlední řadě. Je to neuvěřitelně krásnej kus strojařiny. Všechny výztuhy a detaily rámu jsou prostě hrozně pěkná záležitost.

I v tomhle opojení se ale na Chronosu rozhodně našly i chyby. Testovaný model neměl zrovna ukázkově vyřešenou průchodnost zadního kola spodní vidlicí zadní stavby. Kolo sice ani při nasazení 2,4 pláště nedřelo, jízdu v bahně bych už ale nedoporučoval, moc milimetrů rezervy totiž nezbylo. Podle vyjádření samotného tvůrce rámu, se naštěstí jedná jenom o nedořešenou záležitost u prototypu a tento nedostatek se na finálních verzích rámu neprojeví. Od druhého testera jsem slyšel i výtky k délce předního trojúhelníku. A je pravda, že s ohledem k zadní stavbě je předek kratší. Měl jsem sice strach z kopání do řídítek, nic se ale nekonalo, za což mohlo asi hlavně to, že velikost M k mým 175cm ladí rozhodně víc, než k 185 cm a orangutaním rukám i nohám druhého testovacího jezdce. Přesto Chronos nepochybně patří ke kratším kolům a je dost otázka preferencí, jestli vám tahle geometrie sedne nebo ne.

Toliko k vlastnostem. Pro koho tohle kolo teda je? Na jednu stranu, pokud jsi nadějný mladý jezdec, kterého omezuje jenom peněženka, už jsi pochopil, že na CTM Raptor či LeaderFox Cocaine (bez ohledu na barvu ventilků) moc závodů nevyhraješ, ale pořád nemáš na to, abys pořídil něco odpruženého, může být varianta tohohle rámu, který má cenovku hozenou na přijatelných 255 Euro, velmi rozumná. Obzvlášť v situaci, kdy se většina obchodů zbavuje zboží navázaného na 26 palců za směšné ceny.

Na stranu druhou, peníze tě netrápí, v garáži se ti válí dvě celopéra, jedna silnička, hromada komponentů s let minulých a stejně cítíš prázdnotu, kterou může vyplnit jenom pořízení dalšího kola? Zkus Chronos, zas takovou díru do rozpočtu neudělá, můžeš poskládat z toho, co se doma válí a je velké riziko, že si tě po dvou jízdách získá svým temperamentem, jako si získal mě. Jasně do bikeparku si vezmeš sjezďáka, na vejlet enduro kolo a na silnici silnici. Ale určitě každý z nás zná místo, kam by na tomhle kole na den zmizel a užíval si, dokud ho zalezlej oskar, zima a hlad nevyžene domů.

Pro další info koukejte na www.devilwork.eu, kde pořád běží odpočet a taky nezapomeňte lajkovat DW fejsbuk!