Test: sjezďák Lapierre DH 727

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 6.5.2015

Závodní sjezdové kolo, které už letos stihlo posbírat jedno zlato a jedno stříbro ve dvou velkých závodech sezóny – naprostá novinka od Lapierre DH ve verzi 727 otestován!

Když na konci loňské sezóny ukázal Lapierre svůj nový sjezďák, vzbudila tahle závodní mašina rozruch. Letos na něm Loic Bruni zalítnul první místo na Crankworx, vyhrál kvaldu v Lourdách a ve finále byl druhý, ukradl si Lapierre DH další kus pozornosti. A my jsme díky firmě Schindler, dovozci Lapierre do ČR, mohli zjistit, jak moc si tohle kolo takovýhle rozruch zaslouží.

Závodní sjezďáky mám rád. Obzvlášť velkou radost mi test závoďáku dělá v dnešní době, kdy je ohromná spousta sjezdových kol, ale překvapivě málo závodních sjezďáků. Netvrdím, že kolo, které má za úkol vyčarovat vám úsměv na tváři po celodenním dni v bikeparku nebo na vašich vlastních trailech je špatný, naopak, moderní sjezďáky, kterým se ještě předloni smělo říkat freeridová kola, dostaly dvoukorunky, 200mm zdvihu vzadu a přitom jsou pořád pekelně zábavné díky nižší váze a super geometrii.

Naproti tomu závodní sjezďák nemá být hravá a uhopsaná sloučenina dirťáku a celopéra. Závodní sjezďák je v podstatě pracovní nástroj, který slouží k tomu, aby s ním top jezdec vydělával úspěchy, kolo které musí jet ne rychle, ale nejrychleji, protože druhý je první poražený.

Lapierre 727 DH je nižší brácha týmového modelu, s akční cenou necelých 84 tisíc. Základem je samozřejmě nový rám postavený okolo 27,5 palcových kol a nového přepákovaného jednočepu s označením SLT. V číslech je rám prostě ukázkový závoďák, 63,7 stupňů na hlavě, 445 mm zadní stavby, nizoučká 115 mm hlavová trubka, střed o pět mm nad osami středů kol pro možnost šlapání, kde to jde. Za zmiňovanou cenu je i osazení tohoto rámu rozhodně race ready. Když to vezmu od předu. Lehoučké výplety E13, nekompromisně nejlepší DH brzdy letošní sezóny a to jak silou, tak dávkováním Sram Guide ve verzi R, Boxxer RC, kokpit Easton Havoc kdy direct mount představec nastavitelný na 45 a 55 mm délky drží 35 mm rodla. Kliky rovněž E13, vzadu přehazovačka X01 DH na deset rychlostí, kterou ovládá X7 páka a na obou kolech nahozený asi nejoblíbenější přední plášť ve světovém sjezdu i enduru, Schwalbe Magic Mary v super lepivé Vert Star směsi vepředu a jezdivější Trail Star vzadu. Jediné, co by se dalo vytknout specifikaci je tlumič Fox Van R, který sice funguje jak má, ale jediné co na něm nastavíte je odskok.

I když bych chtěl napsat slohově rozsáhlý útvar na téma, jak se chová 727 na dráze, myslím si, že tohle kolo si to svým způsobem nezaslouží, myšleno v dobrém. Závodní sjezďáky mám rád, protože to jsou kola bez blbostí okolo. A přesně taková je jízda na Lapierre 727. Šíleně rychlá, přitom jistá a neuvěřitelně zábavná. Teda pokud jedete na sjezdové trati co je z kopce. Lapierre není doma na skákavých trailech v mírném kopci, flow ho nebaví. Potřebuje kopec a bordel pod kolama. Dotek závodního týmu je cítit všude, počínaje osazením, kdy jsou hlavní super brzdy, rychlá přehazovačka co napíná řetěz, aby se ani nehnul a hlavně nedotkl zadní stavby, široká řidítka, kraťoučký představec, lehoučké ráfky obuté extra ostrými a lepivými plášti, benchmark sjezdových vidlic, Boxxer RC. A v neposlední řadě samozřejmě rám. Jakkoli jsou všechny vychytávky jako integrovaný blatníček, dorazy na vidlici fajn detaily, to hlavní co dělá Lapierre DH jedním z nejlepších kol v kategorii je jeho geometrie a systém odpružení.

Už dlouho si myslím, že přepákovaný jednočep je ten nejlepší systém na závodní DH a Lapec mě v tom jenom utvrdil. Rozebírat jak která kyvka tlačí na druhou asi nemá význam, každopádně systém funguje s 240 mm tlumákem a je poměrně lineární. S tovární pružinou tvrdosti 350 lb pro velikost M jsem měl pod sebou velice citlivé, ovšem poněkud líné kolo, co fungovalo hodně hluboko ve zdvihu a pár dorazů jsem zaznamenal. Z experimentálních důvodů šla na 727 i titanová pružina od Ti-springs ve tvrdosti 500 lb a to se začaly dít věci. Jasně, kolo bylo trochu tupější, ale odezva i přes 210 mm zadního zdvihu byla fantastická. Další věc co zapadá do skládačky závodního Dhčka. Závoďáci nejezdí měkký tlumení, Lapierre DH musí dostat hromadu Psi nebo pořádnou pružinu, aby se z něj stala ta bestie, kterou prohání Loic Bruni a spol. Výměnou za pohodlí vám kolo nabídne neuvěřitelnou reakci na pedál, zrychlení v každé zatáčce, velice předvídatelný chod a hlavně v podstatě bezedný zdvih. I přes tvrdší pružinu se ale díky 445 mm dlouhé zadní stavbě nemusíte bát, že by vás kolo ve vyšší rychlosti rozhazovalo. Jo, pokud vletíte pod brzdama do rock garden, zadní stavba, jako u každého jednočepu trochu ztuhne. To, že to ale jiný kola nedělají, neznamená, že se jim to líbí a že je to ideální pro jízdu, kdyby měly ruku tak vám za tohle dají do držky. A Lapierre tuhle ruku má a občas dokáže vydat jasný signál „nebrzdi demente, oba kvůli tobě ztrácíme čas.“

Když opustím tlumení, hlavový úhel tak akorát, zadní stavbu i nizoučký střed, obrovskou inovací je u nového DH pozice sedla. To totiž najdete tak o 15 cm víc vepředu než u ostatních sjezďáků. Co to znamená? Nikde vám nezavazí sedlo a vy můžete jet ještě rychleji. Lapierre prostě jede rychle, ale díky výborně zvládnutému tlumení, trakci velkých kol a bomba plášťů rozhodně není problém, aby ho jezdec „uvisel“. Vlastně pokud nejedete doopravdy rychle a hodně z kopce, máte pocit, že kolo stojí.

K tomu se ale pojí i negativa tohohle kola, pokud to tak jde říct. Lapierre DH 727 je snad až na tlumič bezchybný závodní sjezďák, který se může beze studu postavit na start jakéhokoli DH závodu na světě. Stabilita, jistota, výborná odezva a hlavně rychlost. Pokud se budete chtít na tomhle kole povozit na trailech za domem nebo na freeridových tratích v bikeparcích, zřejmě vás tolik nenadchne. Je spousta hravějších, asi i lehčích kol, se kterýma si v bikeparku užijete víc. Na menším kopci totiž Lapierre doopravdy nejede, položená hlava, závodní obutí i délka kola prostě potřebují kopec. S kamením. A skokama. Á propos skoky. Stejně jako je Lapierre klidný na zemi, chová se i ve vzduchu, nechá se poslat kamkoli, dole mlaskne a vy jedete dál. Abyste s ním ale nějak víc zakroutili, chce to trochu víc cviku než u jiných kol. Proč ale při závodě kdy jde o vteřiny kroutit kolem?

Závodní sjezďáky mám rád protože jsou to kola bez kudrlinek, hovadin a zbytečností který člověk nepotřebuje, kola dělaný na výkon i za cenu horší dlouhodobé výdrže. Kolo co tě má nahoře nasát a dole vyhodit se svítícím zeleným polem u časomíry za tebou. Nemá skákat, nemá umět zdolávat flow traily a kdo ví co ještě, má ti pomoct být nejrychlejší nebo umřít při pokusech o to.

A to Lapierre DH 727 umí. Dovolí vám jet rychleji než kdy předtím a přitom ve vás probouzí pocit, že stojíte. A neznám něco co by mě víc heclo k rychlejší jízdě. Lapierre není uhopsané napůl enduro do bikeparku, je to v určitém ohledu až trochu strohé kolo. Prostě „nasedni, drž se a zbytečně nás nezdržuj.“