Test: Lapierre DH 527 - kolo Mistra světa v ekonomickém kabátku

Autor: Eda Šešulka, Keli, kategorie: Test, vydáno: 19.7.2016

Lapierre DH 527 v oranžovo černo modrá barevné kombinaci je nejdostupnější variantě sjezdového Lapierru, aktuální cena u českého dovozce je necelých 76 tisíc. Kolo jsme ve redakci měli po dobu téměř celého jara a zde jsou výsledky našeho testování.

Rám Lapierre DH 527 je svařen z hliníkové slitiny označené Supreme 6, jedná se o tradiční materiál u této francouzské značky. Již při prvním nasednutí na kolo poznáte, že geometrie je jiná než je v dnešní době obvyklé. Horní rámová trubka je velmi, velmi krátká a i celý přední trojúhelník nepatří mezi nejdelší, spíše naopak (hodnota Reach je pouhých 429mm v testované velikosti L). Zadní stavba by se řadila svojí délkou spíše mezi delší (445mm).

Posed na kole je velmi obtížný, sedět na sedle a přitom šlapat je velmi náročné, protože jste na kole skrčení. Ostatní parametry odpovídají dnešním standardům, hlavový úhel 64 stupňů, BB drop 5 milimetrů.

Co se týče zdvihu, tak rám disponuje 210mm, vidlice 200mm. Pružení má na starosti v dnešní době neobvyklý mix dvou konkurenčních značek RockShox a Fox, vidlice RockShox Boxxer RC a Fox Van R, nicméně tato souhra funguje až překvapivě dobře. Zadní stavba zavěšená na opravdu masivním čepu je extrémně tuhá, na materiálu se nešetřilo a na tuhosti je to znát.

Dalším okamžikem, který vás překvapí, je potěžkání kola, DH 527 je znatelně těžší než konkurenční značky s podobným osazením, bez pedálů jsme navážili 18,6 kilogramu. V podobné cenové kategorii lze snadno nalézt kola s hmotností i 1,5 kilogra­mu nižší.

Jelikož se jedná o vstupní model je osazení komponenty ekonomické, ale plně funkční, bez jakýchkoliv kompromisů. Na rámu jsou navěšeny komponenty z produkce SRAMu, tedy co se pohonu a brzd týče. Přehazovačka SRAM GX řadí na desetirychlostní kazetě 11 – 26 zubů, povely k ní zajišťuje X7 řazení – tento mix funguje dobře, ani zde není co vytknout. Brzdy SRAM Guide R nepatří mezi mé (Keliho, pozn. red.) favority, chod i při dobře odvzdušněné brzdě je houbovitý, nicméně dávkování a výkon je slušný.

Kokpit z dílny Lapierre nese podpis sjezdové legendy Nico Vouilloz – 780 milimetrů široká řídítka v kombu s 50mm představcem.
Výplety jsou složené z nábojů Formula a ráfků Alex Rims jsou obuty do Maxxis High Roller II v měkké Super Tacky směsi a navíc mají butylovou výztuhu, co víc si přát.

Kolo jsme v redakci měli poměrně dlouho a nejvíce času na něm strávil Eda, pro kterého to byl první sjezďák na 27,5" kolech. Zde jsou jeho zkušenosti.

Toto kolo bylo moje první setkání se sjezďákem, který má tolik opěvovaný rozměr kol 27,5 palce. Moc jsem ale nevěděl, co od něho mám čekat. Překvapený jsem byl hned na začátku. Kolo se mi nechce vejít do auta tak, jak jsem zvyklý. Chvíli štelování a posouvání a už je v autě. Kolo je delší, než jsem čekal.

Další překvapení nastává, když chci dojet z domu na dráhu. Vůbec to nejede. Musím šlapat hodně pod sebou a sedím velmi blízko k řidítkům. Ujetí tří kilometrů bylo utrpení. Tohle bych nečekal u kola velikosti L.

Moje rozporuplné pocity pokračují i po prvních jízdách z kopce dolů. Kde jsou ty opěvované výhody větších kol? Kde je větší stabilita díky úhlu hlavové trubky 64°? Pořád na to nemůžu přijít. Zkouším změnit styl jízdy. A najednou to začínám chápat. A je to boží. Ve vyšších rychlostech kolo jede tak, jak chci. Přesně drží stopu a zjišťuji, že jsem asi rychlejší. Po pár dalších jízdách už jsem si jistý. Jsem doopravdy rychlejší než na svém stávajícím kole.

Zatáčení je trochu oříšek, ale i to po chvíli vychytávám. Přece jenom se delší zadní stavba (445mm) chová jinak. Když si začnu zatáčky nadjíždět a víc se do nich pokládat, je to mnohem lepší.

Systém odpružení je poměrně dobrý. Ze začátku citlivý a ke konci zdvihu hodně progresivní. Ale od základního tlumiče Fox Van R se nedají čekat žádné zázraky. Nikde jsem ale nechodil po dorazech, ani se zbytečně nebořil do zdvihu, takže se dalo na kole dobře jezdit. S lepším tlumičem to ale bude mnohem větší palba.

Asi poslední věcí, co mě na kole příjemně překvapilo, bylo brždění. Větší kola mnohem lépe brzdí. To, co byste na trati mohli ztratit menší obratnosti v technických pasážích, doženete na rovince a při pozdějším, ale účinnějším brždění.

Celkově na mě kolo působilo dobře. Není to ten typ kola na které sednete a hned je to super. Ale jakmile se s ním trochu sžijete, zajezdíte si na něm víc než dobře.