Rozhovor: Vojta Bláha - mladá krev českého endura

Autor: Čert, kategorie: Rozhovor, vydáno: 3.8.2016

Vojta Bláha, 17-letej klučina ze severu Čech, co nakládá výrazně starším lidem na enduro závodech po celé ČR i po světě. Co stojí za tímhle úspěchem, jak trénuje, co si myslí o enduru, co si myslí o omladině ve sportu? Tohle všechno v exkluzivním rozhovoru pro DK!

d:key: Ahoj! Pro začátek, jsi Vojta Bláha, ten Vojta co je ročník 1999 a dal pátej flek v Sušici. Co víc bys o sobě tak ze startu řekl?
VB: Tak, žiju u Jablonnýho v Podještědí, chodim na gympl do Liberce a nechci se živit tím, že budu sedět na zadku v kanclu.

d:key: Na to máš vcelku dobře našlápnuto, jak dlouhá je tvá enduro kariéra a co ji odstartovalo?
VB: Moje první enduro byl Ještěd 2014, takže by se dalo říct, že teď o víkendu to bude zhruba dva roky závodění. Odstartovalo to nový kolo, který jsem dostal ten rok k vánocům… Jekyll, kterýho jezdím doteď.

d:key: Jo, vlastně jezdíš pořád 26, je to záměr nebo prostě ještě nebyla možnost přejít na větší kola?
VB: Ještě prostě neproběhla výměna biku… tento víkend jsem zkoušel 650b v bikeparku Leogang a je to trochu jiný kafe! Takže se těšte, až přesedlám!! ;)

d:key: A jakej vztah ke kolu jsi měl před Jekyllem?
VB: Jezdil jsem už od mala, ale krom pár místních závodů jenom nezávodně.

d:key: A pořád enduro? Nebo tě to dřív táhlo k jiné s disciplíně? Jinak řečeno, jaké byly tvoje začátky?
VB: No vždycky jsem obdivoval sjezdaře jako největší frajery a zkoušel jsem se tomu tak nějak přiblížit, ale jezdil jsem mtb maratony a jenom chvíli BMX na Řepích. Nejvíc jsem se toho ale asi naučil tady doma v lesích… kde trénuju doteď.

d:key: Stavíš si traily na trénink?
VB: Využívám maximum přírodních trailů a turistických stezek, což tady v Lužičkách není nedostatkové zboží, ale hned v lese za domem mám nakopanejch docela dost klopek a skočků… abych si trénoval i tohle prostředí.

d:key: Nějakej specifickej trénink taky řešíš? Nebo prostě jenom jezdit po lese pro radost?
VB: V podstatě většinu mýho tréninku tvoří ježdění po lese pro radost, ale není to tak úplně. Dalo by se to říct tak, že každá tréninková vyjížďka je pro mě takovej enduro závod. Vyšlápnu na kopec a jedu trail (většinou Strava segment) a makám full gas. Mimo tohle ještě občas běhám kopce, abych si pořádně zatopil a doplňuju to lezením a plaváním (hlavně v zimě).

d:key: v čem se cítíš při jízdě silnej? A naopak kde myslíš že máš ještě mezery
VB: Myslím, že mám dobrou fyzičku na výjezdy a šlapačky v rz. To ale neznamená, že bych je měl nějak rád!:D Když se mi podaří v rz dostat takovej můj drive neboli tzv. beast mode, dokážu se celkem kousnout a pak je to prostě super a krásně mi to letí. Mám ale docela rezervy ve startech… neumím takovej ten full gas od první setiny. Musím se do toho vždycky trochu dostat, s tím taky souvisí, že nemám rád 1. rzty. :)

d:key: Objíždíš nejenom český endura ale byls i na EWSku a závodech po Evropě, co tě k tomuhle nápadu vedlo? Přece jenom je to docela odvážnej skok.
VB: V mým věku je, řekl bych, nejdůležitější získávat zkušenosti a objíždět co nejvíc akcí… jenom závoděním se člověk naučí závodit. Rodiče mě v tom strašně podporují, takže když jsem dostal divokou kartu na EWS, nebylo co řešit a šli jsme do toho.

d:key: Máš za sebou EWS už víc, jak na tebe ty závody působí jako na závodníka/mladýho kluka? Je všechno větší a rychlejší?
VB: Tratě na EWS jsou vždycky dost technicky i fyzicky náročný. Většinou mám plný ruce práce to sjet, takže o nějaké sebejistotě a zkoušení projet pasáže rychleji nemůže být ani řeč. Potom tam je taky docela dost velká konkurence.

d:key: A cítíš že EWS ti „dá“ daleko víc? Cítíš že seš rychlejší když se vrátíš ze světa?
VB: Je to samozřejmě super zkušenost a porovnání se světovou špičkou. Taky mi to dává takovej pocit, že jakákoliv trať u nás je ještě celkem lážo plážo a díky tomu se můžu soustředit na to, projet jí co nejrychleji a bez chyb.

d:key: je pro tebe důležitější jak zajedeš u nás nebo v EWS?
VB: Asi nastejno… když závodim, tak vždycky jedu jak nejlíp můžu. V Česku to vyjde třeba na 1. a ve světě holt třeba na 25.

d:key: Co se týče podpory, závodění je docela drahá sranda po všech stránkách, koho se už se ti podařilo sehnat na svou stranu?
VB: Karel Stárek, dovozce Mavicu, mě od minulého roku sponzoruje. Jinak to zatím tahá taťka.

d:key: Pokud zůstanem u závodění, působíš jako strašná výjimka, celkově vás ?juncků? u nás jezdí hrozně málo, natož aby kluci jezdili do světa, to seš asi sám. Čím myslíš, že to je? Proč tvoji vrstevníci, kteří jezdí na kole, nejezdí na závody?
VB: Já si myslím, že tohle je daný dvěma věcma. Zaprvý rodičovská podpora a motivace je celkem vzácná… Dost rodičů koupí kolo atd, ale řekni mi kterej frajer koupí svýmu synátorovi puberťákovi kolo za sto litrů a poveze ho na závody? Já si myslím, že málokdo. Druhá věc zas na druhou stranu je, že proč by mu to kolo sakra kupoval když dřepí u compu paří kokotiny žejo… takže podle mě v tomhle sportu prostě musí klapnout rodinná spolupráce. Dítě se musí snažit a ukázat rodičům, že to chce brát vážně a rodiče s tím musí správně naložit. Třeba mě mrzí, že některý kámoši jezdí, ale rodiče jim nedaj ani korunu a tím pro ně nějaký závodění končí. Enduro je taky zatím dost specifickej sport a ne každej ví, že něco takovýho vůbec existuje… to znamená, že i když by to třeba někoho bavilo a šlo mu to, tak místo toho hraje fočus a nikam se nedohrabe.

d:key: Myslíš, že české enduro se ubírá správným směrem, vzhledem k tomu co vidíš ve světě? A dělaj lidi, co u nás stojí za endurem, dost pro to aby nalákali do tohohle sportu mladý jezdce?
VB: Myslím si, že závody jsou teď v ČR lepší a lepší. Tratě jsou celkem zajímavý a každej závod je jinej. Jediný co mi přijde škoda je, že se tady skoro vůbec nefandí, ale to je třeba v Německu stejný a asi je to daný prostě omezeným počtem lidí, který jezdí a zajímá je to. Co se týče lákání mladejch lidí, tak big up pro organizátory za juniorskou kategorii, která do minulého roku nebyla. To je z mýho pohledu lákadlo samo o sobě. Mimo to moc aktivitu tohohle charakteru nevidím. V dnešní době mají monstrózní vliv sociální sítě a média, kde nic moc takovýho není…

d:key: Co myslíš, že by dokázalo mladý kluky dostat na závody? Nízký startovný? Možnost půjčit si lepší kolo a jet na něm závod nebo tak něco?
VB: To asi určitě, ale řekl bych, že to chce hlavně čas… enduro je mladej sport a ještě se moc nedostal do obecnýho povědomí. Myslím si, že až bude mít u nás enduro delší tradici, tak bude k tomu úměrně větší a bude závodit více mladých lidí.

d:key: Každopádně máš něco na závěr? Máš prostor na děkování, motivační proslovy, sebeprezentaci, cokoli tě napadne
VB: Děkuju rodičům, že mi umožňují závodit a zlepšovat se a že mě bezmezně podporují. Potom děkuju mojí fyzioterapeutce Šárce Stibůrkové a její rodině, že mě dostali ze všech mých zranění a zlomenin. A pak bych chtěl poděkovat Karlu Stárkovi od Mavicu za sponzoring. Taky děkuju všem známým a kámošům za fandění a držení palců! Doufám, že je všechny nezklamu a někam to dotáhnu!
A díky tobě za příležitost k rozhovoru na vašem super webu!

d:key: Já děkuju za tvůj čas a ať to jezdí!