Report: Enduro serie na Zadově a report plný enduro spiritu

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 2.8.2016

Enduro není jen o závodění, honění setinek a řešení každého milimetru trati. Je to taky o kámoších, super partě, zážitcích, které musí být silné. A zadovské enduro v podání Kuleho a Šímy, kteří d:key na tomto závodě reprezentovali, takové bylo.

Na Zadov se mě vůbec nechtělo. Byl sem tam před dvěma rokama a kromě bombardování kroupama, po kterým to vypadalo jak kdyby nasněžilo, mě v hlavě utkvěly RZty, který byly záživný asi jako koukat na receptář prima nápadů. Oukey, těď přeháním, první byla dobrá. Fakt dobrá, letos se přejmenovala na RZ4 a dle komentářů ostatních byla „dobrá jak chcaní“ – nejsem si úplně jistej, co to znamená, zkoušeli sme nad tímdle výrazivem chvíli laborovat, důležitý spíš je, že byla fakt zábavná. Tím ale veškerá čurina končila a proto sem minulej rok vynechal a letos sem hodlal vynechat taky. Nakonec vylučovacím způsobem zůstal Zadov jako poslední volba (to sem netušil, že jede Kafíčko sám do Itálie – příště dej vědět voe!) a tak sme se dohoukali s Julienem (frantík, co žije v Brně) a s jedním nejmenovaným mechošem z Kuřimi, že se zkusíme tetris stylem naskládat do kombíkovýho mondea a prubnout to.

Odpal je nachystanej na sobotní ráno, ovšem Šíma to táhne už pár dní, návrat v pátek ve 4 ráno a plán na večer – oslavit otevření Minské – dává tušit, že ten odjezd tak hladce nepude. Buzení telefonem nefunguje, zamáčklej zvonek už je lepší, takže stačí pobrat věci, kolo, uhasit rejžu, co se vaří už od půl 5té, odtlačit totálně vypnutýho týpka co blokuje vchodový dveře a sme komplet.

Cesta je víceméně bez problému, nikde se moc nesekáme, Frenchie řídí, já se hadám s navigačkou a Šíma vzadu – mechoš out of service. V téhle sestavě dorážíme před 12tou na místo, horní parkál je full kvůli maratonu, takže pokračujem eště kousek, píchem to před ňáky ubytko, že se přesunem, až se parkál vyprázdní. Než nachystáme kola, už nás vyhání majitelka, že se jí tam prej budou zachvílu sjíždět hosti – žádní se tam nesjedou, je tam volno až do večera, takže asi nic moc kšeft.

Plán je najet každou stage jednou, seznamovací styl, jen tak omrknout pasti a hlavně to s tím trénováním moc nepřehánět! Začínáme 2kou, nuda…fakt žádná sláva. Ta nás vyplivne lehce pod úrovní spodního parkálu, kde by mělo fungovat lano Kobyla. Lano funguje, ale jezdí prázdný, což je dost divný vzhledem k tomu, že dole stojí lajna tak na hodinu. Tohle smrdí, takže to nahoru šlapem. RZ1 je divná, za mě nic moc, výšlap kterej je lepší běžet, to je něco akorát k nasrání. Až budu chtít s kolem běhat, začnu jezdit cyklokross.

Dole dáme polívku, Šíma nedává, je naprdlej, že vystřízlivěl a nechce se s náma kamošit. Znovu vydupat, teď už máme formu, takže zaříznem pár maratonců, co na nás nekoukaj zrovna mile. A to jim fandíme! RZ3 je další na řadě, ta je fajn, konečně. S dropem v horní části, kterej je na závod obsypanej hladovým plebs lačnícím po své kořisti. Kdo odjede, dostává big up, kdo ne, toho sežerou – aspoň tak to na mě působí.

Ještě jednou nahoru, protože ve stejným místě začíná i 5ka. Plán, že to sjedem dolů a dáme pivo mě rozdráždí trochu víc než by bylo zdrávo, takže hned po pár metrech je taková malá rock garden, kde je to myšleno tak, že do ní vjedeš a bereš to hned doprava a ven. Já to ignoruju, už se vidím se škopkem dole, takže žádný zatáčení se nekoná, beru to rovno… skoro to vyšlo, ale poslední šutr je nesmlouvavej, asi abstinent, ten mě posílá nekompromisně přes rodla. Já to zvládám bez ztráty květinky, ale páka zadní brzdy je nahoře placatá, hodně zajímavě trefený. Naštěstí olej z toho neteče, brzda funguje, takže se jedná jen o zásah do designu.

Tohle mě trochu zklidní, takže ještě dvakrát projet, abych z toho neměl trauma, a jedem dolů. Mimochodem tahle RZ je bomba, za mě palec. Dole mají Dudáka, což je supr wasrová zrzka, takže dáme chvilku chill a šlapem hore k autu, kde ještě sjedem 4ku, jejíž hodnocení sme si probrali už na začátku. Šlapat po asfaltu už se nám znovu nechce, takže nahoru tlačíme kolem tratě. Je tu eště pár lidí, co trénujou stopy, my to moc nechápem, nejlepší stopa je snad rovně dolů, s tímto závěrem a připomenutím od Šímy, že to má v autě ubalený, se loučíme a pokračujem svižným tempem.

Přeparkovat auto, převlíct, nachystat kola a dem na chálku. Nad parkálem je taková paluša, co vypadá hrozně z venku, ale vevnitř docela fajn vaří. Akorat paní je tam sama, je hrozně pomalá a tak dáme jenom jednoho Klostermana a valíme na tour de pub.

Když už máme kvalitně nakoupíno, směřujem to zpět k autu, poslední lahváč na spaní, ubalit – to nás posílá do zpět dětských let – záchvaty smíchu, když se Šíma snaží fotit vlastní stín s bleskem sou k nezaplacení. Frenchie bere stan, my kempíme pod střechou na konečné lanovky vedle které parkujem. Nejlepší spaní!

Ráno rychlá snídaně, Frenchie přeparkuje auto ke Kobyle, my to sjíždíme po RZ2, protože byla tak nudná, že si z ní nepamatuju vůbec nic. Máme nízký čísla, takže startujem ve třetí lajně, což se pozděj ukáže jako velká výhra. RZty mají v podstatě vzrůstající tendenci, v jedničce je to úplně debilní, nedokážu pořádně chytit tempo, 2ka je lepší ale pořád na ní chybí ten fun factor. Navíc tady Andrea potkává strom, dolů to dotlačí evidentně otřesená a závod pro ní končí. Na trojce posílám drop daleko a na předek, trochu mě zatuhne. Diváctvo to oceňuje potleskem, ale já vím, že je to spíš na facku. Zrada čeká na konci, kdy je potřeba ještě vydupat nahoru k lanovce. To sem nevěděl, mám těžkej převod, takže zbytek po svejch. Vůbec tady se ve finiších do kopce vyžívají. Chápu, že je to možná lepší pro ty krabičkáře, co ti musí pípnout čip, ale tím všechny výhody končí.

No a 4ka a 5ka, to nejlepší nakonec. Tady startuje hned za mnou Tatarka, což na 4ce zjišťuju až v cíli, na 5ce si toho ale všímám už v půlce když mrknu nad sebe a vidím jak křižuje louku nade mnou. Ty vole, nesmí mě dojet. Tahle motivačka funguje a do cíle to zvládám udržet.

Paráda, máme hotovo, ve chvíli, kdy opíráme kola před hospodou začíná slejvák, takže taktika vyšlapat transfer, napít, nasadit blembák a hned dolů bez zbytečnejch prostojů se nám vyplácí na minutu. Dáváme pivka a čekáme na Frenchiho, kterej si poslední dvě RZ užívá za mokra.

Zadov asi nikdy nebude tak dobrej jako Kouty nebo tak skvělej jako Ještěd, ale oproti tomu, co si pamatuju dva roky zpět, tohle bylo nebe a dudy. Teď už jenom doladit detaily, jako třeba to lano na Kobyle. Na druhou stranu to by nebyla česká série, aby s tím nebyly problémy. Všude mají něco, tak uvidíme na Morávce, co si na nás připraví – třeba hoďka pauza na oběd zase jako v Koutech? :D

Ti co závody pojali více závodněji než Kule s Šímou máme i výsledky, svého premiérového vítězství na závodech Enduro série se dočkal Kuba Říha před Matejem Vitkem a Ondrou Zeleným. V ženách zalítla nejlépe Jana Horáková.

Foto: Kule a Martin Husár pro Enduroserie.cz