Test: Specialized S-Works Stumpjumper 29

Autor: Keli, kategorie: Test, vydáno: 21.12.2016

Jak jedním slovem shrnout nejprodávanější trailbike z produkce Specialized? Pro mne osobně ho plně vystihuje slovo pohodlný. A to jak již posedem, tak jízdním projevem a nebo také převody. Zhodnocení devětadvacítkového S-Works Stumpjumperu pro rok 2017 je zde.

Ač je Stumpjumper v nabídce Specializedu snad odjakživa, tak toto bylo moje zcela první setkání s tímto, pro mnohé, legendárním kolem. Ke kolu jsem přistupoval bez jakéhokoliv očekávání a dříve než jsem se s ním podíval na moje lokální traily, tak jsme se společně projeli v okolí Liberce na trailech na Císařáku.

Rám disponuje zdvihem 135mm vzadu, resp. 150mm vepředu – zdvihu odpovídá zařazení do trail / allmountain kategorie. Odpružení zadní stavby je spešlovsky tradiční, systém FSR není třeba blíže představovat. Funguje spolehlivě, citlivě a přitom progresivně, ale daní za to je pohupování při šlapání. Přepínání na tlumiči však tento problém řeší a tak není o čem diskutovat.

Celokarbonový rám doplňuje odpružení od Öhlins, vepředu vidlice RXF36, které vzadu sekunduje tlumič s označením STX. Projev obojího byl pro mne velkým zklamáním, zkušenosti a jméno, která provází značku Öhlins jako excelentního výrobce pružení pro motosport se nepřetavila do bikových komponentů. Ve srovnání s top modely ostatních značek bohužel pohoří. Jak u vidlice, tak tlumiče se projevuje propadání do zdvihu, nedostatek progrese. Vidlice se chová z mého pohledu jako RockShox Pike bez bottomless tokenů zmenšujících vzduchovou komoru. Kdo vyzkoušel Pike s a bez tokenů potvrdí, že zmenšení komory udělá téměř zázrak, rozdíl je naprosto zásadní. A u tlumiče i nedostatečné tlumení, pro obstojný chod je třeba mít odskok téměř na doraz, já vozil jen jeden klik od maxima.

Označení S-Works značí, že se jedná o top model a komponentové osazení tomu odpovídá, pohon a brzdy jsou v režii Sramu, pohon má na starosti sada Eagle s kazetou vybavenou obřím 50 zubovým pastorkem, karbonové páčky brzd nesou označení Guide RS. Kokpit tvoří karbonová řídítka označená S-Works, která drží 50 milimetrů dlouhý představec. Karbonová kola Roval s 30mm vnitřní šířky jsou pěkně tuhá a k tomu ještě velmi lehká.

Stumpjumper patří do rodiny kol SWAT, tedy kol, které Specialized vybavuje úložným prostorem ve spodní rámové trubce, ideální místo na uložení klíčů, peněz, náhradní duše, pumpičky, nářadí, prostě všech nezbytností, které při poruše někde v terénu potřebuješ. Mimo kufru na náklad najdeš v rámci SWATu třeba nýtovač řetězu ukrytý v krytce hlavové trubky.

I sedlovka je z dílny Specialized, Commander post je klasikou na kolech velkého S, její projev je sice poměrně nekultivovaný, návrat do základní vysunuté pozice je vždy doprovázen ohlušující ránou, nicméně sedlovka funguje spolehlivě a jediné, co zamrzí je jen 125 milimetrů zdvihu – protože na velikosti záleží. Jak si jednou zvyknete na 15 centimetrů, těžko budete přecházet na nižší zdvih, tím spíš toto neočekáváte na kole za více jak 200 tisíc korun. Na opravdu prudkých trailech jsem si musel sedlovku vždy o kousek snížit, protože jinak mi sedlo zavazelo. Na devětadváce se musíte víc nad kolem „kroutit“ a s nesníženým sedlem to šlo hůře.

První seznámení se Stumpjumperem nebylo doprovázeno wau efektem, tak jak to u 29" kol bývá, zvláště když je to devětadváca s lehkými karbonovými koly – ty mají prostě letět. U Stumpa mě přišlo, že je kolo líné, ale postupem času jsem do tajemství pronikl, chce to jet trochu rychleji a najednou, jako švihnutím kouzelného proutku, se kolo rozletí po krajině, především ale po z kopce dolů nakloněné krajině. V této rychlosti kolo skvěle akceleruje i brzdí. Důvod – proč to v pomalé rychlost nejede – netuším, že by to byly pláště či snad odpružení FSR systémem nebo je to jen můj pocit?

Posed i geometrie je naprosto odlišná od Stumpova většího bráchy, samozřejmě ten má větší zdvihy, ale především je nižší a to sakra nižší. Stack u Stumpu je o 40mm větší než u 29" Endura. Rozdíl ve stacku (výšky rámu, zjednodušeně) u Stumpjumperu je mezi velikosti M a L je 30 milimetrů, avšak v reach pouze 18mm (431mm u L). K tomu přidejte vysoká řídítka, 27mm zvednutá a 6 stupňů zvednutý představec.
Když jsem poprvé nasedl, měl jsem pocit jako na trekingovém kole, pohodlí veliké, žádné ohýbání zad, ale možnost intenzivnější jízdy téměř na nule. Z kopce jsem s tím problém neměl (kolo díky nízko uloženému středu pěkně stabilní, krátké zadní vzpěry zase umožní si kdekoliv snadno povyskočit a ochota zatáčet je také velmi dobrá), ale především do kopce mi tento způsob sezení hodně vadil. A podložky jsem měl samozřejmě nahoře, zbývalo snad jen otočit představec. Vysoko umístěný kokpit oceníš na hodně prudkých úsecích, tak jako já na brněnské Rampage, v lomu na Hádech, ale kolik takových trailů na Stumpu pojedeš?

Na rychlejším trailu je Stump jako doma, ale jakmile překonáte určitou rychlost a jedete opravdu rychle, kolo se stane zlehka nestabilní a vratké. To však musíte jet ale opravdu rychle. Stump vám jasně naznačí, že on není závodní raketa, od toho je zde Enduro. A pro dosažení této rychlost je často potřeba šlapat a zde narazíte na problém, 30zubový převodník v kombinaci s nejmenší 10zubovým pastorkem nedovolí rozšlapat kolo do velké rychlosti. Malý převodník oceníš v opravdu prudkých výjezdech, protože s největší 50z. pilou vyjedeš snad úplně všechno. Osobně bych vyjel i o něco míň a měl větší převodník. Ostatně Eagle byl původně navržen pro použití s vícezubými převodníky než klasické 11rychlostní systémy od Sramu.

S Eaglem pohonem jsem měl stejné potíže jako Čert u Endura a to zatuhlý článek, tedy v mém případě dva a navíc jsem kolo dostal i s otočenou rychlospojkou. U řetězu pro Eagle záleží jak ji namontujete, má na sobě šipky, které ukazují jak patří. Holt i mechanici mají někdy slabší den a podaří se jim dát spojku obráceně.

Pro koho Stumpjumper je? Pro toho kdo chce jezdit po trailech, cestou i necestou a preferuje pohodlí před agresivní jízdou. Pro člověka, který objede celodenní švih, ale zároveň si na stejném kole chce i užít trailcentru. Já preferuji agresivnější jízdu a ta minimálně se továrním kokpitem je obtížná.