Test: Marin Attack Trail Pro - podařený bajk z Kalifornie

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 12.12.2016

Mým posledním Kirchbergovým testovacím kolem byla trochu prosluněné Kalifornie v podobě Marinu.

Attack Trail je to nejsjezdovější, co Marin nabízí. To ale neznamená, že by se jednalo o kdovíjaký sjezďák. Vlastně úplně naopak, AT má sice 150mm zdvihu, jinak je ale geometrie docela trailová a hlavně šíleně krátká. A já nemám krátké kola zrovna dvakrát v lásce. ALE!

Attack Trail, totiž definují dvě věci. Mega krátký předek (Reach 412mm v Mku, to je fakt spíš BMXko než enduro) a virtuální zadní stavba označená Quad 3. Tenhle systém virtuálu je naladěný tak, aby nebyl kdovíjak super citlivý, ale spíš hodně progresivní a trochu tupější za začátku. Tím pádem je Marin hodně rychlý a hodně „responsive“, volně přeloženo, celou dobu víte, po čem jedete. Kombinace krátkého tuhého rámu s poměrně krátkou (435mm) a tuhou zadní stavbou, která není zbytečně citlivá a je progresivní až za roh, dohromady z nějakého důvodu strašně funguje.

Jasně, na sjezdové závody na obří kopec kde se jezdí super rychle a v hodně rozbitém terénu, bych si tohle kolo nevzal. Sjezdovosti nepomáhá ani na dnešní poměry vzpřímený hlavový úhel 66,5 stupně. Ani ve výjezdech to na takhle krátkém kalifornském kole není žádná Amerika.

O to zvláštnější bylo, jak dobře se mi na něm jezdilo všude jinde než v DH a výjezdových pasážích. V místech, kde nebylo potřeba precizně volit stopu abych hned nelehnul a kde bylo možné si s kolem trochu hrát. Celý koncept kola mě totiž vyloženě nutil jet o hodně jinak, než jsem zvyklý. Můj standardní jízdní projev „naser to tam, drž to a když, to zpomalí, šlapej a zkus to občas odpálit odněkud někam abys zrychlil“ se s Attack Trailem změnil na „zkus trochu víc přemýšlet, neboj se nacpat tohle kolo i do hodně zavřených zatáček a hlavně, pořád všechno přeskakuj“.

Marin totiž patří do vzduchu a do ruky agresivnímu jezdci, který si rád hraje s trailem i s kolem. Pokud se k němu chováte tak, jak si o to geometrie i naladění zadní stavby říká, nějakým zázračným způsobem zapomenete, že sedíte na kole, jehož geometrii bych normálně označil jako „zastaralá“. Každý kořen je potenciální odpal, každá hromad hlíny je dvoják, každá klopka je jak kdybyste byli tlustý dítě v cukrárně, protože najednou máte možnost projet sebeblbější zatáčku milionem způsobů. Lví podíl má na mém nadšení určitě i osazení. To „Pro“ v názvu znamená „fakt vysoká specka“ – Eagle, nejvyšší Pike, nejvyšší Monarch plus, kola No Tubes, výborné pláště WTB Vigilante a Breakout, co podržely i v největším mokru a v neposlední řadě úplně skvěle padnoucí řídítka Deity Mohawk carbon. Plastové řídítka široké 787 mm jsou přesně akorát široké, tuhé a pohlcující vibrace. Doopravdy mě mrzí, že Deity nemá českého dovozce. Tyhle klacky za to stojí!

Marin Attack Trail vrací do ježdění na kole ohromný kus zábavy a mě osobně připomněl, že občas není špatný zkusit nasednout na kolo s trochu jiným plánem, než jenom sjet trail bez chyb a co nejrychleji. Občas to totiž zkusit „tam nasrat“ nemusí být tou nejzábavnější cestou. Na tohle se samozřejmě musí sejít vhodné kolo, vhodný trail a vhodný jezdec ve vhodné náladě. Když se ale tohle kouzlo stane, najednou se prostě bavíte jízdou a životem. I přes to, že to občas docela zadrncá a občas je potřeba trochu víc brzdit a nejenom „to držet“.

Á propos jezdec, Attack Trail má na svého pilot docela vysoké nároky, už dlouho se mi při testování nestalo, že bych při svém ježdění (neřekl bych, že jezdím extra kudlu) takhle často pociťoval limity kola, co se stability týče. Marin se prostě hodně plaší, je s ním sice zábava, každému bych ho ale nedoporučil, šance, že se vám rozjede a vytřese vás v první zatáčce je poměrně vysoká. Samozřejmě, pokud budete na tomhle kole drndat na pomalejších technických nebo rychlých, ale hladkých trailech, bude z něj lepší společník, než jakým je Ovčáček svému chlebodárci.

Tohle kolo je jiné. V tom nejlepším slova smyslu jaký si dokážete představit. Určitě neříkám, abyste si ho letěli koupit, ale spíš bych apeloval na všechny, kteří ze svého seznamu „budoucích kol“ vymažou kolo jenom proto, že na papíře je „moc krátké“. Protože občas se stane, že i kolo, který je vlastně soubor „slabin“, dá dohromady jeden z nejlepších celků, co jste kdy jeli. Minimálně Marin Attack Trail Pro to dokáže. Jeho nároky na jezdce ale nejsou malé.

Původně jsem chtěl v dovětku říct, že je škoda, že pro rok 2017 neprošly inovací všechny rámy. Hliníkové Attack Traily jsou pro příští rok totiž výrazně delší a ještě položenější (Reach v M 440mm a hlava 66 stupňů) čímž se z nich stalo klasické závodní enduro, které jezdí kluci z jejich EWS týmu. Karbonové Pro má ale osobnost. Není to jenom nafouklý trailbike, je to oldschool připomínka dob, kdy se na kole spíš blblo, než závodilo.