Petr Leták: Z malého na velké!

Autor: Petr Leták, vydáno: 18.10.2016

Dá se z fourcrossaře udělat za jednu sezónu top enduro závodník? Petr Leták se pokusil o nemožné a jestli se mu to podařilo najdeš v jeho shrnutí sezóny.

Na konci minulé sezony jsem vypustil video, ve kterém jsem oznámil, že se letos budu věnovat převážně enduru. Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Za nedlouho mi přiletělo nový kolo a zimní příprava mohla začít. Netušíc téměř nic o enduru ani o tréninkové přípravě, jsem od žiletkářů sehnal válce, každý den na nich roztočil nohy, zašel občas do gymu, vyběhl nějaký ty schody, jezdil švihat a tak vůbec začal používat tuhle XC hantýrku. Hlavní bylo ale sedět na kole. Rozdíl mezi tím, na co jsem byl zvyklý (pevňák o vel. rámu 15" na 26" kolech) a tím, co z Wisconsinu přilétlo (21,5" na 27,5" kolech), byl totiž velký!

Sezóna se přibližuje, už mám něco natočeno na válcích, našviháno v přírodě, schody na Letné znám líp než ty ve vlastním baráku, ale jinak vlastně vůbec nevím, do čeho jdu a co mě čeká.

Chci to odstartovat prvním závodem v Sušici. Píšu pár klukům, co už chvíli jezdí, co mě čeká a nemine. Načež od všech dostávám trochu děsivý informace: „Ty a enduro? No total ždímačka, doufám že máš našlapáno, strašnej záhul, výšlapy, transfery… no uvidíš sám.“

Je skvělý slyšet něco takovýho před prvním závodem. Neberu to ale moc vážně a do Sušice v Jižních Čechách natěšeně vyrážím.

Trénink byla paráda! Strašně mě to baví, kumpáni mi radí fígle do závodu, kde nechat zahrabanej bidon, kam si na rám přilepit gel a banán, na jakej transfer spěchat a kde si dát klídek. Milan Čižinský mi tady taky poprvé vysvětluje k čemu jsou ty hejblátka na vidlici a tlumiči – prý komprese, odskok a tak – to nás na fourcrossu moc neučili, haha. Závod jedu bez očekávání výsledku, v této sezóně chci hlavně nasbírat zkušenosti, zjistit jak enduro vypadá a tomu přizpůsobit další trénink. A hlavně – užit si to bez zranění. V neděli se jede závod. I přes menší pád v 1 RZ (tomu se teď tak říká, RZ – rychlostní zkouška, haha), jedu všude čistě a stopy, který chci. V cíli jsem po celém dnu trochu grogy, ale je to fajn pocit. Sedím na náměstí s ostatními, pojídám konečně po všech energy gelech první kus žvance a klábosim o tom, kde jsem jel bomby, a kde jak malá holka.

Poznámka č. 1 – nezapomeň odevzdat čip se svým časem. Časomíra už sbalená, já přibíhám a prosím je, aby si ten čip ještě vzali, že je to můj první závod. Trochu se smějou, ale vezmou si ho.

Výsledek se tedy dozvím až k večeru z internetu. Supr! 8. místo elita, 11. místo celkově. Jasně, enduro je easy. První závod v životě a já jsem v top 10.

Poznámka č. 2 – možná tak ve snu. Takhle to vypadá, jen když všechno klapne.

Jak ale v dalších závodech zjišťuji, enduro je disciplína těžko předvídatelná a prověří všechny aspekty ridera. Co fungovalo posledně, tentokrát jít nemusí. Nejde říct, že nejlepší předpoklady mají sjezdaři, 4× jezdci, nebo maratonci. Tahle disciplína má od všeho trochu. Jestli máš v čemkoliv slabiny, enduro to najde a tvrdě ti to ukáže.

V následujících závodech se potýkám s řadou komplikací. V Koutech jsem měl hlavně mechanické problémy. Poznámka č. 3 – nevím vlastně vůbec nic o servisu a nastavení kola. Ruce slabý a nejsou zvyklí na sjezd (Kouty), nemoc mě skolí natolik, že ani nenastoupím do závodu (Zadov), fyzička trochu stagnuje (Špičák). Během sezóny mi enduro ukazuje svoji krásu, ale i zákeřnost. Ale i tak začínám tuhle disciplínu milovat!

Poznámka č. 4 – nikdy neříkej, že to bude lehkej závod!

Přestože jsou výsledky jak na houpačce, některé RZ zajedu do TOP 5 a některé až daleko za hranicí 30. místa, přibližně v půlce rozjeté sezóny nacházím ideální nastavení kola, s čímž mi hodně pomáhá Maiki Greg (světoznámý mechanik a top rider, haha). Kolo mám konečně vyladěný na 100%, naučil jsem se namazat řetěz a vyměnit destičky (i když s těmi destičkami ještě pořád občas bojuju). Všechen potřebnej servis teda taky zvládám, ale pořád se na tom cítím nějak, divně.

Při posledním závodě nacházím i tu správnou pozici na kole – ani v křeči ani to pode mnou nelítá jak uskákaná koza, just right! Jen tuhle pozici nějak neudržím nohama, sakra. Takže vlastně jedeme znova. Změnit trénink v zimě, zaměřit se na něco jiného, točit na válcích ještě o trochu víc, udělat si víc XC kámošů a jezdit s nima na ty švihy. A hlavně (!) se pokusit si každou jízdu užít ještě víc, než tu poslední!

Poznámka č. 5 – všechno to prostě chvíli trvá a nejde to mít hned.

Moje plány na příští sezónu? Mám vcelku jasno. Objet enduro sérii a pokusit se o celkové umístění někde blízko pódia, zkusit závody EWS, objet evropskou SRAM enduro serii (obtížnost je zde o poznání větší), ať vím, jak to tam nahoře chodí (tuhle sezonu bych se tam akorát trápil, něměl bych na to, příští snad už nebudu). No a do toho všeho se ve volný víkend zajet podívat na Downtowny, který začínají mít úroveň nebo se podívat někam na 4×/dual slalom. Ale hlavně se tím pořád bavit!

Na závěr bych chtěl poděkovat několika lidem, bez kterých by to nešlo. Především velké díky klukům, co mi ukázali, jak to na enduru celé chodí (Ondra Kinkor, Jarda Černý, Maiki Greg, Jakub Pavlas a mnoho dalších). Potom své přítelkyni (za výživové poradenství a pomoc s tréninkem, a protože mě zná prostě nejlíp), rodině za ten dlouholetý support a své psycholožce, která mi udělala v palici pořádek. No a v neposlední řadě FOR BIKES cycling teamu (Jakub Truksa) a všem našim partnerům TREK, ATOMBIKE, MITAS a POC, protože mi v téhle sezóně stáli za zády a zajistili skvělou podporu!

Během zimní přípravy a léta mám 11 kilo dole. Do dvou závodů ze šesti jsem nemohl nastoupit a přesto držím pěkný 16. místo v enduro sérii. Takže na to, že první rok jezdím na celoodpruženým kole, to není tak špatný, ne?

Tak čau v příští sezoně!

Petr Leták