Rozhovor: Abby Neumannová se nebojí vyslat velký věci

Autor: Keli, kategorie: Rozhovor, vydáno: 6.10.2016

Freeridujících, dirtujících, sjezdujících holek je ve srovnání s klukama málo. Ale jsou. Jednou z nich je Abby Neumannová, která se navíc nebojí vyslat velký věci před kterýma by leckterý kluk couvnul. Tuhle devatenáctiletou bábovku jsem krátce vyzpovídal a má to v hlavě dobře srovnaný.

d:key: Ahoj Abby, mám celkem povědomí o českým dirtu, ale tebe jsem doposavad nezaznamenal. Kde jsi se vyloupla? Představ se nám trochu.
Abby: Čauky, že jsi mě nezaznamenal bude asi tím, že jsem na dirtech jezdila pořádně až poslední rok. Co se týče dirtu, vyloupla jsem se asi u nás v tom krásném Českém Krumlově na starý bikrosce, kterou postupně místní parta předělává na dirty a je to tam rok od roku lepší!

Jinak abych se představila. Jmenuju se teda Abby (jo, fakt :D) a je mi 19 let. Studuju prvním rokem veterinu v Brně a jsem blázen do sportů. S ježděním na kole jsem začala někdy na přelomu roku 2013/2014, takže jezdím relativně krátkou dobu, nicméně tím celkem žiju :)

d:key: Jak se holka dostane k freeride, sjezdování a dirtování?
Abby: Hele nebudu lhát, jak jinak, než tak, že mě k tomu přitáhl bejvalej přítul :D pojí se k mýmu začátku celkem vtipná storka, začla jsem jezdit spíš natruc, ke kolu jsem nikdy neměla kladnej vztah a na takový to „normální“ kolo se mi doma jen prášilo. Vždycky jsem měla ráda trochu nebezpečí, adrenalin a rychlost, nicméně první měsíc na kole mě nebavil, brala jsem to jen jako dobrej trénink, na doplnění běhání a fitkaření. Brzy ale přišel zlom a totálně mě to chytlo. Začala jsem na pevňáku, pokoušela se o nějaký skoky, spíš jsem se tak houpala, pak pořídila první celopéro a už to šlo jedno s druhým. Dirtů jsem se nejdřív trochu bála, je to přece jen jiný než posíláček, žejo, ale teď to beru jako nejlepší relax a vyčištění hlavy :)

d:key: Jseš z jižních Čech, oblasti, kde byla a je hodně silná bajková komunita a jsou tam jedny z nejlepších lokálních akcí. Kde si v JČR zajezdíš nejlíp? A s kým?
Abby: Kde si nejlíp zajezdím nemůžu asi takhle přímo říct, pro mě hraje dost velkou roli, jaká parta se sejde. Asi nejlepší pojezdy co jsem zažila byly se Šárkou Dušákovou, Verunkou, nebo Kubou Pubalem, kdy se celej den tlemíme a řešíme totální hovna, lítáme téměř bez přestávky celej den a je to prostě super.

Co se týče lokálních akcí, zatím jsem si jich moc neužila, vlastně jen pár dirtjamů a jeden FunDH závod na Lipně – všechny akce velká spokojenost. Lidi jsou tu super, jen co je pravda!

Letos jsem konečně zavítala i za hranice s kolem. Hned na začátku sezony na bikefest v Kálnici, kde si mě na největším dropu všimlo pár správných lidí a díky tomu teď spolupracuju s Intro cycles. V létě jsem byla třikrát v Alpách, což byl naprosto dokonalý, a zavítala jsem i do Belgie na Loose Fest, což byla asi nejvíc akce, co jsem kdy zažila! Boží atmosféra. Z tohodle zájezdu taky vznikla spolupráce s Loose Riders.

d:key: Co tě baví na kole nejvíc?
Abby: Nejvíc? No nechce se mi tu psát klasický klišé kecy o volnosti a tak. Ale vlastně jo. Baví mě nejvíc, že nasedneš do auta s bandou lidí, jedeš někam strašně daleko, spíš tam jen na karimatce ve spacáku pod plachtou, zima nezima, déšť nedéšť, celej den se jezdí, celou noc se kalí, spí se za celej prodlouženej víkend 5–6 hodin a žiješ celkem kočovný život. Napsala bych únik z reality, ale když je se díváš na život jako já, že je vlastně všechno fajn, tak nemáš proč a z čeho unikat.

Jinak mám ráda asi všechny disciplíny na kole, časem bych chtěla pořídit i nějaký endurko, protože když kolo šlape i do kopce i z kopce, no to je lambáda. Baví mě i sjezdy, nicméně v nich nejsem až tak zběhlá, do bikeparku se dostanu párkrát do roka, líp se asi vyřádím na nějaký flow trati s nějakýma poletama, nebo na dirtech. Ve vzduchu mě to baví asi nejvíc.

d:key: Jakej je nejlepší, nejoblíbenější trik. Co nejhustšího jsi vyslala a byla jsi na sebe fakt pyšná?
Abby: Nejvíc trik co jsem dala na hlínu byl asi nohander, sem tam zkouším nějaký mini whipy, tablety, takový kravinky jako onehandery, seatgraby. Největší nejvíc radost asi byla z 360 do molitanu nebo nějakých větších dropů a dirtů. Že bych byla na sebe pyšná, to je takový pro mě divný slovní spojení, ale rozhodně jsem z těch věcí měla velkou radost a sakra jsem si to užila!

d:key: Nebojíš se? Nebo jak překonáváš strach?
Abby: Tak na tohle se mě ptá hodně lidí. Strach mam, jen když něco dělám poprvé (například na Hajsáku jsem měla největší strach ze sjetí nájezdu :D :D). Jasně, člověk někdy stoupne na hranu dropu a řekne si „Hm, jo, to by asi štíplo hranit/přeletět to“, ale většinou je to zkrátka tak, že to chci víc, než se toho bojím. A vůbec. Žiješ jen jednou, teď a tu, čeho se bát?

d:key: Jak to máš se závoděním? Láká tě srovnávat se s ostatníma? Převážně teda s klukama, protože holek je ve těchto adrenalinovejch bikovejch disciplínách poskrovnu.
Abby: Muj názor na závodění se co chvíli mění. Jednu dobu, ze začátku ježdění, jsem závodit chtěla, ale nebyly finance a i nejbližší mi házeli klacky pod nohy. Když už nějakej ten peníz byl, tak jsem měla zase dost práce s maturitou a s přijímačkama na vysokou, což byla priorita. Momentálně nemám pocit, že by moje skills byly adekvátní tomu postavit se na start nějakýho většího závodu. A takový to umístění se za účast, o to nemám zájem, to bych ani nemohla v klidu spát s takovou medailí v pokoji :D Navíc bych fakt nerada, aby mi závodění vlezlo do hlavy, jako to vídám u spousty lidí, kteří by snad ani na kolo nevlezli, nebýt závodů a facebooku. Nebo představa, že bych nazvala ježdění „Trénink“? brrrr :D

Nicméně to je můj pocit teď, kdo ví, jak to bude za rok, dva, nebráním se ničemu, nechávám to plynout, třeba k závodění dospěju.

Co se týče soutěživosti nebo srovnávání se s ostatními, tomu moc neholduju. Ať si jezdí kdo chce co chce jak chce, jestli jsou lepší než já, dobře pro ně, přeju jim to! Mnohem radši, než se honit sekundy si užiju v klidu pojezd, nějaký macatý skoky a dirty. Nejradši jezdím s kamarádama v chillu, žádnej stres, žádný řešení kdo jezdí tak a tak, kdo má na sobě to a to oblečení a jaký má kdo kolo. Prostě jen jezdit a bavit se u toho tak jako doteď.

d:key: Co by jsi doporučila ostatním slečnám do začátku?
Abby: Tyjo, těžká otázka, začala jsem jen jednou, moc v tom praxi nemám :D Hned na začátek YOU CAN DO IT!! Fakt jo. Všechno, uplně. Když můžu já, můžeš ty. Určitě bych řekla, že je dobrý začít na pevňáku a nahnat trochu techniky, než se sedne na velký péra. A všeho s mírou a nehrotit, všechno to pujde samo časem. Sama jsem si zlomila klíční kost první léto na kole a pět měsíců jsem měla drát.. jen protože jsem se přecenila na mokrým trailu. Nevyplatilo se to, fakt ne :D

d:key: Na čem jezdíš? Představ nám svý kolo nebo kola?
Abby: Začnu od největšího, ze kterýho mám největší radost – od srpna mi voní v garáži nový karbonový freeride kolečko Intro Tabu!
Dál mám 4X pevňáka, na kterém jsem začínala. Tomu jsem ale bohužel nalomila rám a ohla vidlici úplně do mrtva (jo, minulej týden byl plodnej), takže ten je prozatím ze hry, než se rám svaří, a já jako chudý student našetřím na novou vidli.

No a nejmenší mimčo mám v garáži taky – BMX, na kterým jsem tedy zkoušela dirty, ale byla to hrozná křeč, takže na něm prozatím jen blbnu ve skate parcích a plánuju ho vzít do Brna, kde ho budu ve volných chvílích větrat na bikrosce. Fyzička a technika se hodí vždycky.

d:key: Umíš si bajky poladit? Opravit základní věci?
Abby: Když jsi holka, nemáš prachy na servis ani chlapa, tak co ti zbývá? Základní věci s větším nebo menším vztekáním většinou zvládám. Jsem celkem klidnej člověk, ale někdy se prostě spíš přikláním k možnosti danou věc spálit, než jí zkoušet opravit na desátej pokus :D Naštěstí mám kolem sebe bandu super lidí, který pomůžou když je třeba. Nedavno jsme s Kubou repasovali mojí vidli. Vždycky se to nějak dá.

d:key: Co děláš ve volným čase? Máš psa, studuješ, k tomu bajk, máš vůbec čas na něco dalšího?
Abby: Je toho celkem dost, jde jen o tom si správně rozložit čas, vymazat z přítomnosti negativní lidi, který tahaj dolu, a nějak se to samo vždycky vyvíjí tím správným směrem! Ráda vstávám brzy a využiju den na 150%, baví mě to.
Ráda běhám – takže běhám buď s vodítkem v ruce, nebo se psem běhám canicross (vtipná záležitost, zvlášť na pohled :D) – kdy má pes nasazenej postroj a „tahá“ mě, nicméně nenechte se mýlit. Je to fuška. Jinak jak jsem říkala, sportem žiju, dělám furt něco, ať je to běh, XC, fitko, slackline, jóga, brusle. Poslední dobou jsem si dost oblíbila různé extrémní překážkové běhy typu Army run. Zrovna v sobotu jsem odběhla první noční běh v tomhle duchu. Fakt pecka. To mě jako hodně ba! Takže se snažím najít si čas i na hrazdy, cvičení s vlastní vahou, teď jsem začla chodit na TRX.
Když jedu tak jednou do měsíce z Brna na jih domu, tak se snažím z víkendu vytěžit nejvíc. Většinou nejsem vůbec doma, mám pár mých holek, se kterýma zajdu do čajovny, na hrazdy, běhat, sem tam na pívo, i když já jsem teda nejčastěji na vodě s citronem :D Ještě se věnuju hře na klavír, což jde v Brně blbě, ale pouliční klavíry taky slouží. Jak říkám, všechno se dá.

d:key: Abby díky za rozhovor, ať to lítá, drž to pořád pořádně v otáčkách!