Report: MSDH Cup Kouty - na podruhé už počasí dovolilo

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 11.5.2017

Tento víkend se jelo na Lipně Blinduro, které v nás zanechalo spoustu zážitků, a tak padlo rozhodnutí, že si prodloužený víkend prodloužíme pondělním přesunem na Kouty, kde se jelo první kolo MSDH cupu… teda, závod to byl už druhý, protože na původní termín spadlo v Jeseníkách pár vloček a tak se přesouval.

V neděli ulehám až lehce po půlnoci a v 5 už mažu pro auto (díky Tome), naložit kolo, vyzvednout Kazziho a pali směr Kouty. Příznaky nevyspalosti a možná nákej zbytkáč vyvolávají pochyby, jestli to není trochu vyhrocený, jestli to byl fakt dobrej nápad. Nemáme moc času, takže hledáme program na mobilu, v propozicích se píše tréning 9–10.30, v 11 start semi a 13.30 finále.

Na místo dorazíme pár minut po 9té, rychlej výsadek, převlíct a šmatlem směr lano. Tady nafasujem čísla a se slovy „tady to už určitě znáte“ pokyn k jedné tréningové jízdě a že v 11 máme bejt ready. Mně se při té představě protočí panenky, takže dostáváme nakonec svolení ke 2ma tréningovejm, pokud to prej stihnem.

Stihnem..sice se Kazzi v první jízdě trochu válí a snaží se za každou cenu si zničit bajk, ale druhá jízda už je trochu lepší, každopádně moc načtený to nemáme, já si pamatuju akorát, že v půlce už sem totál KO a přemejšlím, jestli to vůbec sjedu na zátah. Koutíkova černá se sice jezdí i na endurosérii, ale tak nějak po částech, sjet ju na „malým kole“ celou trochu štípne, přece jenom mám o 4cm míň než ostatní kuci (That is what she said) a ruce odchází někam buhví kam. K tomu přispívá taky zimní příprava – beer lifting ti sice vypracuje celkem slušnej břišák, ale na dánhyl z kraje sezóny by to možná příští rok chtělo zvedat tupláky.

Dole ještě potkávám typa s foťákem, Ondru Grunda, kterej sice točí video, ale nakonec když vidí moji zoufalost, slibuje cvaknout i pár fotek do reportu.

Teď už jenom vyvěsit ruce a čekáme na závod. Kazzi jede pomalu hore, mástři startujou mezi prvníma, já mám ještě půl há fuk, než se dostanu na řadu v hobíkách. Ruce pořád nikde, začínam bejt nervózní, naštěstí to přejde nahoře ve frontě, soustředím se na trať, takže na ruce úspěšně zapomínám. 10–5–4–3–2–1 a jedem. Jede se mně docela dobře, hlavně to nepřepálit hned od startu. Porno přichází až v lesíku pod lanem, kde sou trochu větší díry, takže Jekla směruju do pohodlnější stopy, kterou sem si předem vyhlídl. I přesto mně ale tahle pasáž dává solidně nažrat, takže pres cestu se už jen tak přehoupnu a modlím se, aby mně nevylítly někde rodla z ruky. Naštěstí to klapne, dostanu se až na placku, jenom přeskočit ten potůček dole nebo co to je, pár lavic a cíl.

Sem totál vyndanej, chvilku trvá, než můžu zase mluvit nebo cokoliv dělat s rukama. Každopádně teď máme chvilku čas, aspoň podle toho co psali na netu, takže to směřujem dolů na ňákou chálku a pivko. Protože máme pořád dost času, dáme aji kafíčko a pak už se Kazzi zvedá, že prej pude raděj trochu s předstihem.

Bohužel obratem je zpět s informací, že se jelo už o hodinu dřív a že tím pádem má po závodě. Já se rychle pakuju a zkouší stihnout aspoň svůj start. Po cestě nahoru mám chvilku čas si zanadávat do kokotů, dementů a různejch dalších, svůj čas samozřejmě nestíhám, ale borci sou naštěstí v poho a nechají mě jet na konci mé kategorie, což je asi za 2 minuty. Rychle vytlačím ňákou tu kapku, nahodím brejle, poslechnu si blbý kecy o dlouhým obědě a podobných, na který nemůžu říct půl slova a už sem na řadě.

U finálové jízdy zjišťuju, že si začínám docela pamatovat stopu, sice sem pořád stejně marnej na ruce, ale dole to dává 12 vteřin oproti semi a to se dá v mým podání považovat celkem za úspěch… o pár tréningovejch jízd víc a mohlo to vypadat mnohem líp.

Trochu mně to vrtá hlavou, takže spojím příjemný s užitečným, vyvezu se nahoru, že zafandím a sejdu to dolů po svejch. Elitu už sice nestíhám, takže dávám jenom track walk – jasně, po závodě už je trochu pozdě, ale před to prostě nešlo. Každopádně objevuju spoustu míst, který sem mohl jet jinak, budiž to poučením pro příště, že na dánhyl bez tréningu nelez – zvlášť ne já.

Potkám ještě druhýho typa s foťákem, Davida Válka, vyměníme kontakt a v úterý mi na mejl přistává slíbenej odkaz na galerku ve fullu.

Takže tímto máme hotovo, závodní víkend u konce a konečně spokojenost. Jediný, co se dá vytknout organizaci MSDH je aktuálnost webu, protože informace o startu finále ve 13.30 je tam do teď, jinak akce v topu. Navíc moje nejoblíbenější trať u nás, se supr dostupností z Brna. Výborná reklama nejen na tendle seriál, ale hlavně na tendle bajkpark, takhle by to mělo vypadat všude!