Report: Česká parta okusila italský downtown na ostrově Elba

Autor: Pirata.cz, kategorie: Report, vydáno: 4.5.2017

Stejně jako v České republice máme svou downtownovou tour, většina evropských zemí je na tom podobně. Jako o jedné z nejkvalitnějších tour se mluví o italské sérii Italien Urban Down Alley, která o víkendu odstartovala sezonu 2017 prvním závodem na ostrově Elba a česká partička Pirata.cz u toho nechyběla.

Před deseti dny nám přišel dost zásadní email. Týden po našem závodu Mercedes-Benz S. & W. Automobily Downtown Jáchymov máme zvednout kotvy a přemístit se na italský ostrov Elba, kde se jede první závod série Urban Down Alley. Když nám přišla pozvánka, vůbec jsme neváhali. Snažili jsme se jen vyjednat ještě jedno místo pro nějakého ridera. Chtěli jsme s sebou vzít Máru Petelíka, který je ambasadorem Czech Downtown Tour 2017. Přichází jasná odpověď: „Marek ať přijede s vámi!“ Ještě aby ne, když tohohle rychlíka v Itálii už dobře znají, protože vloni na podzim skončil 3. na závodě stejné série, jen ve městě San Remo. Takže bylo jasno. Odjezd směr Elba ve složení Pirata.cz (Souky, Šmejky) a střelec Mára Petelik (JCbike WHIPMASTER CTM team).

Po třinácti hodinové cestě z Varů jsme konečně dorazili do Piombina, kde jsme nasedali na trajekt. To že celou cestu pršelo a na Brenneru na naše letňáky čekalo pár cm sněhu, cestu rozhodně neurychlilo. Jakmile jsme ale skočili na trajekt, jako by celé to čekání vzalo za své. Azuro a na dohled ostrov Elba. Byli jsme z počátku hrozně překvapený, jak hornatý ostrov je a jak moc zachovalá je zde příroda. Jako byste vjížděli na ostrov bez lidí. Opravdu nádhera. Po pár minutách dojíždíme do městečka Rio Nell´elba, kde se jel druhý závod série. Místním organizátorem je společnost VisitElba, která nás na závod pozvala. Okamžitě po příjezdu se nás ujali speakři, Mára dostal startovní číslo a šli jsme všichni na trackwalk. Půl trati downhill. Byl využit trail, z místního trailparku. Celý na prachu, pasáže obsypaný kaktusama, kde si nechce ustlat ani vyznavač sebepoškozování a pár stoprocentních vraceček, kde někteří brzdili i očima. Druhá půlka DT. Extrémně úzké uličky kombinované se schody, uřvaní Italové a takových 25 °C… dohromady trať s obrovským potenciálem na jednu z nejzábavnějších tratí v Evropě, co jsem kdy viděl. Bohužel místní organizátoři se báli to hecnout a krom tří palet, nebyl na trati jediný skok, žádný drop ani gap. Nejzajímavějším místem trati, z pohledu diváka, se tak stala DH pasáž a „Kaktus zone“, jak jsme tohle vražedné místo nazvali. Mára šel potrénovat před kvaldou a my se dozvídali, že na startu jsou docela šikovný rideři. Byli tam kluci, co mají skalpy i ze světového poháru a to né malé (15. místo). Mára najel trať a před kvaldou si stěžuje jen na jednu vracečku na prachu, která hrozně klouže. V kvaldě stojíme v městské části, kde kolem nás Mára prolítl velmi rychle a tak my plni očekávání spěcháme dolu. Bohužel Márova zatáčka mu dala pěkně nažrat a Mára si zahrál na správnýho Itala, když zanadával, co síly stačily, při sbírání kola. Bylo z toho desáté místo, ztráta 6 vteřin s pádem, takže jsme si říkali, že pohoda. Kór, když se neděle jede na tři kola a počítá se nejrychlejší. Aspoň jak nám bylo řečeno. Bohužel s těmi informacemi to bylo všelijak. Start tréninku posunut o hodinu. Start kvaldy o dvě hodiny. Tenhle Ital Vám řekne tohle, další organizátor tohle a universální odpověď je „Relax, soon“.

Přejezd na hotel, kde spala většina riderů. Nádherný místo asi 10 m od pláže. Na večeři jsme museli pár metrů popojít, ale z jídla nedejcháme ještě teď. Naprosto úžasná restaurace, příjemná obsluha, ikdyž angličtina jim šla asi jako čechům italský pasta, a tříchodová večeře. Masakr chutí. Nějaký pivko s riderama a brzy spát, protože nás čeká finálový den. Ještě ráno vidíme na papíře napsány tři čas. Prvního, druhého a třetího kola. První kolo se startuje s dvou hodinový odstupem. Druhé kolo po pauze už s tříhodinovým zpožděním a pak přichází dost zásadní informace ve chvíli, kdy je Mára odhodlaný, ve třetím kole tu svou zatáčku srovnat se zemí, protože ho dvakrát zase vyškolila. Třetí kolo se nejde! Cože! Konec. Bude vyhlášení. Márovo Aha slyším ještě teď. Když s něčím ale počítáte a pak to není, co naděláte. Stežovat si nemá cenu, protože Vám stejně kluci rozumnět nebudou a tak se Mára musel uspokojit s celkovou šestou pozicí.

Kdybych měl zhodnotit celý výlet, tak pro mě rozhodně největší překvapením byla samotná Elba. Nádherný hornatý ostrov, který je jak dělaný pro bikovou dovolenou. Trail park o 100 km trailů, freeride kam se podiváš, malebný městečka, neskutečně výborná kuchyně a úplně vyklidněný Italové, který pro Vás udělají úplně vše. Schodli jsme se všichni, že tohle místo musíme rozhodně znovu navštívit, ať už závodit, nebo jen aktivně odpočinout v sedlech kol.

A jak to viděl Mára Petelík: „Mýma očima jeden z nejhezčích závodů, co jsem kdy jel. Kromě toho, že jsem závodník, jsem taky totální LIFE ENJOYER a už od východu slunce na trajektu jsem byl tak trochu ve svým světě. Užívat moment. Ta příroda, to teplo, to moře, odříznutý od světa, na kole. Nic víc, nic míň. Možná i to mělo nakonec vliv na ne tak dobrej výsledek… Většinou neumím prohrávat a porážky v sobě dusím hodně dlouho. Jasně měl jsem větší očekávání, přeci jen v San Remu jsem ty kluky z většiny zajel. Tady tomu bylo ale trochu jinak. Už kvůli lehkým zmatkům v organizaci při trénincích jsem tak trochu otupěl a přestal závod brát tak vážně. Užíval jsem si vývozy na korbě auta, pohled od startu na moře, pití vody přímo z pramene, slunce a na to závodění jsem v podstatě tak trochu zapomněl. To vedlo i k mým chybám, co jsem na trati udělal… To, že jsem čekal na nejdůležitější třetí kolo závodu a najednou vidím, že na náměstí se už vyhlašuje, mě už nezvládlo tolik rozhodit jako by tomu bylo normálně. Já byl prostě i tak hrozně happy :-). TOP partička, NEJLEPŠÍ jídlo, skvělý lidi, luxusně se o nás postarali lidi z VisitELBA a ježdění jsem si taky perfektně užil. Díky za tu možnost, Mára.“

Brzy v sedlech bando!!!

Autoři: Pirata.cz (Souky, Šmejky) a Mára Petelík
Foto: Souky