Test: Rocky Mountain Slayer 730 MSL - kanadská kultovka se 165mm zdvihu

Autor: Čert, vydáno: 29.6.2017

Po pár letech #enduro útlaku už se zase o kolech se 160–180 mm zdvihu dá mluvit jako o freeridech. A hlavně, výrobci začali tyhle mašiny, určené primárně na nezávodní zábavu z kopce, vyrábět.
Jedním z těchto výrobců je samože i tradičně frírajďácká značka z Kanady, Rocky Mountain. Ti oživili svůj model Slayer a ten má ambice být vysokozdvihovým kolem „na všechno“. Jak se jim to povedlo?

K tomuhle testu jsem přišel trochu jako slepý k Slayeru, protože Keli si objednal test velikosti L. Po prvním nasednutí mi tohle kolo přišlo ale spíš adekvátní k mým 175 cm. A po první projížďce mi Keli cpe Slayera do auta s tím, že na mě bude akorát, páč se na něj nemůže poskládat.
Ono při pohledu do papíru není Slayer vyloženě prcek. Tady šlo spíš o naše preference.

Ale od začátku. Při výše zmíněném pohledu do „papírů“ (čti do geometrie na netu) se Slayer jeví jako pekelně zajímavá mašina hned z několika důvodů.

Díky technologii Ride 4 (což jsou otočné blbovinky v uchycení tlumiče) nabídne hned 4 možnosti naladění geometrie. Od nejvyšší, kdy má v Lku Reach 455mm, hlavový úhel 65.85°, sedlový úhel 74.85°, bb drop 0mm a délku zadní stavby 425mm až po nejpoloženější, kdy tabulka říká Reach 444mm, úhel hlavy 64.75°, sedlovky 73.75°, bb drop 15mm a 430mm zadní stavba.
Se zdvihem 165mm vzadu a 170mm vidlicí to znamená že tenhle celokarboňák má primárně sjezdové plány. A to my rádi.

Testovaná verze Slayer 730 MSL je nejlevnější variantou tohoto kola, ovšem olep na první pohled určitě neurazí. Kromě sedlovky Raceface a kol Alexrims, dodává vše, co dodávat může, Sram.
Brzdy Guide, Pohon NX 1×11 a tlumení v podobě zamykacího tlumiče Deluxe RT a vidlice Yari RC.
Kokpit je kombinací 780 řídítek Raceface Chester a představce a gripů Rocky Mountain. Co zaujme, jsou pláště Maxxis DHF v provedení WT, což značí model pro široké ráfky a navíc 2,5 palců šíře. Prostě kolo, co má jezdit dolů. RM hodně staví i na tzv. Smoothlink odpružení. Ačkoli se z názvu dá odhadovat, že má být jízda co nejhladší, pak je pravdou. Jízda má být co nejhladší pro pohon, aby byla reakce na pedál co nejlepší, zadní stavba netahala za řetěz. No, tohle už se mé sjezdové nátuře líbí o něco míň. Ale uvidíme.

Každopádně, samozřejmě hážu co nejpoloženější geometrii, foukám si okolo 25% sagu a jedu. A v tuhle chvíli je to se Slayerem do kopce trochu složitější. Hlava položená pod 65° a středně dlouhá zadní stavba způsobují velice neobratné kolo ve výjezdech (pořád vzpomínám na Jekylla, který má taky hlavu 65, ale jenom 420mm zadní stavbu, tzn. jeho obratnost ve výjezdech je výrazně lepší). Navíc jsou tu ještě 2,5" pláště, které ubírají Slayeru na živosti.

Tudy ne, volba je jasná, tahám imbus (naštěstí je změna geometrie relativně rychlá a snadná, vymotat šroub, otočit obě strany, zamotat šroub, jet) a měním geo na nejvyšší polohu. Odteď už je to jiná písnička, i přes tlusté pláště je znát že zadní stavba se zkrátila na 425mm a hlava postavila na skoro 66°. V tuto chvíli mám v ruce v podstatě moderní enduro kolo s kratší zadní stavbou. A podle toho Slayer jede. Smoothlink opravdu funguje, i s otevřeným tlumičem mě výjezdy baví (a jak moc by bavily, kdybych měl vzadu třeba 2,3 semislick škoda domýšlet) a díky vyššímu středu jde všude šlapat. Kolo je navíc parádně hravé. Na rovnějších trailech je rychlé, jde dobře do vzduchu a slušně zrychluje. Trochu nepříjemná je mi ale 140mm vysoká hlavovka v Lku, řídítka mám úplně dole a na rovných trailech bych je snesl klidně i níž. Ale není kam.

Pořád mi ale v hlavě hraje to, že mám pod sebou kolo co dokáže mít i sjezdovou geometrii. A mělo by tím pádem fakt umět jezdit z kopce. Volba je jasná, hned po návratu z poněkud smutného endura v Kálnici se pakuju a jedu vyzkoušet lanovku v Kopřivné. Ladím opět nejpoloženější geometrii pouštím se z kopce. Na freeridové trati je Slayer docela v pohodě. S relativně nízkým středem se mu sice moc poskakovat nechce a člověk je už pěkně hluboko zabořený v dlouhém rozvoru, každopádně když potká skok, vyletí jak má a dopady 165mm snadno pobere. Prostě kolo na ježdění na trailech a skákání.

Nedá mi to a vydám se i na sjezdovou trať. A tady přichází asi největší zklamání ze Slayera. Ačkoli geometrie říká „sjezďák jak víno!“ (velice podobná geometrie jako můj megaoblíbený Sender od Canyonu), zadní stavba Smoothlink bohužel odpovídá „šlapací kolo!“. Co to znamená? Je super, že Slayer reaguje na šlapání, projev zadní stavby ve sjezdu (asi i v kombinaci s levným vzduchovým tlumičem bez expanzky) bych popsal slovem „tupý“. Geo vás nutí to narvat do největších nesmyslů a neřešit stopy, ve chvíli, kdy do vámi zvoleného místa dorazí zadní stavba, dostanete za uši jak novináři v Rusku. Prostě to hrozně drncá a tím pádem moc nedrží. A ztráta trakce znamená i mizernou reakci na brzdění. Zklamání.

Všechno ale dává s dlouhodobým odstupem docela smysl. Rocky Mountain měl v době. kdy vyšel Slayer v nabídce jenom 150mm Altitude a chyběl mu striktní enduro závoďák který by snesl EWSko. A proto přišel Slayer. A jestli se mu něco upřít nedá, je to ortodoxní závodní enduro kolo (pozor, vybírejte kolo podle Reach a ne podle písmenek s velikostí), které umí vyjet kdejaký kopec, dokáže jet pekelně rychle dolů po hodně rychlých a rozbitých trailech a přitom stejně dobře letět po singltracích. Rychle. Ne pohodlně. Při pohledu do geometrické tabulky (a taky při pohledu na videa Wade Simmonse nebo Geoffa Guleviche) můžete dostat pocit, že je Slayer návrat ke kořenům. Kolo, co se má nějak dotlačit na kopec a dolů rozpoutat peklo. A to se spletete stejně jako já. Slayer je výborné a rychlé závodní enduro, co snese den v parku, ale jeho hlavní cíl je jezdit a vyhrávat. Ovšem i za cenu, že v pár místech vytřese duši z jezdce, který nemá skill na to, ho ukočírovat.

Jo, asi by pomohl lepší tlumič, možná pružina. Každopádně bych Slayera asi nedoporučil jako kolo člověku, co chce jezdit bikeparky a sem tam enduro závod či výlety kolem baráku. Naopak, Slayer je super závoďák se kterým se dá najet mraky kilometrů a díky změně geometrie se dokáže přizpůsobit spoustě trailů a závodních tratí. A při občasném výletu do bikeparku podrží. Do DH závodů bych se s ním ale asi nehlásil.