Test: Nová Kona Process 153 je zcela jiná než loňská

Autor: Čert, Abby, kategorie: Test, vydáno: 1.3.2018

Rok se s rokem sešel a jiný pindy, zkrátka Kona přišla s novou, karbonovou, generací mého oblíbeného enduro stroje Process 153.

Když jsem loni, vlastně už dokonce předloni, jezdil novou hliníkovou Konu, docela jsem si pochrochtával. Starší Process měl všechno co mám u kola rád, dlouhý předek, krátký zadek, dost položenou hlavu, nízký střed, tlumení co zobalo jak blázen. Přitom i relativně… hodně relativně… jelo, navíc spousta místa nad horní rámovkou a k tomu všemu extrémně nízký stack pro ty z nás, kteří rádi vyšší řídítka.

Takže při oznámení nového karbonového Processu se mě jalo nadšení. Ale. Nový Process se vydal trošku jinou cestou. Tím nechci říct že špatnou, ale prostě jinou. Rád bych vypíchnul slovo „trošku“.

Na papíře k žádným zásadním změnám až tak nedošlo. Vlastně hlavní jsou 3. Kolo má o půl stupně postavenější vidlici (standardních 66°), už tak výborný sedlový úhel je teď už 76°. A Stack se z nějakého důvodu zvedl o skoro dva centimetry. Ona hodnota 607mm v Mku není zlá, ovšem oproti 590 z loňska, to JE rozdíl.
Jinak reach, výborných 450mm, zadní stavba má super 425mm, bb drop 10mm.

Z papíru to až tak vykoukat nejde, nicméně generační rozdíl je patrný hned od prvního nasednutí. Jelikož nejdřív musím do kopce, jsou moje první dojmy z Processu „super nadšení“. Přepracování se totiž dočkala i zadní stavba a tahle Kona fakt JEDE! Se skoro 160mm a 2,3 a 2,5 gumama se sice pořád nebavíme o závodním XCčku, nicméně i bez zamčení reaguje kolo na pedál velice příjemně. S tím samozřejmě souvisí i příjemná stoupací geometrie. Výborný sedlový úhel, řídítka výš, univerzální hlavový úhel. Prostě do kopce boží enduro kolo. A nejenom enduro.

Pokud dojede na kopec, vaše dojmy se ovšem začnou hrozně moc lišit v závislosti na tom, jestli jste jeli na starším modelu. Na 95% trailů je nová generaci lepší než ta starší. Není potřeba si na nic zvykat, nasednete a pohodlně jedete. Zadní stavba sice nezobe tolik jako dřív… teda zobe, ale nechává trochu míň místa „pro fantazii“. Zkrátka dává jezdci trochu větší odezvu, což je v pořádku. Skoro všude.

Dávám několik jízd na svých domácích trailech, ladím tlumení, blbnu si?

Jo, tady se musím zastavit. U tlumení, respektive osazení. U testovaného modelu s označením DL je totiž. BEZCHYBNÉ! Nepodařilo se mi najít jediný komponent, který bych vyměnil. Od super tlumení (Lyrik RCT3 a SuperDeluxe RCT s pomalou kompresí), přes skvělý pohon a brzdy od Sramu (Eagle a Guide RSC), široké ráfky WTB obuté do Minionů v 3Cčku až po v pohodě OEM kokpit vyladěný díky božím gripům Odi.

Zpět do lesa kde jezdím, ladím a blbnu si. A kolo funguje dobře. Jede, zadní stavba zobe tak akorát, aby bylo kolo pěkně aktivní a zábavné… ale úplně my chybí ta dravost a šílenost staršího Processu. To totiž bylo divoké závodní kolo. Nový Process je výrazně „klidnější“. Což může mnohdy znamenat lepší. Trošku bojuju s tím, jak to napsat, tudíž to vezmu tak nějak nahodile. Ano, tahle Kona je lepší než předchozí generace na většině trailů. I díky tomu, že je výrazně ovladatelnější v nižších rychlostech. Volně přeloženo, pokud jezdíte jednodušší nebo pomalejší traily, nebo nejezdíte tak rychle, je to skvělé kolo. Dobře, kdybych nemiloval minulou generaci, prostě by byla Kona velmi zábavné a poměrně rychlé kolo s výborným tlumením které bych doporučil skoro každému, kdo nechce sjezdovat. Ono ani na ty závody to není špatná volba, obzvlášť u nás, kde se docela dost šlape (zamykání jsem skoro nepoužíval). Je možná by nebyla špatné kolo trochu zkrátit, když už se tlačí na jeho větší univerzálnost… to jsme v rovině teorie.

Abby dostala tohle kolo na starost taky… její dojmy jsou tady.

Kona Process 153 je už od pohledu macatý kolo, který skoro přislibuje tuhost a nezničitelnost. A tak jsem jí vytáhla na test na vyloženě enduro specific tratě s hrabankou, kořeny a šutry, na tratě spíš do sjezdova a i na skočky, a za mě je to jedno z nejzajímavějších enduro kol, které jsem testovala. Inu nečekaně to z kopce dolu funguje jako zmenšenina sjezďáku, navíc to jde do vzduchu jedna báseň, je to na svou masivní konstrukci i dost hravý stroj. Přesto, že bych asi snesla trochu menší rám, se mi kolo ovládalo fakt dobře. Co se týče jízdy do kopce, opět si nemůžu stěžovat, kolo se nevzpírá ani ve strmějších úsecích a i do kopce je to skoro za odměnu.
Kona Process je ideální kolo pro lidi, co chtějí něco, na čem můžou šlapat a jezdit kolem baráku a zároveň se nebát dělat na kole kdejaké špatnosti, co je napadnou – přes závody, náročnější bikeparkový tratě po punkový homemade skočky bez dopadu. Všechno je možné a velmi v pořádku.

Víceméně se její dojmy liší jenom v tom, že jí chybí zkušenost s loňskou Konou. Jenže já starší model jel. A proto mě mrzí, že novou generaci učesali a oblíkli do košile.

Nová Kona Process je moderní kolo, které vám ani sobě neudělá ostudu. Ať už je trail rychlý nebo pomalý, do kopce nebo z kopce. Pokud chcete jedno kolo do domu, je tohle skvělá varianta. Trailování, freeridování, skákání, enduro závodění. Všechno dokáže. A vy s ním taky. ALE! Pokud jste jeli na starším modelu, určitě nejdřív druhou generaci otestujte. Jedná se o velice odlišné kola. Obě skvělé, každé ale jinak.

Foto: Jakub Fišer
Jezdec: Jakub Říha