Test: Rock Machine BLIZZARD 90-27 - enduro stroj pro začátečníka i závoďáka

Autor: Keli, kategorie: Test, vydáno: 19.2.2018

Představovat enduro kolo Rock Machine BLIZZARD asi není třeba, v našich končinách velmi populární kolo se dočkalo dalšího ročníku a já měl konečně možnost jej projet na našich lokálních testovacích drahách.
O Blizzardu jsme již psali hodněkrát, jezdili jsem na nich už před rokem a půl na Ještědu, ale k pořádnému testu, na tratích, které mám najeté nejvíce jsem se dostal až nyní.

Top model Rock Machine BLIZZARD 90–27

Takže to ze začátku vezmeme stručně, Rock Machine BLIZZARD 90–27 je modelem s nejvyšším dostupným osazením, disponuje 170 resp. 160 milimetry zdvihu (vidlice resp. zadní stavba), tlumení od Rock Shoxu, osazení je pak komponentový mix, řazení a pohon od Sramu, brzdy TRP, kokpit + sedlovka RaceFace, ráfky + pláště WTB. Moje hodnocení: za cenu necelých 80 tisíc dostaneš velmi slušně osazený stroj. Cena shodná jako loni, osazení je lepší než u roku 2017.

Rám a geo

Srdcem každého kola je rám, Rock Machine u nejvyššího Blizzarda sází stále na hliníkovou slitinu. Systém odpružení je založen na otáčení zadní stavby okolo pomyslného virtuální bodu. Zadní rámový trojúhelník svařen asymetricky, na straně bez převodníků najdeme vzpěru, která na druhé straně právě kvůli převodníku a řetězu chybí.

Geometricky asi není co vytknout, geometrie není extrémně agresivní, na trhu najdeme kola mnohem delší a také i s kratší zadní stavbou. Vyvážená, tak bych ji označil jedním slovem, vzhledem k určení kola je reach 458mm a 65,5 stupňů úhlu hlavové trubky optimální (úhel hlavovky tipuji, protože na webu RM uvádí 66st. shodně jako bylo loni, ale letos má vidlice o 1 centimetr zdvihu více).

U Blizzardu mám jednu designovou výtku, vstupy hadic do vnitřního vedení nejsou kryty žádným těsněním, to se mi moc nelíbí, i když je třeba přiznat, že jen málokterá firma má vnitřní vedení tak propracované, tenkostěnné duralové trubičky navařené do rámu jsou snem každého mechanika.

Komponentová skladba lepší než loni

A nyní se na jednotlivé komponenty podíváme podrobněji. Začněme u odpružení, Rock Shox dodal jak vidlici Lyrik RC, tak tlumič Super Deluxe RC3. Vidlice je sice základní model, vybavený Charger 2 patronou a ovládáním pomalé komprese a odskoku, ale přesto funguje solidně a spolehlivě. Pokud nechceš řešit nějaké složité ladění, nastavování, tak základní Lyrik ti bude v pohodě stačit. Naopak tlumič Super Deluxe RC3 už míří výš, mimo nastavení odskoku nabízí tři možnosti pomalé komprese plně otevřeno / šlapání / zamčeno, k tomu velký zdvih a super citlivost – výborná volba.

Orel přistává – Sram Eagle GX

Pohon a řazení hlídá Orel, Sram Eagle GX je populární sadou, kterou nalezneme na hromadě kol. Funguje stejně dobře jako dražší Eagle, ale za podstatně příznivější cenu. V pohonu dostane potenciální kupec o kolečko více, místo loňských 11, letos Blizzard disponuje 12 pastorky na kazetě.

Teď odbočím od Blizzardu, GéiXový Eagle jsem měl již na spoustě kol a na všech se potýkal s problémem, cvakáním řetězu na 3–4–5 nejmenším pastorku, vždy jsem měl za to, že je to tím, že jedu na testovačce, která má kdovíco za sebou, ale tento Blizzard byl novas, nejeté kolo a cvakalo na něm také. Problém se hrozně těžko řeší, protože jeho výskyt není neustále, ale jen občas, chvíli cvaká, chvíli zase ne a jednou je to na třetím, podruhé na čtvrtém anebo na pátém pastorku. Samozřejmě, otočení napínacího šroubu bowdenu cvakání vyřeší, ale je to otrava. Na XX1 jsem se s problémem nesetkal, že by na vině byla jiná, nýtovaná, kazeta…

Brzdy TRP Slate G-Spec

Brzdy pro mne byly velkou neznámou, TRP je prémiová značka výrobce Tektro, na svém kole je vozí Aaron Gwin, takže asi brzdí, i když pro vyhrání svěťáku ve sjezdu je třeba spíše nebrzdit :). TRP Slate G-Spec, takové označení nesou brzdy na Blizzardu, vycházejí ze základního modelu Slate, ale přídomek G-Spec značí, že jsou vyladěny dle Gwinových požadavků. Nabízejí čtyři písty s dvěma různými průměry a také i materiály (jeden je keramický, druhý ocelový), na písty tlačí a síla z páky je přenášena hydraulickým minerálním olejem a páčka nabízí kolečkem nastavitelnou vzdálenost od řídítek. Brzdná síla brzd je na obou kolech skrze destičky přenášena na kotouče s 180mm průměrem.

Brzdy jsou i ve verzi s MatchMakerem, tak aby jsme na řídítkách mohli mít pěkně uklizeno a neměli zbytečnou objímku od řazení, leč na Blizzardu toto nenajdeme, takže řadící páčky jsou na samostatné objímce.

První delší setkání s brzdami TRP překvapilo, odpor pružinky vracející páčku do základní pozice (nebo odpor v těsněních či guferech – nezkoumal jsem to podrobně) byl až nečekaně silný, pro zmáčknutí musíš vydat více síly než bývá zvykem u jiných značek brzd. Brzdný výkon byl ale bezvadný, ale laboroval jsem s proměnlivou vzdáleností páčky od gripu, jednou stačilo zmáčknout kousek, jindy o hodně více – odvzdušnění provedeno, ale funkce stále stejná. Zda-li to je chyba konkrétního kusu nebo vlastnost celé řady Slate nevím, až budu mít další TRP brzdy v ruce, zaměřím se na tento problém důkladněji.

Kokpit a teleskop

Kokpit má v režii Race Face, 35mm tlustý představec je dlouhý 45 milimetrů a do něj jsou uchyceny 79 cm široká řídítka – optimální kombinace. Stejné logo na sobě nese i sedlovka, oproti loňsku se odpalovací páčka přesunula pod řídítka, takže velké plus, co se ergonomie týče.

Výtku bych měl k velikosti zdvihu teleskopické sedlovky, 125 mm je málo, já chci víc, především na kolech větších velikostí (já vozil L) by se hodila. Měřím 185cm a tak jsem dle velikostní tabulky na pomezí L a XL, při šlapání mám sedlo velmi vysoko, když mám kliku ve spodní úvrati, tak mám hodně málo pokrčenou, téměř nataženou nohu. Pokud jsi zvyklý sedlo vozit o fous níže, problém s menším zdvihem sedlovky asi pociťovat nebudeš.

Výplety a pláště od WTB

Výplety a pláště jsou kombinací ráfků WTB ST i-29 s vnitřní šířkou 29 mm, které jsou napletené na nábojích tchajvanské značky Bitex, jedná se o klasický OEM náboj, který působí poměrně levně. Jeho kvalitu nedokáži posoudit, za více jak měsíční testování v podzimně-zimním období se nevyskytl jediný problém. Výtku bych měl ke kombinaci patky vidlice a přední náboj, vidlice disponuje Torque Cap patkami (určené 20 mm osazení nábojů s 15 mm osou) a náboj je na klasickou 15 mm osu, takže při každém nasazovaní předního kola tvůrce proklínáš a trefuješ se osou do díry v náboji. Tenhle patent od Sramu nám byl čert dlužen.

Pláště jsou kapitolou sama pro sebe, tvrdím, že zvolený model WTB Vigilante TCS Light Fast Rolling je naprosto nevhodný na určení tohoto kola a také kombinace s danými ráfky není dobrá. Proti samotnému plášti ani směsi nelze říci půl slova, své využití mají, ale ne na ostrém enduro kole, které Blizzard bez pochyby je.
Šířka pláště 2,3" nazutého na 29 mm široký ráfek působí nejen vizuálně nepatřičně, ale také nefunguje. Konstrukce pláště není určena na použití na takto široký ráfek. Úzký profil, lehké boky a tvrdá směs pláště = kombo, které je největší slabinou celého kola. Pláště jsou zásadní a dokáží naprosto zkazit dojem z celého kola, dával jsem jim chvíli šanci, ale po změně za Kenda Hellkat a Nevegal2 nastala obrovská změna. Pláště doporučuji jako první věc k výměně, bez diskuze.
Důkaz, že si tuto slabinu uvědomili i u Rock Machine, je osazení na příští rok: přední WTB Vigilante 2.5 27,5" TCS Light High Grip a zadní Trail Boss 2.4 TCS Light Fast Rolling.

Na trailu z kopce

Výhodou drtivé většiny kol se zadní stavbou otáčející se kolem virtuálního bodu je nezávislost brždění na kinematiku zadní stavby. Ani Blizzard není výjimkou a v tomhle ohledu funguje bezvadně. Jízda dolekopcom je velkou zábavou, kolo není tank, který pevně drží směr. V rychlosti je Blizzard docela stabilní, ale v top speedu bývá trochu neposedný. Ano, pomohla by více položená hlavovka a delší zadní stavba – prostě prodloužit rozvor, ale tím by se ztratila ona zábavnost – většinu času jízdy netrávíš na kole v maximálce nebo aspoň já tedy ne. Stávající geometrii bych označil jako příjemnou, velmi dobře odladěnou – prostě super kompromis mezi ovladatelností a stabilitou. Blizzard není striktní nekompromisní závoďák pro úzkou skupinu jezdců, ba naopak je postaven tak, aby vyhověl většině jezdců. Minimálně tehdy, když si zvolíš odpovídající velikost, jezdec honící vteřinky sáhne po větší velikosti.

Jednou větou: Kolo se chová velmi očekávatelně a předvídatelně, přední odpružení si notuje se zadním a jako celek působí hodně vyladěně.

Do vzduchu

Tohle endurko jde velmi ochotně do vzduchu, odpálit to na sebe menší muldičce, to je radost. Občas jsem se přistihl, že za jízdy na trailech, kde to běžně držím fest, si poskakuji jak zajíc a mám rohlík od ucha k uchu. Samozřejmě, i na větších skocích je to pecka. Krátká zadní stavba je prostě znát a skákat je radost.

Na trailu do kopce

Blizzard se do kopce při šlapání houpe, ale není to ani s plně otevřeným tlumičem nesnesitelné, pohupování je v normě. Navíc díky snadno dosažitelné páčce snadno přecvakneš pomalou kompresi na tlumáku na přivřeno nebo zavřeno a dál houpání neřešíš. Ve velmi prudkých výjezdech jsem občas laboroval se zvedáním se kola na zadní, to je drobná daň za krátkou zadní stavbu, ale bylo to většinou ve chvíli, kdy bylo nejlepší sesednout a tlačit.

Pro koho?

Endurko Rock Machine Blizzard 90 27 je univerzální kolo mířící na masy, tak aby na něm mohl spokojeně jezdit jak absolutní začátečník, tak rychlý závoďák. V dané kategorii patří vzhledem k výbavě spíše k nadprůměru – za málo peněz, dostaneš dost muziky a kromě plášťů, za jejichž výměnu bych se přimlouval, není co měnit.