Test: Commencal Meta TR V4.2

Autor: Čert, Abby, kategorie: Test, vydáno: 19.1.2018

Venku už solidně přituhuje a tak přišel čas si v nádechu nostalgie zavzpomínat na skoro jarní výlet do Itošky na Eurobike Media Days v Kronplatzu. Tentokrát se zastavíme u stánku Commencal a koukneme na zoubek mé malé velké srdcové záležitosti – Meta TR V4.2.

Tak hned od pohledu zaprvé, každej ví, že prostě černý kola jsou černý kola, a přes to vlak nejede, i když jsou v módě třpytky a neony, celý černý kolo je vždycky správně. Každopádně pro ty, kteří mají radši ne-černý kola, má Commencal na výběr mnoho dalších barevných variant od stříbrné po žlutou. Navíc posuďte sami, ten rám vypadá prostě skvěle, jednoduchej a zároveň zajímavej. No nic, dost o vzhledu.

Model Meta TR 4.2 je podle Commencalu trailbike, který je pro každou špatnost. Se zdvihem 140/130 mm by se dalo čekat, že půjde hlavně o kolo na hladší traily a pohopsávání. Ale díky úhlu hlavy 66,5° a zadní stavbě 437mm dokáže podržet, když to někde nevyjde úplně podle původních představ. A ačkoliv by si po zkouknutí tabulky s geometrií někdo mohl myslet, že s takhle „dlouhou“ zadní stavbou nepůjde o až tak hravý kolo, opak je pravdou (hravosti určitě pomáhá spíš kratší reach 435 mm v Mku).

Už při krátkém popojetí od stánku k lanovce a hlavně tedy při tahání kola do schodů mě, jakožto zástupce něžného pohlaví, potěšila váha kola, píšou ± 14,5 kg. Ale láska přišla až posléze – na trati, kolo mi sedlo do ruky neskutečně, a i když bylo velmi hravé a dobře ovladatelné, jelo neskutečně a na to, že jsem v tu dobu už měla z předešlých dnů ruce naklepaný jak řízky, to byla fakt laskomina i přesto, v jakém bordelu jsme jezdili.

Na media days jsem na Metu Trail sedl stejně jako Abby, jelikož ale ona dostala za úkol sdělit dojmy z kola jako takového, na mě zbyly komponenty.

Ještě teda pár slov od neněžného pohlaví ke kolu na závěr: Meta TR doopravdy překvapila, geometricky je kromě hlavového úhlu shodná s Metou AM, asi i proto má velkou část jejího chování. Na to, jak je tohle kolo zábavné na „rovině“, dokáže jezdce ohromit i z kopce. A to z pořádného kopce.

Páč Commencal sloužil v první řadě jako showbike pro novinky od Sramu, byl samozřejmě olepený tím nejnovějším a nejlepším.

O kokpitu a Reverbu asi není třeba se nějak zásadně rozepisovat. Kokpit je kokpit, funguje a je spíš o pocitu a preferencích, Reverba všichni známe, s poslední generací by měla jít zase nahoru spolehlivost, nicméně je známý fakt, že tahle sedlovka chce čas od času trochu lásky v podobě odvzdušnění ovládání a dodržování pravidelných servisních intervalů. Ale jinak funguje skvěle a v nabídce je od 100 až do 175 mm zdvihu.

Největší novinkou je asi GX Eagle. Minimálně se o něm fakt hodně mluví. Proč? Protože je to v rámci bikového průmyslu tak trochu zázrak. Moc se totiž nevidí, aby superobří nadnárodní korporace přišla s produktem, který nabízí výkon toho nejdražšího v ekonomickém balení. A už vůbec ne, aby se to stalo rok po uvedení top revolučního modelu.
No a to je GX Eagle. 12 rychlostí, rozsah kazety 10 až 50 zubů. O pár gramů těžší než nejvyšší Eagle a víceméně o polovinu levnější. A co je nejhustější, pokud je všechno seřízeno jak má (a to Meta byla), nemáte šanci poznat na jakém Eaglu sedíte. Odezva páky, rychlost řazení, rozsah, všechno na chlup stejné.

Velkým překvapením byly nové brzdy Code RSC. Tak trochu nechtěně se mi totiž na Eurobiku povedlo udělat si srovnávací test snad všech existujících brzd. Víceméně v jeden den na jednom kopci (pořádném kopci) jsem měl možnost vyzkoušet nové Code, Shimano Saint, Shimano Zee, Hope Tech 3 E4 a samozřejmě Guide RSC. A samotného mě zarazilo, o kolik moc jsou nové Cody lepší než cokoli z tohoto výběru. Jediné brzdy, které jakž takž konkurovaly byly Saint. Ty měly, stejně jako Code, téměř celý kopec stejný chod páky (vadnout začaly až opravdu dolu), ale nakonec stejně „zvadly“ a bylo potřeba je mačkat tak nějak víc. Samozřejmě (jak už je u Shimana zvykem) trochu chybí dávkovatelnost. Ale Code byly NEPŘEKONATELNÉ! Po 20 minutách sjezdu pořád stejný chod páky, pořád stejně geniální dávkovatelnost. Jo, velkou roli asi hrálo i to, že Cody jsem si vyzvedl přímo ze Sram stánku, kde okolo kol celou testovací akci lítali mechanici. Ale pokud stačí mít je pořádně odvzdušněné aby podávaly takovéhle výkony, tak by mi to za ten servis asi stálo!

Ve finále to ale opět byl Pike, který na kole dominoval. Teda nejenom Pike ale tlumení jako takové. To, že má Meta TR 4.2 naprosto skvělou Geo psala už Abby. Na to, kolik má zdvihu dokáže z kopce šílené věci a přitom zůstává dost hravá na skocích, zatáčkách a rovnějších úsecích. Dalo by se říct trailbike snů.

No, i když nechci Commencalu upírat tvůrčí genialitu, na sjezdových vlastnostech mělo ale podíl hlavně tlumení. Nový Pike má ještě vylepšenou Charger 2 patronu, přepracované vnější i vnitřní nohy, no prostě nová vidlice, ještě lepší než ta předtím. A u tlumiče Super Deluxe platí to samé, samozřejmě že přechod na metrické tlumiče leze kdekomu krkem, faktem je, že díky tomu lze obzvlášť u nižší zdvihů prostě dosáhnout lepších výsledků, jak jsme se mohli přesvědčit u 130mm Mety.

Podtrženo sečteno, Sram ví co dělá. Samozřejmě velký podíl na super funkčnosti všech komponentů měl servis, které kolo ve Sram stanu dostalo. To je ale jenom důkaz toho, že pokud flákáte údržbu, je fakt jedno jaké komponenty na kole máte. Sram 2018 u mě zatím bez výhrad.