Report: Sparkasse Downown Dačice. Srdce a ulice? Velkolepé velice!

Autor: Vítězslav Stránský, kategorie: Report, vydáno: 11.9.2018

Čtvrtá zastávka Czech Downtown Series se odjela tuto sobotu 8. září v malebném městečku Dačice. O této akci v revíru páně z rodu Sidorovic si štěbetalo ptactvo již ale nějaký ten pátek. Splnil Saša a jeho crew očekávání? Pohodlně se usaď, zkusím být co nejstručnější.

Na místo dorážíme s rodinkou už v pátek večer a jdeme rovnou na trackwalk. Flašku s pitím s sebou nepotřebuješ, trať je nejkratší z celé Série. Start stejně jako loni. Pomodlíš se, vyjíždíš ze dveří kostelní věže. Točíš levá a dupeš na mini double, který Saša určitě odkoukal na downmallech. Takže trefovačka na půl metru dopad a to hodně přeháním. Točíš další levá kolem kostela a modlíš se znovu. Tentokrát jestli dobrzdíš do první pravé a trefíš se na drop a ne do stromu. Když najedeš jaksepatří, je to už s prstem v nose. Hned ale nabíráš rychlost, esíčko a už si to hrneš do auta.

Jako viděli jsme několik přejezdů aut, Rakovník se pořádá celkem dlouho. To, že tam ale stojí dodávka na štorc a flexou tam někdo udělal další dvoje dveře? To se může stát jenom v Dačicích. Tuhle větu budu v obměnách opakovat ještě několikrát… Zpátky k věci. Z auta točíš doprava, bunny hop na štěrkovou cestu, lehký odklon a sypeš si to na dřevěnou klopku. Ta je sice pobitá pletivem, ale když se tam natahá trocha toho prachu, bude to o jemnocitu. Dva tři schůdky a následuje další laskomina. Inspirace z obchoďáckých sjezdů je totiž jasně patrná i zde. Brány Městského úřadu se letos Demovi otevřely jak lůno zachovalé ženy a lesk mramorové podlahy zlověstně rozzářil jinak temnou chodbu chrámu úřednického. Jestli jsem hovořil o jemnocitu v klopence, tak tady sis musel dávat sakra kurevskýho bacha, jinak ležíš na vepřovém boku natotata.

Schody, pak další schody, řadíš dolu a sypeš to na ven z budovy na bratrstvo dropů. Ten menší má před sebou zpomalovací esíčko, ale zase Tě líp srovná na věci následující. Ten větší je sice rychlejší, ale trénink ukázal, že řečeny klasika, nebude zadarmo. Sophiina volba je na každém jezdci. Buď jak buď, ještě před místní stříkající chloubou (není řeč o pyji ředitele) v podobě přesfontaňáku musíš trefit takový milý, malý, nenápadný skůček. Kdyby ses ale zeptal jezdců po prvních pokusech, 8 z 10 Ti okamžitě vyhrkne variaci svého nejpoužívanějšího sprostého slova. Skůček totiž vysílal a né málo. Následuje zmíněná myčka gum, pravá, levá do myší díry, sprinterská vložka a skok přes řeku. Jak říkám, tohle všechno můžeš najít jen v Dačicích. Přesně tyhle slova hlásím se širokým úsměvem upocenému řediteli, který se s partou místních srdcařů právě brodí v Dyji. Klobouk dolu kluci. To muselo dát sakra hodně práce.

Sobota. Race day. Jindy ospalé městečko se probouzí do divukrásného dne. Slunko svítí, parkoviště se plní, vlajky vlají, nafukovadla se topoří, prezentace do závodu v cykloshopu Kunkal vesele ubíhá. Prostě idyla. Počet startujících se zastavil na 105 kusech, takže to bude ale co? Takže to bude, ten nahoře dobře ví, kulervoucí. Jedou se kategorie junioři, kde je přes 20 střelců a mužů lehce přes 80. Pole při absenci Simči Jirkové, toho času na MS v Lenzerheide otevírá jediná ženština ? Denisa Martinková.

Střih. Trénink v plném proudu. Milý „Malý“ trestá jednoho ridera za druhým, máme první zlomenou ruku, jinak se množí naraženiny na oněch nejbolavějších místech každého muže. Diváci si tak užívají jak skákání na kolech, tak skákání na patách. Demo svolává poradu ředitelů a uvažuje o uzavření velkého dropu. S Čerwem jasně říkáme, že objížďka malým dropem tam je a každý si zkrátka musí vybrat, na co má, není to fotbal, že jo. Postupem času se situace zklidňuje a pomalu se jde na slavnostní zahájení. To odpaluje, stejně jako loni, bubenické těleso Hakuna pesa, v překladu „žádný problém“. Já myslím, že to je pro tuhle akci více než příznačné.

První kolo. Na trať se vydává Denisa a už od prvních metrů je vidět, že lidi tady downtown baví. Pozornost většiny diváků se upíná na LED obrazovku, kde mají přehled o čase každého jezdce. U fontány to zkrátka žije. K super atmosféře přispívá komentátor Martin Šťastný, který obeslal všechny elektronicky přihlášené, ať mu pošlou o sobě nějaké informace. Někteří včetně mě to vzali vážně, diváci se tak sem tam dozvěděli i něco pikantnějšího.

Totálně to tam hned z úvodu nacpali junioři, kteří svými časy konkurovali nejlepší mužům. Jakmile se na startu objevil jakýkoliv dačický borec, dav se urval za řetězu a začala taková show, že to slyšeli přes motorovky snad až v Lenzerheide. Pořadatelé museli usměrňovat lidi, ať neposouvají pásku. Tady to snad chvílema chtělo nášlapný zábrany jako na koncertech.

Nebudu vypisovat, kdo jak zajel, výsledky obou kol kvalifikace najdete na konci článku. Co můžu říct a chci říct, že downtowny děláme s jedním hlavním cílem. Postarat se o nejen zázemí z pohledu jezdce, to by měla být už pro všechny pořadatele samozřejmost. Chceme vytvořit co nejlepší zázemí pro diváky. Když Ti jich přijde hodně přes tisíc, navíc na takovém plácku, ta energie je prostě neuvěřitelná.

A když je na startu Demo s číslem 101? To už chápeš pravý význam sousloví „Life is porno“. Místní ženy bez rozdílu věku sahají pod sukni a nacvičenými pohyby vysvobozují své kalhotky. Může začít ta pravá show bejby. Demo to hrne a tím myslím jako že to fakt ale hrne. Přemotivovanost v kombinaci s 10 hodinama spánku za poslední 3 noci však dělá své. Lehá v horní části tratě, lehá na úřadě, motá řetěz do uzlů, ale do cíle hnán davem nakonec dojede. Neskromně musím říct, že jsem poprvé pojel Sašu. Jo, ve druhym kole to musíš zachránit chlapče. To samé platí pro ambasadora Czech Downtown Series Marka Petelíka, který v top 25 po chybách nefiguruje. Je jasné, že pila se pojede i ve druhém kole a na taktiku prostě není prostor.

Do finále se dostalo top 5 juniorů a top 25 mužů a byli tam už hezky pěkně všichni. Škoda jen, že proběhl šum během druhého kola, že finále se s časových důvodů nepojede. I když byla na pořadu dne ještě druhá „bmx, skate, koloběžko, in-line exhibice“ na minirampě, řekl jsem důrazně Demovi, ať se zhluboka nadechne, pomůžeme Ti s přípravou, ale že zkrátka o velké finále Dačice nepřijdou.

Ta atmosféra byla prostě nepopsatelná. Jelo se od nejpomalejšího po nejrychlejší v obou kategoriích. Čas se stlačoval každou jízdou, šlapalo se ve vzduchu, letělo se hrozně. V juniorech to nejvíc zabil čerstvý mistr ČR v downtownu Tomáš Horák, následovaný o 0,15 vteřiny Jiřím Matouškem a s odstupem 1,5 sekundy Tomášem Králem. TOP 5 v chlapech odzadu vítěz prvního kola Peter Gnip, následovali 4 borci s „eM“ ve jméně. Bramboru bere Matouš Matějů, který se do příště naučí psát krasopisně, páč ve výsledcích byl jako Matouš Nečit ????. Na první svou DT bednu se dostal Matěj Pospíchal, druhý místo má tak nějak předplacený Marek Petelík a první letošní vítězství s přehledem urval loňský král žebříčku Martin Mitvalský. Ten se jediný dokázal dostat pod 1:02.

Slavnostním vyhlášení proběhlo na dopadu u fontány. Zástupce generálního partnera Sparkasse předává ceny. Aplaus. Půjde se poklidně domů, že jo. Ale to bychom nesměli být v Dačicích! V momentě, kdy Martin Mitvalský zvedá trofej nad hlavu, dva místní ogaři skočí ukázkového kufra do fontány. Místo stříkání šampaňským všude stříká voda, pak se přidávají ještě místní děti a komentátor to raději už ukončuje a jde se již poklidně za písničkou na místní afterparty.

„Chci poděkovat, jmenovitě Petrovi Kunkalovi, Adamovi Zichovi, Martinu Šťastnému, Lence Fabešové, Máchovcům a prostě všem kamarádům, kteří mi letos pomohli. Bez vás by to nešlo“, dodává unaveně Saša a jak ho známe, myslí to víc než upřímně. Suma sumárum. Za tři roky tahle akce vyrostla do neskutečných rozměrů. Je jasné, že Saša musí hodně věcí změnit, aby mu nepraskla pumpa, protože jen srdcem se akce dělat nedá. Slyšel jsem z jeho úst jsem několikrát, že letos naposledy. Ať ale končíme pozitivně. Tahle akce skončit nemůže, protože co tisíc, patnáct set úsměvů, za to přece stojí… Anebo ne?

Kompletní výsledky zde: druhé kolo, finale.
Foto: Stanislav Hladík – galerie, Ondřej Dohnal – galerie