Report: zawody rowerove SFERA Enduro Trails - zážitky musí být silné

Autor: Max Adami, kategorie: Report, vydáno: 10.9.2018

Polské enduro je v mnoha ohledech mnohem dál než to české. O uplynulém víkendu se jel závod v oblasti Bielsko-Biala, který se nenechali ujít ani čeští jezdci. Max Adami zabloudil, brodil rybník, projel cílem erzety v opačném směru a přesto dojel třetí. Jeho report přečteš jedním dechem.

Tak to v tom Polsku byla zase jednou prd*l. Vyjíždím z HK vlakem do Olomóce. Tam mě nabírá táta a razíme směr Polsko. Po nějakých 20 minutách mi řekl…

Táta: Nooo.. Maxi? Mně ti Poláci asi 2 týdny před závodem, když už bylo všechno zaplacené, napsali, že to bude nějaké adventure enduro.
Já: Jak to myslíš?
Táta: Asi to bude značené jen šipkama. Prý se to má vracet k základům endura.

No a v tu chvíli jsem se začal připravovat tak nějak na všechno. Dojeli jsme, usnuli jsme, vzbudili jsme se a cca v 7:00, volá Kafíčko, že prý nemůže najít základnu závodu. To nějak vyřešíme, dojedeme na start, kde je už nachystaný Jirka a pak to všechno začalo.

Do závodu se startovalo stylem kdo dřív přijde, ten dřív jede. „Organizátoři“ tvořili skupiny cca po 50 lidech, ke kterým vždycky šoupli jednoho guida, protože se to jelo na oči a nikdo neměl ponětí, kam se jede. Vyhodnotili jsme, že když pojedeme jako poslední, tak už všechny trasy budou vyježděné a nám se tak líp pojede, takže jsme se připojili do poslední skupiny.

V tu chvíli jsme vtipkovali, že nás čeká 10 erzet, protože jsme vyjížděli v 8:00 a končit jsme měli v 16:30. Smích nás přešel asi po čtyřech hodinách, kdy jsme dorazili na první stage. Ve chvíli, kdy jsme dorazili na start, tak Kafíčko vytáhl mobil s tím, že natočí live stream z mého startu. Po chvilce zjistil, že nemá signál, takže to k jeho zklamání musel postnout zpětně.

S mým startem začíná taky pětihodinová průtrž mračen a já se začínám modlit snad i k Poseidonovi, abych nevyjel z trati. Daří se mi, jedu co chci, nohy fungují… všechno super. Po sprintu na louce dojíždím na křižovatku, kdy ale nenalézám žádnou šipku. V tu chvíli mi problesklo hlavou následující. Doleva nahoru, doprava dolů. Erzety se přeci jezdí z kopce, tak to pustím dolů. Cca po minutě, kdy jsem na trailu nenašel jedinou šipku, jsem vyhodnotil, že asi nejedu dobře. Zachovávám ale klidnou hlavu… zatím…

Vyjedu z lesa zpátky nějakých 100 metrů na menší kopeček a asi 100 metrů ode mě spatřuju zmateného Poláka, co taky hledá cestu. Dojedu teda za ním a začnu křičet: Vér is finyš??? On se na mě vyděšeně otočí a natáhne ruku přes louku a rybníček směrem k sanitce. Bylo rozhodnuto. Už nemám čas na to, abych to objel. Prostě se musím dostat přes to. K mojemu štěstí to mělo jen cca metr hloubky, takže jsem napálil rybníček v plné rychlosti a nějakým způsobem dostal na druhou stranu. Proběhnu i s kolem kolem sanitky a spatřuju průjezdový kobereček. Vyšlu kolo směr cíl a doufám, že se trefím. Kolo projelo cílem v opačném směru, kobereček pípl, já theatrálně švihnul s helmou a brýlema o zem a začal nadávat.

Následující dvě hodiny probíhaly v podobném stylu. Já ovšem píšu jen report a ne knížku, takže to budu muset skipnout a vytáhnu jen jeden moment. Zastavujeme před obchodem (obchodama a hospodama Poláci vyřešili občerstvovačky). Kafíčko vytáhne z batohu chleba a paprikáš a společně ještě s tátou se pouštíme do „obědu“. Celí zmrzlí (pořád leje jak z konve) stepujeme před potravinama, když v tom si Poláci začnou nosit z obchodu mikiny. První si říkáme, že těm klukům asi m*dlo, ale pak nám došlo, že na rozdíl od nás teď nemrznou.

Další cca dvě hodiny výstupu a jsme tam konečně poslední (druhá) erzeta. Teď to zase zkrátím… Prostě jsem dojel do cíle a nevěřícně četl výsledky, když jsem zjišťoval, že jsem byl třetí. Na první rz jsem ztratil minutu na vítěze a na druhé jsem mu dal 36 vteřin. Celkově teda asi dobrý.

Jak říkal můj třídní ze základky: „Zážitek nemusí být krásný. Stačí, když je silný.“ Akorát uklízení toho zabahněného oblečení bylo fakt na h*vno. Doslova. Jak bych to ukončil? Při životě mě držely dvě věci. Dvouvrstvé sklíčka a nové pogumované kraťasy od Havenu. Než začalo pršet, tak se mi hrůzným způsobem potil zadek, ale pak jsem byl paradoxně asi nejvíc v suchu ze všech.