Report: sedmé kolo EWS ve španělském Ainsa pohledem českých jezdců

Autor: Vojta Bláha, Číža, Petr Leták, kategorie: Report, vydáno: 26.9.2018

Po dvou letech se vrátil kolotoč EWS série do starobylé španělské Ainsy. Oproti předloňskému závodu, kdy byly některé rychlostní zkoušky zrušené kvůli průtrži mračen, nás přivítalo hodně teplé počasí s teplotami přesahující 30 stupňů. Po dlouhé cestě jsme si prošli jenom třetinu rychlostek a těšili se na začátek tréninku. Tratě nebyly tak z kopce jako v La Thuile, ale bylo na nich spousta zábavných pasáží, zatáček, skalek. Na všechny rz jsi musel sám vyšlapat, což nebylo úplně zadarmo. První den 1700m a druhý 900m a když se k tomu přidala fyzická náročnost samotných stagí, tak si měl před sebou čtyři těžké dny.

Milan Čižinský

Tréninkové dny proběhly na jedničku, traily nás hodně bavily, žádné problémy a byl jsem konečně spokojen i s rychlostí. Odpoledne dáváme pravidelnou koupel v řece, která byla od našeho provizorního kempinku nedaleko. Naladím kola novými gumami WTB a razím na večerní prolog v centru města s množstvím diváků, který dokončuji na 8. místě… Zítra už závod!

Hned po ránu si vyšlápnem 700m na jedničku, která mě v tréninku bavila nejvíc. Zjišťuji, že v závodním tempu je toho šlapání trochu víc než bych chtěl a pak se mi také párkrát zasukuje řetěz mezi kazetu a zadní stavbu…
Dvojka je hodně kamenitá, bohužel další technické problémy.. SS3 a SS4 jsou kratší zábavné a se spoustou diváků, užívám si je přes pád na maximum.

Druhý den je ještě více na fyzičku a když padám díky masivním změnám na trati SS5, tak zbytek dne už jenom dojíždím… Nakonec 11. místo v nabité konkurenci. Průběžně jsem čtvrtý a leda zázrakem můžu skončit na pódiu… Krásné dny plné super ježdění. Za týden Finále Ligure!

Vojta Bláha

Samotný závod začínal nejdelší RZtou (7km), která byla velmi fyzicky náročná a rychlá. Na ní se mi přetrhlo řadící lanko, naštěstí až skoro dole, takže jsem neztratil mnoho času, ale i tak na konci závodu drahocenné sekundy chyběly. Traily byly naprosto vyschlé, což mi většinou moc nevyhovuje, ale tentokrát jsem byl schopen držet krok s nejlepšími v naší kategorii a skončil první den jen 25s od pódia na 10. místě.

Druhý den byl mnohem kratší a tak se tempo na RZtách ještě zvedlo a jak v technice, tak na šlapavých úsecích se jela hrana. Terén byl velmi kamenitý, takže jsem musel dávat velký pozor na defekty. To se mi vyplatilo a postupně jsem se během druhého dne posunul na 8. místo. Čas strávený v RZtách jsem měl kolem 54 minut a na vítěze jsem ztratil 54 sekund, takže jsem se svým výkonem tentokrát poměrně spokojený.

Průběžně jsem v sérii na 8. místě, s možností se ještě posunout na 7. místo.

Petr Leták

NA EWS do Španělska jsem se hodně tešil, ne každý den si můžete zazávodit v Pyrenejích. Pro přijezdu jsme si s českou bandou prošli některé tratě, abychom si ošahali povrch a zhruba nastavili kola. RZ nebyly na standardy světového enduro poháru nijak extrá dlouhé, ale byly vcelku šlapavé, k tomu se přidaly dlouhé transfery mezi jednotlivými stagemi, a tak první den dělal skoro 8 hodin v sedle.

Mé výsledky se během prvního závodního dne postupně zlepšovaly od 130. místa až po 57. místo na poslední RZ. Druhý den však ukázal svoji drsnější tvář. Na první stagy jsem zničil přehazku, na další jsem tedy musel běžet, rychlá oprava, v rámci možností multiklíče a další stage, nejšlapavější. Na té jsem bohužel díky nefunkční hazce hned po startu přetrhl řetěz a tak jsem se proběhl ještě jednou, v závodní jízdě. V zázemí Sramu jsem dokázal vše opravit a mohl jsem tak závod dokončit na 138. místě a za to jsem rád.

EWS Španělsko bylo krásné, bylo šlapavé, bylo horko, ale užili jsme si ho!