Report: Max Adami na Mistrovství Slovenska v enduru

Autor: Max Adami, kategorie: Report, vydáno: 2.10.2018

Zdarec, povím vám pohádku o uplynulém týdnu. V pondělí večer takhle v klidu sedím doma, užívám si jediný den, kdy nemám od trenéra naordinovaný nějaký sadismus a v tom píše Keli, že prý jestli nejedu do Brezna na MSR, protože on bude kdesi ve Francii a nedává to. Odpovídám, že snad jo, ale že to není jistý.

V průběhu týdne se teda vyjasní, že pojedu. Normálně by to byl klidný závodní víkend, jako každý jiný, ale to bych nebyl já, abych to neudělal nějak zajímavé. Vymyslel jsem si totiž, že v pátek pojedu XCO Mitas Gočárovy Schody, čímž jsem znamenitě zkomplikoval celou situaci. Víkend tedy probíhal tak, že v pátek večer jsem jel XC, pak rychle do sprchy a na vlak za tátou do Olomouce. V 22 hodin mě bere táta z nádraží a já se mu snažím vysvětlit, že jsem se opravdu před víkendovýma závodama šetřil a to, že chodím jako podělaný a to, že pořádně nenatáhnu nohu je jen blbá shoda náhod.

V sobotu ráno vyrážíme do Banské Bystrice a táta zase vytáhne perlu. Prý tam, kde budeme bydlet je to udělané, jako retro byt. Paráda, pomyslím si… vypadalo to tak, že například u jídelního stolu visel Svoboda s Benešem a heslo na wifi bylo Dubcek1968. Pak ale dorážíme na Laskomerské traily, kde jsme se po obědě potkali se Simčou Kuchyňkovou, Šmerdou a Vojtou Švánem. Pojezdíme, dozvíme se od Simči různé moudra, Šmerdo mi na konec sezóny naladí vidlici a pak se tak nějak přesuneme do Brezna.

Registraci stíháme pár minut před uzávěrkou. Vymyšlené to bylo parádně. 16:30 registrace, 18:00 rozprava a 20:00 prolog, takže jsme nikam pořádně nemohli a důkladně jsme promrzli. V 18:00 si poslechneme, že to bude těžký, ale tomu v tu chvíli stejně ještě nikdo nevěří (byla to chyba). 20:00 startujeme do prologu. Organizátoři asi vědí, jaká jsou ty naše prology blbost, tak ho tam dali taky. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že je to pro rozřazení na start, tak jsem začal slavit. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že pojedeme jedno kolečko po MX trati, tak jsem se chtěl oběsit. Opravdu jsem nebyl ve stavu, abych zase šlapal. Každopádně.. nějak jsem to zvládl. V kategorii jsem vyhrál asi o dvě vteřiny a celkově jsem byl nějak kolem 6. – 7. místa myslím.

Jedeme domů, usínáme a tím i končí všechny problémy… skoro… Ráno úplná pohodka. Vstaneme, dáme Lidl snídani a razíme na kopec. Až do startu první RZ se vlastně nestalo nic krom toho, že mi Šmerdo rychle opravil hazku elektrikářskou páskou. Do závodu se vyráželo po dvojicích a tak s Adamem Rojčekem, se kterým se známe ještě z dob bikrosových, vyrážíme jako dva nejrychlejší xcéčkáři. Alespoň tak nás rozřadil prolog.

Na startu první eresy zjišťuju, že jsem ztratil rukavice a tak pojedu poprvé v životě bez rukavic. No nic. Vzpomenu si na radu od Vojty Bláhy, když byl ještě největší frajer na dědině a nevozil rukavice. Napatlat co nejvíc prachem prvně gripy a pak i ruce. Byl jsem z toho tak mimo, že jsem si zapomněl nasadit kolena a zapnout helmu. Bylo pár dotazů, jestli to patlání hlíny na ruce je pro štěstí, ale všechny jsem vyvedl z omylu a přiznal, že si prostě jen neumím dát pozor na věci.

Jednička hodně šlapací a pak dlouhým prudkým a rovným korytem rovně dolů, což mi vyhovuje, protože na takovéhle věci mám kolo jako dělané. Jenom jsem pustil brzdy a nechal jsem to jet. Krásně zobalo. Dvojka pohodová a ve chvíli, kdy jsme začali usínat na vavřínech, tak to začalo. V trojce jsme si teda rozhodně neodpočinuli. Jak to přesně vypadalo je vidět na videu, ale z kamery to vždycky vypadá, jako cyklostezka, že jo.

Po dojetí do cíle trojky jsme se s Adamem Rojčekem shodli na tom, že tyhle místa by se na oči jezdit neměly nebo by měly být aspoň nějak víc označené. Když se tam jelo pomalu, tak asi okej, ale na mistráku se jezdí „titulovým“ tempem a ne, jako pro rohlíky. No párkrát jsem se podělal. Jednou jsem třeba jel takhle kudlu dolů a najednou se pode mnou objevila velká díra. Obyčejně stihnu zanadávat, ale tady jsem musel reagovat tak rychle, že ani na to mi nezbyl nějak čas. To mě rozhodilo, proletěl jsem kapradím a příkopou a na konci podjel cíl. Super :D. Nejlepší na tom bylo, že v cíli nefungovala krabička naší geniální časomíry a pán taky nebyl úplně profík. Byla to dost bída a to až taková, že jsem mu to prostě sebral a musel jsem se pípnout sám.

Tím dokončujeme první kolečko. Občerstvujeme se a valíme dál. Adam mezi tím zjistil, že DH je mu asi milejší a že by měl začít trochu trénovat i do kopce. Člověk by si řekl, že teď když víme, co nás čeká, tak pojedeme rychleji, ale bylo tomu přesně naopak. Právě, že jsme věděli, co nás čeká a tak jsme jeli tzv. na přežití. Adam měl to štěstí, že se mu povedlo učebnicově zdemolovat jeho kolo. Pátou a především pak šestou rz musel jet pomalu a to ho stálo o dost času. Když bych to měl teda zhodnotit jako závod?

Mínusy:

• Časový harmonogram v sobotu – byl by to v pohodě, kdyby bylo o 15 stupňů víc
• Prolog = XCE
• Časomíra
• Zázemí (ono bylo, ale šlo určitě využít líp. U parkoviště, kde všichni parkovali a mrzli v DIY karavanech, byla totiž veliká a prázdná budova, ve které bylo ale teplo, takže kdyby se to řeklo dopředu, tak si myslím, že většina lidí by pustila těch 5 éček a spala v klidu a v teple v základně)
• Značení těžkých míst (zas bylo, ale někdy mi přišlo, že potřeba vůbec nebylo a někdy, jako například u té díry myslím nebylo žádné – tam by to určitě zasloužilo víc vykřičníků, abych ale nekřivdil, tak byli tam vždycky lidi, co by mohli pomoct v případě kreše)

Plusy:

• Prolog, který má nějaký smysl (rozřazoval)
• Úžasné tratě a lokalita
• Ceny
• Systém závodu – jely se tři erzety v jednom kole. Některé kategorie jely jedno kolo a jiné dvě. Ti, co pak jeli dvě kola už aspoň trochu znali tratě z prvního kola a mohli jet jistěji.
• V podstatě všechno fungovalo, jak mělo

A abychom doplnili informační povinnost, tak zde naleznete výsledky a jen stručně uvedeme vítěze jednotlivých kategorií: Max Adami, Martin Knapec, Petr Drábik, Štefan Čeman, Lukáš Plátek, Simona Kuchyňková.

Foto: SPDH