Sospel Ma Belle - partička ze Suntouru na tripu v Sospelu

Autor: Čert, vydáno: 23.11.2018

Přímořské Alpy, francouzsky Alpes Maritimes, je oblast kterou možná neznáte pod tímhle názvem, ovšem pokud jezdíte na kole z kopce, už jste tam nejspíš byli nebo o ní s někým mluvili. Když řeknu že volně přechází v Ligurské Alpy, asi už vám začne spínat víc.

Prostě kdekoliv od Janova podél Via Aurelia stačí zahodit auto u moře, vyšlapat na nejbližší kopec a určitě tam najdete minimálně jeden boží trail. Na jednu stranu je to super, na druhou stranu je logické že pokud je něco tak super, bude to chtít zažít co nejvíc lidí. A jelikož může třeba kultovní Finale Ligure, bezesporu rodiště moderního evropského freeridu a endura, v poslední době působit malinko přeplněně, vydali se kluci ze Suntouru otestovat nového Duroluxe a tlumič TriAir o kousek dál, do ne až tak provařené lokality Sospel. O tomhle výletu nachystali parádní povídání a neméně parádní fotky.

"Jelikož je dnes Finale Ligure proslavené po celém světě, může ho jeho přeplněnost činit pro někoho ne až tak atraktivní. Nicméně, pořád je to místo kam rád jezdím, možná i kvůli té nostalgii, kterou tahle bikeová Mekka dýchý. Pokaždé se těším na ten první nádech, modré moře, krásné kopce oblasti Le Manie, vůně čerstvě upražených zrnek od Giovannacciho na náměstí Finalborgo a vědomá, že mě za první zatáčkou čeká nekonečná síť trailů a skvělá biková atmosféra úplně všude.

Všem nám proto bylo trochu smutno, když jsme Finale jenom projeli, nechali za zády milovanou Itálii a vydali se vstříc sousední Francii. Hned za hranicemi, asi dvacet kilometrů po klikatých silničkách na sever od hlavního města citrónů, Menton (doporučuji vygooglovat Menton Lemon Festival), leží Sospel.

Ti zcestovalejší bikeři tenhle skrytý klenot určitě znají, ti co se někdy účastnili etapového závodi Trans-Provence ještě lépe, právě tady je totiž jeho centrum. Nicméně já doufal, že objevím něco nového a přitom s nádechem nezkažené, nedotknuté divočiny.

Původně soukromý výlet se velice rychle změnil na testovací session nové vidlice Durolux 27.5 Boost a nového tlumiče TRIAir Piggy Back, se mnou cestoval Tom Öhler (rakouská trialová legenda a držitel dvou zápisů v Guinessově knize rekordů), Harald Philipp (dobrodruh, horolezec a člověk dávající významu „horská cyklistika“ úplně nový rozměr), později se k nám připojil Vincent Pernin (freerider, sjezdař a filmař žijící ve Švýcarsku). Günter z freeridové magazínu Bergstolz, který vyrazil o dva dny dříve a začal pro náš objevovat a kontrolovat traily, které předtím objevil na Trailforks nebo RideSospel, už divoce posílal další a další fotky, které nás víceméně donutily přestat marnit čas za monitory a sbalit se a vyrazit ještě o trochu dřív, než jsme původně chtěli.

Počasí v Alpes Maritimes bylo v posledních týdnech před naší návštěvou dost nestálé a předpověď slibující déšť i na další dny nebyla zrovna motivující. Obzvlášť, když jsme dorazili na místo v 9 večer po celodenní jízdě v dešti.

Po rychlém „plánovacím brainstormingu“ na tradičně skvělé večeři jsme zapluli zpět do našich chatek v Camping Madeleine (zhruba tři kilometry nad Sospelem směrem na Moulinet).

Ráno nás počasí přivítalo výrazně vlídněji, takže na ladění kol, montáž vidlic i snídani na verandě nám už svítilo francouzské slunce. Mimo nás bylo zaparkovaných asi jenom pět dalších karavanů, což teď, v červnu, kdy je Finale nacpané bikery k prasknutí, dávalo naději na klidné ježdění.

Traily okolo Sospelu se rozpínají ve zhruba 350 metrech nad mořem jako velká pavoučí síť, na všechny strany můžete najít vrcholky se spoustou sjezdových trailů jsou obtížnostech od středních až po ty nejtěžší.
Za pomoci aplikace Trailforks jsme vyrazili po milosrdně stoupající cestě do Moulinetu a zhruba 1,5 km před vesnicí jsme uhli na širokou cestu. Po asi půl hodině jsme se dostali k prvnímu sjezdu. Nadšení tímhle kouskem jsme se rozhodli hledat spojující traily do Sospelu, což ovšem o 21 kilometrů, několik údolí a prudkém dešti a více než 1000 nastoupaných metrech, vyústilo v nečekané dobrodružství. Které vyústilu v drobnou nespokojenost a trudomyslnost která se rozhostila v naší skupině. Aby jsme den zakončili na veselejší notu naskočili jsme na autobus a nechali se vytáhnout asi o 300metrů výškových nahoru na Mont Agaisen. Na modře označené „Tour of Agaisen“ nás provázelo parádní večerní světlo a taky pochybnosti o „modrosti“ tohohle značení. Zkrátka tady je měřítko obtížnosti malinko jiné než ve zbytku světa.

Do centra Sospelu jsme tentokrát dorazili dřív než den předtím a mohli si v klidu vybrat místo kam sednou na pivo. Sedli jsme do restaurace přímo naproti shuttlovací společnosti Cool Bus, co padlo přesně do našeho plánu. Tohle místo vede Bry, klidný a zábavný Skot, vysvětlili jsme mu plány a druhý den už jsme se v autě sápali do Breil-sur-Roya a na Cime du Bosc ve zhruba 1100 metrech. Odtud jsme následovali trail postavený pro místní enduro závod podél hřebenu, poté severovýchodně do Breil. V tu chvíli nám došlo, že jsme v podstatě uprostřed hor a při tom asi jenom 30 kilometrů od moře.

Podle toho také vypadalo počasí, spíš horské než přímořské. Neustále se střídající slunce a dešťové přeháňky ale činily povrch trailu, který kombinoval jak „flowy“ hlinění, tak drsní kamenité a kořenové sekce, ještě zajímavější. Pro bezprostřední kontrast jsme hned jeli zpět do Sospelu na Agaisen, ale tentokrát jsme vybrali Bramafam. Na první pohled uměle postavená flow lajna končí v malém parku, dokonce jsme na tomhle trailu narazili na skupinku dětí, kteří tady po dohledem trenéra zlepšovali svoje jezdecké schopnosti. A pak jsme taky neustále potkávali dvojici zábavných angličanů, jinak jsme ale aktivních bikerů v téhle oblasti napočítali maximálně okolo deseti.

Ani Bramafam nás nezklamal a nabídlu možnosti pro jezdce téměř všech úrovní, nicméně jenom potvrdil náš dojem, že Sospel není úplně rodinný resort. Ani traily, ani ostatní aktivity nejsou zrovna „user friendly“ pro děti.

Ve chvíli, kdy jsme zjistili, jak těžké je vybrat trail, protože zvolit jeden znamená vykašlat se na možnost vyzkoušet dalších dvacet, skvělých tratí, rozhodli jsme se spolehnout na Güntera a jeho tvrzení, že rozhodně musíme dát Col du Turini. Mělo smysl mu věřit, protože už ho zkoušel před pár dny na ebiku.

Po dvou dnech prací na silnici byla cesta na Moulinet opět otevřená, což znamenalo mimo jiné zhruba třicet minut šlapání v naprosté mlze, abychom se dostali na počáteční bod Turini-Sospel, prý jinak čarokrásný výhled nám byl takhle ráno a v takové mlze bohužel odepřený, navíc opět pršelo a mraky se válely nízko v údolí.

Déšt dělal vršek trailu, kroutícího se dolů jako vývrtka hrabankou a kořeny velmi kluzký. A jelikož nebyla ani kdovíjak široký, vyžadovala jízda tady absolutní preciznost a taky absolutní odvahu. Dost jsem v tomhle místě myslel na ty dva kluky z Anglie, kteří by tady byli určitě nadšení a jako doma.

Jak jsme se dostávali níž, na trailu přibývalo kamenů ale na obloze zase ubývalo mraků. Jakmile jsme projeli kolem staré pobořené kozí farmy, začlo to být prudší a prudší a čím dál víc technické. Zkrátka místa, kde s brzdami musíte opravdu opatrně.

Jakmile jsme dorazili dolů, začali jsme pomalu, rychlostí až patetickou, stoupat znovu do Moulinetu, tentokrát na oběd. Uprostřed Moulinetu, v malinkém rohovém krámku objednáváme Café au Lait z parádního, původního a zřejmě hodně starého kávovaru, pár croissantů a svou lámavou francouzštinou se snažím vysvětlit, že jsme z okolí Mnichova. Jako všude se tady setkáváme s přátelským přijetím následovaným krátkým povídáním, která nám vždy pozvedne náladu,

Sospel nás nezklamal. Má všechno, co jsme si v něm vysnili a chtěl jsem se vrátit hned ve chvíli, kdy se za mnou zabouchly dveře dodávky. Protože je toho tady tak strašně moc co dělat a přitom ani v nejmenším necítíte, že byste byli pod jakýmkoliv tlakem. Prostě absolutní pohoda, klid a téměř až „devadesátkové-ranné-bikování“ pocity. A to je přesně to, co chceme, ne?"

Tom Öhler
Pro všechny hledající skvělou bikovou destinaci co nejdál od masy lidí, je Sospel to pravé místo. Je tam nejenom skvělá infrastruktura pro bikování, díky spoustě shuttle společností a bikeshopů, ale, a to hlavně, traily jsou extrémně zábavné a velmi různorodé. Doporučuji ale být pořádně připravený na výšlapy. Jinak by vás mohla čekat nepříjemná překvapení.

Vincent Pernin
Ježdění v Sospelu je dost syrové, náročně a potřebujete kondici, schopnosti i odhodlání, aby se vám podařilo všechny traily propojit a zdolat. Ze všeho nejradši mám rád divočinu a objevování. A v Sospelu toho mám ještě spoustu k objevování!

Harald Philipp
Asi od šesti let jsem občas v oblasti Přímořských Alp a tahle odlehlá část Alp mi učarovala už dávno. Sospel je uprostřed sítě trailů a věřím, že zde je možné jezdit týdny, aniž byste jeli jakýkoli trail dvakrát! Nejvíc jsem si zamiloval hřebenovku do Breil-sul-Roya v epickém raním světle…!