Spotcheck: Val d Anniviers - Swiss made a přitom v low costu

Autor: Michal Flídr, kategorie: Spotcheck, vydáno: 10.4.2018

„Ufff, tak jsme to přežili“

Je 20. srpna, zrovna nasedáme do žluťáku (VW transporter, nikoliv Jančurův bus) a Kopál si mocně oddechl…

„Jo, ještě že tak, dneska rozsekat sebe nebo bike, by nebylo cajk“ dodávám. Právě opouštíme legendární moravskou mtb akcičku Nakakat. Letos to byl zase slušnej mordor. Nás ale dnes ještě jeden slušnej mordor čeká. A to 1100km směr Val d Anniviers ve Swiss kantonu Valais.

Nalodit Štourina s jeho polní kuchyní, Unču s s rajčátkama z vlastní zahrádky a velkou zásobou z malých pivovarů. Tak asi máme všechno. To hlavní, chuť bajkovat… to nám nechybí nikdy a dnes obzvlášť ne.

Do tmy jsme v Deutschu, nad ránem si dopřejeme pár hodin spánku na swiss odpočívadle. Z jedné strany dálnice, z druhé vlak, nenecháme se ale rušit, je třeba načerpat sil na dnešní bajk.

Ani to moc nebolelo a jsme tu, jsou všude okolo, kopce, ne kopce, ale hory. Pořádný Hory.

Rhona se tady líně šine širokým údolím, v nějakých 500 m. n. m. Dole se pěstuje vinná réva, nahoře sněhový pole, i v létě… To je proč se štracháme takovou dálku. Ne kvůli sněhu teda, aspoň ne v srpnu. Samo, že kvůli bajkování.

Začít v 1500 m. n. m a s dopomocí lana a hlavně vlastních sil se vyškrábat třeba až do 3000 m. n. m.? A pak to sypat dolů, až k Rhoně do těch 500 m. n. m… 20 km, 2 h, 2500 m převýšení na jeden sjezd?

Sněhový pole, šutry, skalky, traverzy.. Rychlý palby se střídaj s místama, kde jedeš krokem, chyba tady by mohla být poslední .. srdce máš až v krku.. Tohle všechno tam nahoře je. A jako bonus, jen co se dostaneš do lesa , tak zase kameny, kořeny a místama taky famozní hrabanka, v který jsou vykroužený parádní vracečky, počítat je nemůžeš, seš rád, že ještě udržíš rodla a točíš pravá levá, jednu za druhou.. Během jedinýho sjezdu jich projedeš klidně 100 a víc..

Další místní specialita jsou takzvaný „Bisse“. Zavlažovací kanály, který vysoko z hor přivádí vodu k sadům položeným nad úrovní Rhony..Uzký korýtko, v kterým proudí nádherně čistá voda, občas vysekaný do skály, kolem jsou zavěšený lávky nebo vede úzkej trail.. A to vše v mírným spádu a delkách i několika desítek km.. Prostě čistý a nefalšovaný Flow..

Tohle všechno vypadá na bikovej ráj, ale má to i druhou stranu mince. Není to vyloženě bajková lokalita a v takhle vysokejch horách není zdaleka všechno sjízdný, každej z nás není Denny MacAskill. ( máme k němu ale blízko, to zase jo!). Takže tohle znamená častou tlačičku, nosičku (bajk na chrbát) a to občas bohužel i směrem dolů.

Pro toho kdo miluje „ridethepark“ to asi zrovna tady nebude to pravý ořechový, ten má ale dost možností jinde. Kdo miluje velký, liduprázdný hory a nevadí mu ta „dřina“ nahoru, ten bude výskat radostí..
Snad jen s výjimkou trailů Argentinian/The Brazilian, který najdeš i na jutjůb, jsme tady na bajku potkali jen pár lidí.

V oblasti ještě působí shuttle/guide partička „RidetheBesso“. Kdo nemá problém vytáhnout pár Eček z kapsy navíc, tak rozhodně neprohloupí, když dá nějakej trip s lokálama. Určitě znaj traily, který z mapy nevyčte sebelepší skaut. Je fakt, že Švajc je drahá země, vlastně je to tam nechutně drahý. Pro našince s průměrným příjmem to asi není na hotel s polopenzí a drinkování každej večer na baru, na druhou stranu to jde pořešit i velmi low cost. Kempy drahý vůbec nejsou (my jsme platili v Kozím kempu asi 13CHF os/noc), jídlo a pivka převážně z vlastních zásob a sem tam i nějaký to lano je grátis nebo se slevou (s ubytovací kartou). Vlastně to byla docela levná dovolenka. Takže plusy jednoznačně převažujou. Brzo bude čas vyrazit do pořádnej hor, tak proč ne zrovna Švajc?