Trip to Eurobike - cíl dosažen, Friedrichhafen

Autor: Keli, vydáno: 3.1.2020

Eurobike je největší a asi i stále nejvýznamnější cyklistická výstava na světě. Každý rok se do německého Friedrichshafenu sjíždí tisíce návštěvníků a stovky značek. Účast na takovém veletrhu bývala zážitkem a nutností. A to pro všechny strany, jak producenty, tak návštěvníky. V současné době tomu už tak zcela není. Rychlost šíření informací je zásadně jiná než před x lety, internet dost zásadně převzal otěže. Novinky se představují během roku a nečeká se až na výstavu.

Stejně jako na každé výstavě i zde je to stejné. Mimo spousty novinek najdeme mezi vystavovateli i neuvěřitelné kvanta balastu, zbytečností a nesmyslů. Pokud tipujete, že jde primárně o asijskou produkci, nejste daleko od pravdy. Občas si říkáš proč utrácí takovou spoustu peněz za stánek s produkty, které nemají ani minimální šanci na úspěch. Odpovědí může být „špionáž“, asijští návštěvníci alias vystavovatelé fotí u konkurence vše. I zdánlivě nepodstatné detaily, může to být inspirace, může to být příprava na opisování, možná si to fotí do domácí sbírky fotek, kdo ví…

Veletrh jako takový je především o setkávání, ať už obchodních partnerů nebo marketingových manažerů s novináři a také o dojednávání byznysu. Velká řada značek, které na veletrhu vlastně ani nevystavují, zde mají své produktové a obchodní manažery. Totiž ten největší byznys se rozhodně neděje na stáncích, ale po kavárnách a po hotelích v blízkém okolí. Důvodem je koncetrace důležitých lidí, ti přijedou na jedno místo a stačí si s nimi domluvit schůzku v kavárně a byznys je na světě… i bez utrácení za stánek.
Bajkový business jede s velkým náskokem. Letos sice značky prezentují modely na sezonu 2020, ale ve skutečnosti již skoro všichni mají kompletní sérii pro rok 2021 hotovu a další léta alespoň v hrubých nástinech. Samozřejmě tyhle kousky jsou často jen na papíře a rozhodně je nelze prezentovat široké veřejnosti.

Velká mezinárodní výstava v sobě skýtá spoustu zajímavých věcí a ještě větší množství nesmyslů. Často si říkáš, že tohle výrobci ani snad nemohou myslet vážně. To zajímavé, co jsem objevil ve více jak 10 výstavních halách se můžeš podívat v jednom nebo druhém článku.

Mít stánek na Eurobike rozhodně není levná záležitost, stojí to statisíce a miliony podle velikosti a umístění stánku. O to víc tě překvapí, když na spoustě stánků potkáš lidi kteří třeba ani neumí pořádně anglicky a nebo o svých prezentovaných produktech toho také mnoho neví. A platí to třeba i o novinkách.

Na každém výstavišti najdeš press centrum. Místo, kde mají zázemí novináři. A minimálně Friedrichshafenským specifikem je, že zde potkáš velkou část českých profi závodníků a i občas i někdo z výrobců či dovozců. Získat novinářský vstup je velmi jednoduché a v press centru ti k novinářskému průkazu po celý den nabídnou zadarmo občerstvení, pití, jídlo, máš zde rychlý internet a další výhody.

Říkáš si, že účast na takové výstavě je docela pohoda. Chodíš mezi stánky koukáš na kola, co může být lepšího? Největším problémem těchto výstav není již dříve zmíněný balast, ale především hluk. Je zde hukot jak v továrně, spousty lidí, ze všech stran hraje hudba. Večer, když odcházíš, tak ti hučí v hlavě jak v úlů. Utéct od hluku do venkovních prostor před výstavištěm je jako z bláta do louže, místo hluku je zde nahuleno jak v hospodě 4 cenové.

Když však úplně opustíš brány výstaviště jsi jako v jiném světě, ticho a když máš štěstí můžeš zahlídnout vzducholoď. Zde hned u výstaviště sídlí Zeppelin, slavný to výrobce vzducholodí… Při pohledu na v oblacích se vznášející doutník ti padne brada…
Ale i přes všechny nedostatky a klesající význam se asi v roce 2020 pojedu zase podívat na nějakou tu vzducholoď.