Rozhovor: Barbora Průdková jezdí enduro za francouzský tým a sakra rychle

Autor: Keli, kategorie: Rozhovor, vydáno: 17.4.2023

Jméno Barbora Průdková není zde na dolekopcom zcela známé, ostatně i v ČR je známé méně než ve světě. Bára od letoška jezdí za zahraniční tým a upozornila na sebe šestým místem na závodech Světového poháru v Tasmánii. Dan se zeptal spoustu zajímavých věcí a Bářiny odpovědi by ti neměly utéct.

d:key: Barčo, pro dolekop.com děláme rozhovor poprvé. Mohla bys se nám malinko představit? 

No jasně, moc ráda. Jsem bláznivá holka z Ostravy, která stále překonává určitá pravidla a hranice. Je mi 27 let. Bývala jsem sjezdařka na lyžích, ale měla jsem těžký úraz kolene a musela zvolit jinou sportovní cestu. V té době jsem taky závodila v rámci přípravy na kole, a tak byla volba jasná. Dříve jsem závodila jen v XCO a nevedla jsem si vůbec špatně. S příchodem na vysokou školu bylo vše hodně náročné a já jsem potřebovala trochu zvolnit. V rámci udržení kondice při studiu jsem si vyzkoušela enduro závody a myslím, že to byla láska na první pohled. Studium jsem dotáhla do zdárného konce a nyní se můžu pyšnit těmi třemi písmenky před jménem. Jsem paní Magistra v oblasti kondiční přípravy a aplikované kinezioterapie, a také dokážu pracovat a pomáhat hendikepovaným lidem.
Můj největší koníček je průzkum lidského těla, který nejraději provádím sama na sobě, a taky už jsem za to nesla několikrát tvrdou daň, ale i přesto mě to stále baví. Po ukončení studia jsem zase začala naplno kombinovat XCO a enduro. Myslím, že už tato kombinace nebude trvat dlouho, ale zatím to funguje. :) Vím, že chci být nejlepší na světe v enduru a snažím se pro to udělat vše. Myslím, že jsem dost tvrdohlavá a cílevědomá, a proto to se mnou lidé nemají jednoduché. 
Moc se těším na tento rozhovor a doufám, že Vám prozradím něco, co ještě nevíte.

d:key: Před pár dny jsem tě potkal s mladýma puškama (teda i proti tobě), jak se vzájemně proháníte na trailech nedaleko Brna. Ty na enduru, kluci na XC. Tvé crosscountryové kořeny jsou známé i tak mne tato nesourodá skupinka překvapila ...

A jsem moc ráda, že jsi se na pár jízd připojil a viděl, jaké peklo s nima zažívám. Tak zase o tolik mladší nejsou :-) Já znám mnoho kluků v okolí Tišnova a jednou mě vzali na ....ské traily (opr. red.) a já jsem si říkala, že tohle místo je super na trénování. Je pravda, že moc času na trénink v ČR nemám, ale když potřebuji pořádně zabrat, tak jedu právě do V..... Je to čisté enduro. Není to moc sjezdové, spíše hodně technické a mega fyzicky náročné. Jinak enduro tréninky se mi lépe trénují ve skupině. Člověk nikdy neví, co se může stát a je lepší jezdit aspoň ve dvou lidech. Byla to dost náhoda, že jsme se sešli. Brácha většinou trénuje v Ostravě a Romča Šindelář žije přímo ve S... K.... (opr. red.), kde končí všechny traily a zrovna nebyl ve škole, tak jsem byla ráda, že jsme se sešli, a navíc byla mega sranda. Teda hlavně dolů z kopce, nahoru jsem si dávala jako prase. Myslím, že potřebuji e-bike, abych je moc nebrzdila. Zvláště tréninky s bráchou mohu jet max jednou za měsíc, jinak bych byla mrtvá do sezóny. Ale zase pro mě je to přesně trénink, který potřebuji, abych byla nejlepší na světě (v enduru). A je pravda, že mladí kluci jezdí mnohem rychleji dolů z kopce. Jsou větší blázni.  Jedou prostě furt plný plyn, hlavně co se týče šlapavých sekcí v trailu a to je šíleně důležité zařadit do tréninku. Je potom lehčí závodit, protože víš, jak reaguješ na těžké technické pasáže v zápřahu. Prostě ideální parta. 
Jako takto jezdíme třeba jednou za 14 dní, pro mě jsou to velice náročné tréninky a v sezóně už je to mezi závody hodně přes čáru. Takže zima a jaro je ideální jezdit s mlaďochama a dát si do těla. V sezóně už se spíše šetřím, abych měla sílu na samotný závod.

d:key: Vypadá to, že jste si to užili. Honili jste se jak z kopce, tak slušně i do kopce. To nový kolo asi celkem jede, co? 

Jo, byl to parádní den. Navíc nám docela vyšlo počasí, ale terén pěkně klouzal, takže jsem si to za bráchou pěkně užila dolů z kopce, protože on nepoužívá teleskopickou sedlovku a navíc měl silniční pedály, takže sranda za ním dolů byla. Nahoru už to bylo mnohem horší. 
Kolo jede krásně, řekla bych, že patří mezi lehčí enduro kola, ale stejně nejdůležitější je ten jezdec nahoře :-) Vždycky si to musíš odmakat nahoru sám. To mám na enduru fakt ráda. Člověk si dá totiž pořádně do těla, není to jen o jízdě dolů z kopce.

d:key: Jak se vlastně jako holka na takový materiál díváš? Je to tak trochu jiný kolo, žádná nuda a šeď.

Je to mega zajímavé kolo. Hlavně je sranda, jak se všichni na to kolo dívají a ptají se a to nejen veřejnost, ale taky špičkoví jezdci. Každý se ptá, jak se na tom jezdí a jak to funguje. Myslím, že Unno má obrovský potenciál a bude se rychle šířit po celé Evropě. 
Já nejsem schopná říct a porovnat tohle kolo s ostatníma, protože je to mé první pořádné enduro kolo. Od toho máme v týmu našeho manažera a bývalého skvělého sjezdaře a několikanásobného vítěze EWS v Master kategorii.  Ten dává zpětnou vazbu výrobcům. 
Mně se celkově jezdí skvěle. Člověk si k tomu musí vybrat vhodné tlumiče a nastavit si vše společně s geometrii rámu a potom je to vážně úžasné. Někdy je opravdu škoda na tom kole jezdit v hnusném počasí nebo mu dávat záhul na závodech. Řekla bych, že je to kolo do krásného počasí a na výstavu, ale teda funkčně spoustu lidí překvapí. Není totiž jen jedinečné svým vzhledem, ale také tím, jak funguje v těžkých podmínkách. Myslím, že jsem si ho oblíbila. :-)

d:key: Váš team není velký. Jak vlastně fungujete? 

Náš tým je na samém začátku vzniku. Máme manažera Karima Amoura, který na rok 2023 připravil úplně nový projekt se spoustou mladých jezdců. Značka Unno k nám přišla až v lednu, protože původně měl být tým postavený na značce BH. Vše ale nakonec dopadlo jinak a my jezdíme na nejluxusnější značce v enduro průmyslu.  Zatím jsme neměli mnoho času na seznamování, ale jsem moc ráda, že zrovna Unno podpořilo tento úžasný projekt a já jsem dostala šanci ukázat své schopnosti a naučit se spoustu nového.
Tým má základnu ve francouzském Nice. Tam probíhá většina týmových kempů a je to místo, kde se setkáváme a vyzvedáváme si materiál, a také z tohoto místa cestujeme společně. Je to poměrně náročné, ale už si pomalu zvykám. Jsem moc ráda, že máme společné kempy, kde se učíme, nejen jezdit na kole, ale také vše o technické stránce kola a přípravy. V tom mám zatím velké rezervy, ale snažím se to naučit. Je to také fajn, že se pořád vzdělávám v cizím jazyce a učím se další. Máme v týmu jednoho Španěla, Belgičana, dva Francouze a naši mechanici jsou Italové, takže jazyků mám k učení spoustu :-) 
Jinak bych řekla, že tým vzniká za pochodu. Vše se letos testuje a upravuje a vše je pro všechny nové. Poznáváme se navzájem, a také se stále něco dolaďuje na samotném kole. Myslím si, že na dalším kole EDR v Itálii začátkem června by vše mohlo fungovat na 100 %.

d:key: To, že jsem tě potkal v republice byla náhoda? Jako členka zahraničního teamu bys měla jezdit víc venku.

Ano, to byla velká náhoda zvláště teď, když už začala sezóna. Mohl bys mě potkat častěji v zimě nebo úplný začátek jara. Teď jsem výjimečně týden v Brně a měla jsem čas si pořádně zajezdit. Jinak jsem teď spíše v okolí Finale Ligure nebo Nice. Ale snažím se být doma co nejvíc, protože to mám s rodinou moc ráda.

d:key: Vím, že jsou to trochu klasika otázky, ale řekni mám,  jak to je s tvojí reprezentační kariérou. Stránky Českého svazu cyklistiky moc informacemi nepřekypují, tak se třeba dozvíme něco od tebe. 

Tohle je velice těžká a zajímavá otázka. Budu se snažit odpovědět rozumně. :-) Myslím, že právě teď vzniká něco jako endurová reprezentace, která je zařazená pod gravity disciplíny, jako třeba sjezd (DH). Stará se o nás Milan Suchomel a snaží se spojit v rámci přípravy různé tréninkové kempy s DH skupinou. Pro nás enduráky je to super, protože potřebujeme trénovat také sjezdy. Za mě super kombinace a zrovna mně to šíleně pomáhá, i když jsem pro kluky dost exot a vlastně ani já sama nechápu, že jezdím tak rychle :-) 
Co se týče XCO scény, tak z této skupiny jsem vypadla v roce 2019, kdy jsem si dala pauzu po zdravotní stránce a také díky náročné kombinaci bakalářského studia. Je veřejně známo, že nejsem v oblibě reprezentačního trenéra, takže se zpět jen tak lehce nedostanu. Musím prostě zase začít vyhrávat, a to místo si vybojovat. Je to velice náročné a nevím, zda se mi to ještě povede. Dál bych XCO nerozebírala. Je to poměrně komplikované a holky zatím byly vždy lepší. Loni jsem rozhodně neměla výkonnost, abych mohla startovat na velkých akcích jako MS nebo ME.

d:key: Jak vůbec český svaz reaguje na všechny ty změny a vznik nových disciplín? Je pravda že moc závodníků na MS v např.: E- biku nemáme a to je také nově vzniklá disciplína.

Do letošní sezóny se člověk o vše musel zajímat sám. Český svaz neměl vůbec zájem se starat například o start jezdců na MS v e-bike XCO. Můj tým letos požaduje účast na MS XCO v e-biku. Říkala jsem si, že to může být sranda a že by mi to docela mohlo jít, protože stále závodím v XCO a také jsem šikovná na jízdu z kopce. Tak jsem psala na svaz, co vše je potřeba zařídit, aby člověk mohl startovat na MS, jestli máme nějaká nominační kritéria a jestli je určitá možnost finanční pomoci atd. A dozvěděla jsem se, že enduro a vlastně všechny disciplíny kromě XCO, silnice a cyklokrosu jsou zařazené do sekce SPORT OF ALL, a tudíž to může jet úplně každý, kdo si koupí dres a vyplní určité dokumenty, které svaz požaduje. Je jasné, že si také vše musíme zaplatí sami, to mě ale nepřekvapilo. Bylo mi řečeno, že to nikoho nezajímá, a že enduro a vše s tím spojené je v podstatě hobby disciplína. Když ale potom někdo vyhraje dres mistra světa, tak to už zajímá všechny :-) A to třeba loni Milan Myšík aspoň na medaili útočit mohl. Ale respektuji přístup svazu a jejich podmínky. Jen si myslím, že je to občas škoda. 
Trochu mě mrzí, že se na enduro stále pohlíží jako na hobby sport, ale doufám, že jednou se na enduro český svaz bude dívat jinak. Myslím, že tato disciplína má velký potenciál. Máme spoustu jezdců, kteří mají na to ve světě uspět, zvláště těch mladých. Moc si vážím práce Milana Suchomela a jeho přístupu k této disciplíně. Dříve jsem to taky brala jako disciplínu pro zábavu, ale ve světě už to tak není. 
Co se týče e-biků, tak to vnímám jako velkou show. Je to přehlídka kvality kol, hlavně po technické stránce. A co jsem se bavila s lidmi ze světa, je to tak také vnímáno, ale zase na těch pár jezdců, kteří to propagují, je kladen velký tlak a požadavky a je to opravdu profesionální sport. Tak jako jsou exhibice na motorkách nebo v trialu, tak je i exhibice na e-biku a jezdci se na to musí pořádně připravovat. Letos může na EDR startovat jen 10 nejlepších žen a 20 nejlepších mužů na světě. Ale je fajn, že i na e-biku, i když v XCO si člověk může vyjet dres mistra světa, a to Vám vždy ve sportovním životopise pomůže získat partnery a peníze. Takový je můj pohled na toto téma.

d:key: Každopádně výsledky z nedávného svěťáku v Tasmánii byly skvělé, to asi postřehlo hodně bajkerů. Nebo byl ještě prostor pro lepší flek?

Ano, jsem moc ráda, že se mi v enduru takto vede. Mě ten sport prostě šíleně baví a řekněme, že je šitý hodně na mé tělo, schopnosti, dovednosti, fyziologické a psychické parametry atd. V XCO mám vše šíleně vydřené. V enduru si připadám jako ryba ve vodě. Nevím, kolik lidí v ČR to postřehlo, ale ve světě spousta. Je to teda hlavně tím, že jezdím na šíleně zajímavém kole, a ještě k tomu jsem z ČR, a ještě k tomu o mně nikdo nikdy neslyšel. Tato kombinace mě ve světě docela vystřelila do povědomí velkých značek a týmů. 
Ohledně závodů mám pořád šílené rezervy, a to nemluvím o technických dovednostech, které opravdu zatím nemám :-) Na ten první závod jsme přiletěli hodně pozdě skrz určité problémy s vízem, ale přiletěli jsme, a to je důležité. Navíc jsem měla "štěstí" a nepřiletělo mi kolo. Takže jsem si šla zajezdit poprvé až na oficiální trénink, dva dny před závodem. No a zrovna ten první závod byl šíleně technicky náročný, takže jsem v tréninku dost stála a nevyzkoušela si trať v plné rychlosti. Pro mě ponaučení do dalších závodů. V samotném závodě jsem potom byla mega překvapená, jak rychle to vlastně jede :-) Ale zvládla jsem to poměrně bravurně. Ze začátku jsem byla zklamaná, ale postupem času jsem si uvědomila, jak jsem mentálně silná, a že ten výsledek vlastně vůbec nebyl špatný. Den po závodě jsem šla jezdit znova a učit se nové věci, jako skoky a zatáčky a nechápala jsem, jak jsem to mohla zvládnout. Myslím, že jsem další den šla jednu pasáž dokonce pěšky, protože jsem měla strach to znovu sjet.  No prostě sranda. Moje hlava je v závodě úplně v jiném módu a já nevím, jak to dělám, ale jsem za to ráda. 
Taky si myslím, že potřebuji daleko více zkušeností s novým kolem. Je úplně jiné než kola, na kterých jsem jezdila do teď a já jsem na něm před závodem jezdila v podstatě jen tři týdny, a to je hodně málo. Takže až se s ním trochu spojím, tak budu nezastavitelná :-) 
No a ten druhý závod už jsem se cítila mnohem lépe i fyzicky. Trochu už jsem se přeorientovala na místní čas a mohla závodit ve svém módu. A za 6. místo jsem neskutečně ráda. Je to zatím můj nejlepší výsledek a budu se snažit ho letos ještě překonat, i když to půjde těžko, protože holky jsou neskutečně silné a rychlé.

      

d:key: A ještě mě zajímá poslední otázka, a to tvé výhledy na letošní rok? Sezóna bude velice dlouhá. Máš čas i na jiné věci při tvé kombinaci disciplín? 

Mé momentální výhledy jsou jak jinak než závodní. Myslím, že kromě jednoho víkendu 20. 5. 2023, kdy si vezmu za muže nejúžasnějšího chlapa na zemi, stále závodím. Ale jsem letos super připravená a šíleně se na závodění těším. S mým trenérem Alešem Řehořem jsme letos přes zimu udělali neskutečný kus práce a těším se, až budu moci závodit a tu dřinu někde, jak se říká "prodat". Nevím, na co to bude v XCO nebo maratonech stačit, ale letos mám opravdu čisté svědomí, že jsem dřela. Taky mi ta zima přišla nekonečná. Myslím, že po čtyřech letech jsem letos v zimě zase jen trénovala a soustředila se sama na sebe. Teda když nepočítám lehkou organizaci svatby :-)
Ale víte co? Jsem asi jediná nevěsta, která si tu organizaci užívala, protože vše jsem řešila už rok dopředu. Věděla jsem, že od půlky března nebudu mít čas a ty údivy těch lidí, jak to, že to řeším tak brzo a jestli jsem se nezbláznila, byly k nezaplacení. Podle mě jsem jediný mladý člověk, co nenechává věci na poslední chvilku, a to starší lidi hodně překvapuje, jak jsem zjistila.  Pro mě to bylo letos velké odreagování. 
Ale jinak jsem na začátku nové sezóny a bude probíhat úplně klasicky, akorát budu střídat kola ještě víc. Teď do půlky května budu závodit převážně na XCO kole a od konce května už to bude spíše na enduro kole. Prostě klasická Barča Průdková/Vojta. Jo vlastně SP v Novém Městě na Moravě pojedu jako poslední závod pod jménem Průdková, tak doufám, že se všichni přijdete podívat a já se s tímto příjmením rozloučím v tom nejlepším světle v jakém zvládnu. Bylo mi ctí závodit 27 let s tímto příjmením. A následující závody zase zmatu všechny enduráky ve světě a možná i v ČR, protože tam bude zase rychlá nová holka z ČR :-) Takže pozor od června je na scéně nová jezdkyně Barbora Vojta a troufám si tvrdit, že bude rychlejší než Průdková. 
Moc Vám děkuji za tento rozhovor a doufám, že se se všemi čtenáři a s vámi brzo někde uvidím.