Hobbits Fairy Tales - Myšák a Vanik na Zélandu #9

Autor: Milan Myšík, vydáno: 8.3.2017

Máme tu už devátý díl Hobitích pohádek, devátý týden se nesl v duchu ryze závodním. Zúčastnil jsem se pětidenního etapového závodu Trans NZ. Mezitím co já (Milan Myšík) jsem závodil, Honza mi dělal support, fotil, točil a zároveň si projel traily na kterých jsme závodili. V neděli večer se sjíždíme do Craigieburn, kde mě čeká prezentace, oblíbené mechanikování a pak už první společná večeře. Poté nás odváží shuttle do 15 km vzdáleného Castel Hill, kde máme spaní a cíl prvního závodního dne.

Den 1

Jede se po trailech, které jsme si s Honzou projeli, takže jsem věděl o co zhruba půjde. Ovšem všechno nám stěžuje noční a ranní déšť. Zejména první RZ je plná slizkých kořenů, které jsem naštěstí nějak přeskákal. Ve dvojce, která je spíš XC, mám problémy s vodítkem, které se mi nalomilo a tak to dojíždím bez šlapání. V cíli jsem ho spojil 2 elektrickými páskami a jel jsem na RZ číslo 3. Trojka se mi v Craigieburn líbila asi nejvíc. Nebyla sice moc prudká za to hodně technická a plná boulí, které se daly dvojákovat, trojákovat i jezdit po zadním – prostě 2 km přírodní pumptrack. Jenže právě v téhle RZ, kde to hodně drncalo jsem vodítko ztratil úplně, v tu chvíli mi spadl řetěz a tak jsem zkoušel chainless, jenže ani to nevydrželo moc dlouho. Za chvíli se mi zadní kolo zaseklo úplně a já jen viděl jak mám řetěz i přehazovačku zamotanou v drátech zadního kola. Marně jsem se to snažil v RZ rozmotat. Jdu do cíle pěšky a pak na občerstvovačku, kde Vanik rovná přehazovačku na kameni, půjčuje mi napínák a rozmotává řetěz – díky moc. Zkoušelo to před ním asi 5 lidí a všichni marně, včetně mě. Zbytek prvního dne tedy mohu dojet, ovšem z přehazovačky mám automat a tak spíš tlačím. Výsledky prvního dne 4., 5., 55., 6., 6., 6., mluví za vše. Po závodě jdu do stánku Shimano, kde mi nasazují nový řetěz, novou přehazovačku a já jsem rád, že budu moc druhý den jet s kolem, které zas bude fungovat.

Den 2

Ráno budík v 6 hodin, přesun na snídani, ze které rovnou vyrážíme směr první transfer v půl 8 ráno. Druhý den jsem rozjel opatrněji než ten první, aby kolo vydrželo, to se naštěstí povedlo a já v součtu 4 RZ jsem skončil 5. Ve 12 hodin nás čekal sedmihodinový transport autobusama přes Jižní Alpy Nového Zélandu do Queenstownu. Cesta byla plná krásných panoramat a výhledů, například na jezero Pukaki za kterým vyčnívala nejvyšší hora NZ Mount Cook.

Den 3

Třetí den jsme závodili na panoramatickém Coronet Peaku. Traily, které se zde jeli jsem znal z poloviny, přesto jsem se nevyvaroval pár chybiček. Právě na Coronetu se jela nejdelší RZ Trans NZ, která měla 6 km. Tuhle RZ jsem vyhrál, což bylo super. Celkově se mi tento den nějak podařil. 3. místo znamenalo posun do 9. místo celkově.

Den 4

Po snídani na nás čekal více, než hodinový přesun autama do Alexandrie, kde jsme závodili na soukromých trailech. Traily v Alex se mi líbili ze všech nejvíc, byly plné kamenů, skalek a hodně mi připomínali Kalifornii. Jenže na oči to zas tak jednoduché nebylo, nechybělo pár výstupů (hlavně, když jsem neviděl za horizont skály). V Alex jsme jeli 6 RZ, z toho 3 byly opravdu TOP technické. Na výsledcích bylo znát, že jsem tu jel poprvé, kluci z popředí už tu párkrát závodili a já tak bral 6. místo.

Den 5

Pátý a poslední den jsme závodili v okolí samotného Queenstownu, občas traily zavítaly do bikeparku, občas se jelo po trailech mimo. Hned v první RZ jsem přejel o 20 metrů cíl, když slečna, co tam seděla na zemi měla jiné oblečení než všichni pořadatelé, ale to mi došlo až posléze. Dobrých 20 sekund pryč. V druhé RZ, která měla 6–7 minut jsem musel předjíždět 3 závodníky na super úzkém trailu, díky nimž jsem měl 2 výstupy. Závěrečnou trojku, která byla poslední jsem jel stejně jako dvojku na oči, tentokrát bez problémů.
Celkově tedy 9. místo. Závod se mi líbil, bylo to něco nového, ale dny ale mohly být delší a mohlo by být více šlapání v transferech na úkor shuttlů. Kivíci a kluci, co to znali měli jistou výhodu, ale rozhodně to byl skvělý trénink a desítka se vždycky počítá.

Výsledky:
1. Peter Robinson (Oueenstown, Commencal)
2. Mike Cowlin (Nelson, Yeti)
3. Paul van der Ploeg (Austrálie, Giant)

Po závodě jsme s Honzou zůstali na tři dny ve Queenstownu, dojezdili jsme permice, naskákali lavice, které byly dlouhé jak týden před výplatou, v místním servisu nám dali do cajku naše babety a v pondělí jsme odjeli na 10 hodinovou cestu směr Nelson, kde nás tento víkend čeká NZ Enduro a kde je startovka nařachaná světovými jmény z downhillu a endura. O tomto třídenním super závodě v reportu příští týden.

Sledujte náš trip na fb Bike Trip To The Hobbits Land, Milan Mysik #61 a Jan Vaner fanpage. Všechny díly jsou ke shlédnutí na youtube kanále.

Díky sponzorům, bez kterých bych tento trip nemohl uskutečnit: GT bicycyles, KURsport.cz, Mitas bike tyres a dále Dakine, Uvex, Protocycles, Muc-off, Sponser, Outdoorweb a Rehabilitace Kateřina. Speciální díky patří GoPro, bez kterých by nebylo žádného materiálu.

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel Íček (ickovi [zavinac] gmail.com) 9.3.2017 v 23:17

Užívejte. Držím palce na NZ enduro a Vaniku neflákej se! :-)

profilová fotka TomášMařík 8.3.2017 v 17:46

prosím, moc prosím, kluci, dělejte těm textům korekturu. Vždyť to se nedá číst. Aspoň tu blbou shodu přísudku opravit...