Číža na EWS: Neuvěřitelný příběh závodění v Aspenu aneb co se může stát za jeden závod

Autor: Milan Čižinský, vydáno: 31.7.2017

Do Aspenu jsme s Vojtou odletěli s více než týdenním předstihem, protože po loňsku vím co s tebou udělá kombinace jetlegu a pobytu ve 3000m. První lahůdka nastává v SAN Franciscu, kde máme dvě hodiny na přestup a díky frontě na imigračním nestíhame let… takže přespat na letišti a ráno přes Denver do Aspenu.

O víkendu už jezdíme v Snowmass bikepark a poslední jízda se mi stává osudná. Zapomínám brejle v lanovce a protože Vojta strašně prášil jedu první a nechci ho brzdit… Kombo 2 skoky veliký a jeden malej… přelítávám ho asi o 3metry a točim epesní froňo. Výsledek zlomený představec a zaprstní kost na pravé ruce, nemůžu hejbat ramenem plus odřeniny a naraženiny všude, kde nebyly chrániče. Scháníme představec v okruhu 150km a nakonec ho kupujem v Bever Creeku.

Super, čekám do ofiko tréninku ve čtvrtek jestli to se spoustou tapu a brufenu půjde. Nemůžu moc držet řiditka, ale jde to líp než sem myslel. Na jednom transferu skoro ztrácím kliku, imbus nemáme ale nakonec to zprasíme a dojedu s tím domů. Traily jsou rychlé a zábavné. Poslední tréninková jízda a tlumič je ko… naštěstí mi A. Caron z Pivotu půjčuje svůj Fox Flot X2! Jenom to nějak nastavit.

Volné AM/EM/XC kraťasy s odnímatelnou vložkou Maňana Wear

V sobotu jdem na věc. Celou noc zase prší. Ruka už je trochu mín napuchlá, takže se vejde do závodní rukavice a gripy si omotávám měkkou páskou a díky tomu je mužů držet. St1 je na blátě a jedu na jistotu, ale ztrácím na Karima docela málo. St2 je 16minutová z převýšením cca 1000m, je to fakt těžká rz ale jedu v pohodě a užívám si výhod 29" Switchblade a po dojezdu mi říkají, že sem pátej! Nechápu nic, se zlomenou rukou a v konkurenci Lopes, West, Amour, Lawwill, Broderick? No a pak už to šlo z kopce…Na St3 to prostě neudržím rukama a ztrácím… po prvním dni jsem 7. což mě nestačí.

Druhý den se cítím mnohem líp než v sobotu a je přede mnou moje nejoblíbenější St4…když jedem nahoru tak vidíme 5 jelenů na trati a dělám si legraci, že by mohli nabrat Briana. Start mi vychází a první les taky a pak…jelen přímo proti mě zrovna na těžkým traverzu…brzda, a padám na to nefunkční rameno, bolí to moc, ale jedu dál…v půlce trati, kdy začíná šlapání až do cíle zjišťuji, že jsem někde ztratil kladku z přehazky, takže cca 8min kolobežka :) Dole to zkouším opravit, nejde to, takže běžim cca 6km do Snowmassu, kde mi to ve Sramu opraví. Teď ale nestíhám start, takže jedu fullgas nahoru i tam kde normálně tlačíme. Nahoře se dozvídám, že jsem pořád na sedmém místě, takže si chci užit novou krásnou DH st5. Jedu zas docela rychle a najednou sem na prázdným předku, asi sem to vyfoukl, tahám bombičku, předjíždí mě Amour i Broderick. Takže St6 už je dojiždím s bolestí ramena… už ani brufeny nezabírají. Nakonec 13. místo, ale dál zůstávám na 3. místě celkově v EWS!

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

profilová fotka Maverick 31.7.2017 v 17:06

LEGENDA roste dál!

anonymní uživatel Vojtěch Pošmourný (vojtech.posmourny [zavinac] email.cz) 31.7.2017 v 14:04

Klobouk dolů. Po takové náloži závad a pádů bych neměl morál to dokončit...
Fak respekt.

anonymní uživatel čirina (vican10 [zavinac] seznam.cz) 31.7.2017 v 13:59

Číža je ďábel !!! Více štěstí do dalšího závodu ;-)

anonymní uživatel franta kocourek (františekkočka [zavinac] seznam.cz) 31.7.2017 v 13:46

pěknej report!!,ještě by to chtělo točit a sestříhat videjko :-) , ZÁVODĚNÍ SE VŠÍM VŠUDY-prostě si to POŘÁDNĚ užít.. a jednou být nejlepší........