Report: MTB Rally - Dakar na kolech, kde bez baterky v mobilu končíš

Autor: Dan Klimeš, vydáno: 3.10.2017

Život je o výzvách, a tak když ke mně facebook dotlačil info, že letos je nultý ročník závodu MTB Rally, dlouho jsem neváhal a online klikal přihlášku. Koncept nevyznačené trati a jízdy dle roadbooku – ala automobilová rally je mi díky dlouholetému fanouškovství Dakaru blízký. Navíc celý závod organizuje rodina Tošenovských, kteří rally, resp. Dakar jezdí.

To, že počasí v září nemusí být nic moc nebo naopak bude fantastické babí léto, je vzhledem ke globálnímu oteplování či jiným klimatickým změnám fakt nevyzpytatelné. Takže letos to bohužel vyšlo na tu horší variantu. Ale co, vykopat se i za takového nečasu je přece výzva.

V deset tedy parkuji u parádního jezdeckém areálu ve Svébohově (kousek od Zábřehu) a hrnu se urobit prezenčku. Bohužel zjišťuji, že mraky na obloze a bláto v lese odradilo většinu závodníků. Proto není žádný spěch a vše probíhá velmi osobně. Cítím se jak před pohodovou nedělní vyjížďkou. Naštěstí organizátoři na duchu neklesají a rozdávají úsměvy, guláš i kafe.

Ok, kafe si před startem dám, guláš až v cíli. Dostáváme pár slov k organizaci, k funkcím aplikace, která má na starosti navigaci a můžeme vyrazit. Závod se dnes jede na dvě kategorie – kola a elektrokola. Elektrikáři mají kousek za půlkou (závod má 47 kilometrů na délku a 1500 metrů na výšku) charging point a můžou taktizovat s využitím podpory motoru. Já jedu za svý, tak se stavím jako historicky první na start tohoto závodu.

Trať není značená. Je nutné mít nabitý telefon, nejlépe doplněný powerbankou, s nainstalovanou navigační aplikací, která dle ujeté vzdálenosti zobrazuje směr, kterým se vydat. Být online není nutné, stačí pouze zapnutá gps. Trať vede většinou po širších lesních cestách, občas se objeví kousek asfaltu nebo civilizace. Díky tomu pro mne nebyla orientace v terénu nijak složitá, až na dvě lehká kufrování. Na desátém kilometru mne předjíždí první elektrikář – Tomáš Kutin, který startoval cca 20 minut za mnou. Díky občerstvovačce jedeme pár set metrů společně, ale v prvním kopci mi nenávratně mizí. Dle informací pořadatele jede bez nabíječky, což zbytek e-závodníků ne. Ti nejspíš využívají větší pomoci motoru, tak si na 34. kilometru dávají povinnou pauzu, několik piv a rumů než se elektróny doplní. Já zase musím v půlce trasy doplnit šťávu telefonu. Jsem na 37 procentech! Svítící displej žere jako týden zasypanej horník.

Dobíjení baterek je nakonec rozhodující faktor pořadí v cíli. Kola potřebovala několik desítek minut a ty pak v cíli chyběly (čas nabíjení se samozřejmě započítával do času jízdy. A voděodolné telefony zase protestovaly, že mají vodu v konektoru a rozhodně se nebudou nabíjet. A bez funkčního telefonu to fakt nejde.

Trasa teda v pohodě, bezpečná, i za mokra hodně rychlá a já ji zdolávám za necelé tři hodiny. V cíli nevěřím vlastním očím ani uším, když zjišťuji, že jsem dojel první. Čeká na mne teplá sprcha, hadice na omytí kola a asi 10 porcí guláše a 15 piv. K tomu výborné domácí buchty, pomazánky a jiné dobroty. Jo, kdo nepřijel hodně zaváhal!

Oficiálně mám za sebou nultý ročník. Je to závod s neskutečnou domácí atmosférou, kde cítíte, že to Tošenovští nedělají pro výdělek, ale pro radost. Tak snad se počasím a letošní nízkou účastní nenechají odradit a bude i ročník první.

Další info na www.mtbrally.cz

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel Greg minař? 3.10.2017 v 14:37

Hodne dobre !!!