snowbaar

Report: Blinduro na podzim, na Valašsku, na bahně

Autor: Keli, vydáno: 25.10.2017

Po tom co Michal Prokop závodní enduro sezónu v ČR otevřel, rozhodl se ji i zavřít. Zavírákem sezóny bylo opět Blinduro, závodění na oči, na dva dny a hlavně, zaměřené spíš na širokou veřejnost.
Jo, nebudeme si na začátku nic nalhávat, cílovka tohohle závodu určitě nejsou hardcore závodníci a legendy tohohle sportu. Ale spíš začínající hobíci, co si chtějí osahat „opravdické závodění“.

Předpověď na víkend nebyla kdovíjaká, ono taky co čekat na Valašsku. Z Brna vyrážíme v tradičním složení Květák, Žmola, Znojemská Raketa a Mário. Mário je klučina, co má dodávku, karbonový enduro od spešlu a zásobu rovných banánů, aby je mohl nacpat do díry na výše zmíněném kole. A jelikož je to závodník, v Karolince, místě konání závodu jsme za slabé dvě hodinky. To je zhruba o dvě generace dřív, než třeba kluci z FR Bikes z Budějic nebo Rob Trnka z Krušek.

V sobotu ráno rychlá registrace, musím uznat že startovní zóna opět ohromující, všude stánky se servisem, občerstvením, testovací kola, netestovací kola, velká RedBull brána, RB Saurus. To ohromí i člověka co pár závodů zažil, natož někoho kdo je na takové akci poprvé. Startujeme podle skupin, samozřejmě celá Brno repre pěkně pokupě někdy o půl jedné. První den 3 RZ, zhruba 25 km. První transfer nás vytáhl nad bikepark Kyčerka ve vedlejších Velkých Karlovicích, počasí na pohodu, navíc výjezd spíš odpoledne znamenal i v pohodě teplotu, ti odvážnější z nás sundávali i bundy! První Rz byla spíš xc ražení, ze začátku docela vydatná dupačka po louce dva ostré výšlapy a zhruba od poloviny jenom velká spousta slizkých a zavřených klopenek. No nic moc co vych si užíval, navíc to asi třikrát docela výrazně dodrbávám takže mě dojíždí za Mnou startující Mario a moje plány na důstojně odjetý závod jsou pryč. Co se dá dělat. Hodně šlapání, hodně klopek, upřímně mě první stage vyloženě nebavila, spíš trochu utrpení.

To dvojka se jede vlastně celá v bikeparku, pár klopek, pár maličkých „lavic“, teda spíš boulí a pak největší překvapení víkendu nájezd do kompletního mordoru z mokrých kořenů. Tuším že tři úseky kde to fááákt klouže projíždím částečně dobře, částečně hopkám jednou nohou po zemi. Ale hlavní je myšlenka, že tady dneska někdo určitě umře. Pak už jenom dojezd do cíle u lanovky. Každopádně rozdíl v technické náročnosti první a druhé RZ je vesmír. Samozřejmě za to mohlo mokro, za sucha by asi nebyl problém. Zválení lidé dojíždějící do cíle ale jenom potvrzovali, že jsem nebyl překvapený sám.

Pak už se jenom vydrápat nad Karolinu a dát si poměrně pěknou 3 RZ do cíle. Trojka vedla částečně po louce, částečně v moc pěkné hrabance a v odklonu. Nevím proč, ale baví mě to. Malinko to tady sice klouzalo, ale parádní trail, poměrně rychlý a přitom technicky náročný. Jo, vlastně asi nejlepší a nejvíc splňoval mou představu ?endura?. Cíl, spíkr Damian se ptá jaký to bylo, jaký jsou plány na zítra. Říkám že taktiku na zítra zatím nemám, ladíme teprv taktiku na večer. Moje plány obsahující hlavně piva, rumy a výtržnictví ho zřejmě mírně vyděsily, takže rozhovor byl poměrně rychle ukončen.

Domů, umýt, převlíct, vyrazit to ruchu velkoměsta…no prostě ven. Rumy za 20, piva za 25, prostě ráj na zemi, ale díky tomu že začínáme pít už ve 4, jsme o půlnoci v postelích. A ještě že tak, start prvních skupin je v neděli už v 8, my jdeme na trať o hodinu později.

Startujeme v 9. Pršet začíná v 9.
První transfer vede z Karolinky nahoru na Portáš. Volně přeloženo, 15 km do kopce, v dešti v 8 stupních v kompletní mlze. Prostě FANTAZIE! Navíc když se vydrápeme nahoru, máme před sebou pořád ještě cca 30 km výletu. Už jste asi pochopili, že nedělní část Blindura byl malilinko očistec. Na druhou stranu, i když se prostě muselo jet bez brýlí, protože voda a bahno skoro všude, první dvě RZ, které vedly částečně na Slovensku byly naprosto parádní. Hrabanka, odkloněné úseky, bláto, kořeny, kameny, úzký traverz zaseklý do svahu. Paráda. Jasně, ve dvojce možná o trochu víc šlapání na kole který bylo skoro po náby zabořený v blátě, než bylo potřeba. A možná teda kdyby byla vidět dál než pár metrů před přední kolo, mohlo to být i s výhledama. Nebylo. Obrovská pochvala za to, že kluci všude, kde se čekalo (cíl a start) zapálili ohně a člověk se mohl trochu ohřát. Ale?

Po prvních dvou RZ druhého dne, tedy po 4. a 5. přišla malilinko nepříjemná pasáž. On to Michal myslel dobře, hodinový výlet po hřebenu Beskyd by byl asi super, nádherná podzimní krajina, nádherné výhledy, údolí, kopečky…Jenže bylo jak bylo.

Hodinu vidíš jenom mlhu a bláto. Je ti jenom zima. V botách máš bažinorybník a nedejbože když se nachvilku zastavíš a ta voda ti v botách vystydne. Občerstvovačka. Super, jelikož překvapivě je všude na mě voda a bláto, dám si výbornou Raw tyčinku s příchutí čokolády a bahna, ionťák s příchutí citronu a bahna a redbull… asi už víte s čím.

Tahle pasáž byla asi nejnáročnější, hlavně na hlavu. Naštěstí to nemohlo trvat věčně, takže se objevila předposlední RZ. Start stejně jako jednička včera, ovšem tentokrát pořádnou dávku šlapání všichni docela kvitovali. Sice to bolí ale aspoň se trochu zahřeješ. Jak byly 4. a 5. sice místy dost mokré, nevadilo to sjízdnosti. Kdežto šestka, která vedla částečně lesem v odklonu a částečně po trailech bikeparku Kyčerka…no byla kompletní bahnokros. Už dlouho se mi nestalo, že bych jel dveřma napřed skoro celou RZ. Ale byla boží. Náročná, ale rychlá, bolavá, ale zábavná.

Pak už se jenom naposled dostat nad Karolinku a sklouznout se po stejné trati jako byla včera RZ 3 do cíle. Sklouznout. Doslova. Poslední RZ nebyla rozježděná úplně na sr****. To nemůžu říct. Všechny drážky utrhané, všechny zatáčky rozježděné, všude bláto, všude mokro. Jdu na zem snad čtyřikrát. Ani nevím jak. A ani nevím jak ale jsem dole.

Blinduro je za mnou. Požvejkalo, zabahnilo, vyplivlo. Boží!

Respekt všem co dokončili, respekt Přemkovi že jel jako poslední závodník tím největším hnusem.Dík všem, kdo organizovali za organizaci. Překvapivě se díky počasí stal z podzimního Blindura ve jeden z nejnáročnějších závodů letoška. Tak asi zas na jaře někde.

Foto: Patrik Procházka, Gravitymag.com

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace