Report: Blinduro podzim, co víc si přát na závěr letošní endurové sezóny?

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Report, vydáno: 10.10.2023

Závěr letošní endurové sezóny se blíží a k němu již několik let neodmyslitelně patří Blinduro podzim v beskydské Karolince. Beskydy zaručují luxusní panoramata, pěkné kopce i zkopce a taky všelijaké meteorologické vrtochy. Ale to je nejspíš jen jedna z věcí, které Michal Prokop a Zdeněk Pól za organizační partu neovlivní. Takže balíme od lehkých letních dresů po péřové bundy a v pátek večer už stojíme ve frontě na prezentaci. 

Předstartovní nálada je výborná, navíc když se probouzíme do slunečného dne. Rychle zaběhneme půjčit boty od Foxu na vyzkoušení. Někteří měli víc štěstí a chytli jednoho z testovacích Santa Cruzů. V sobotu startujeme jako třetí skupina lehce před půl jedenáctou. Dobrý čas se ještě zajet vykoupat do nedalekého Balatonu a vyplavit tak večerní welcome drinky. Slunce začíná smažit na říjen až až a z nás řine pot ve výšlapu na Soláň. Kdo chce z kopce, musí se na něj nejdřív dostat. Bohužel ani Beskydům se nevyhnulo sušší období, což pro nás znamená, že se na trailech bude prášit. Vlastně to s tím prachem nakonec nebylo tak strašné, takže vlastně bohudík. První erzeta bývá taková obávaná, pro jedno záludné místečko, kde si nejeden profík a velké množství amatérů tykalo se zemí. Tentokrát nic. Asi sucho, možná i lehká úprava trati, ale nic. Trail jsme prolítli všichni bez ztráty kytičky. Tedy když pominu Toma, který hned někde prořízl nový plášť, takže se od nás odpojuje a míří k servisnímu místu Kolofixu. Tam dostává plášť taky zcela nový a za chvíli nás dohání na Kotlové, kde se dáváme lehkou občerstvovací pauzu. 

  

Tím, že se Blinduro jezdí na oči bez tréninku a paměť je milosrdná a za ten dlouhý bajkerský rok zapomněla, se mi dvojka zdá jiná. Jak tak koukám do svého záznamu, tak fakt jiná je. Slušné množství hrabanky a zábavy na 1,5kilometrový kopec. Je čas nacpat do sebe nějaký chleba, banán, pomeranč, tyčku od Nutrendu, zapít redbullem nebo birellem a vyrazit na druhou stranu beskydské podkovy. Třetí závodní trail neprošel žádnou úpravou, ale ani to moc nevadí. Je to taková klasika po bývalém kyčerském bikeparku. 

Naštěstí nám zbývá dost sil na krutopřísné stoupání k závěrečné erzetě. Ta vede tradičně ve skiareálu Karolinka. Příjemný trail s pár záludným úseky, které prověřily jak techniku jezdce, tak hardware. Servisáci z Kolofixu se zapotili - zatímco my jsme koštovali místní slivovici a zakusovali frgály a klobásku, zatloukali hřebíky u Horsefeathers. Navíc večerní program v podobě promítání světového poháru ve sjezdu v ceně. Prostě fullservis. 

V neděli nás probouzí zvuk deště. Předpověď to sice hlásila, ale my nevěřili. Díky tomu, že se pořadí skupin otáčí, startujeme až po jedenácté. No holt blbý maj štěstí a my vyrážíme sice do chladného počasí, ale aspoň už neprší. Výšlap na jedničku nás však zahřál. Odhazujeme bundy a jdeme na to. Tato lajna je komplet nová. Na začátku trochu palba direct po mokré trávě a pak motačka mezi stromečky, stromky a stromy. Na konci nevím, kde je vlevo a kde vpravo. Jo, fajn. Jsem v race módu. 

Bohužel ten mne opouští při dlouhém čekání na start dvojky. Kvůli pádu jednoho závodníka je erzeta uzavřena. Stane se, prý bude v pohodě, přejeme brzké uzdravení tomuto i těm dalším, které nějaký crash o víkendu potkal. My na startu chládnem a skoro bych řekl že mrzneme. Takže dostat se do závodního tempa mi moc nejde. Erzeta je pěkně dlouhá, zábavná, spousta kořenových hadů napříč odkloněným svahem. Naštěstí déšť nezpůsobil žádnou katastrofu, tak to dost bavilo. Navíc podél trati bylo i pár fanoušků, tak je atmosféra dokonalá.

Na další startovní čáru se opět přesouváme nad Kyčeru. Bikepark už nějaký pátek nefunguje, ale jeho zbytky využíváme k pěknému svezení. Na tomto trailu nás čekalo pár kamenitých úseků a spousta kořenů. Kratší, ale zábavná erzeta, která z nás opět udělala závodníky. Z cíle stačí již jen vyžduchat pár výškových metrů a sluncem zalitými Beskydami se přesunout opět nad skiareál. Trochu se začíná projevovat únava, ale partička Moravian Eagles stále drží dobrou náladu. Máme již své zaběhnuté pořadí, ve kterém startujeme, díky čemuž výrazně zrychlíme startovní pole. Vzájemně se hecujem až do finiše, kde nás čeká náš dámský fanklub. Děkujeme za podporu. I tato poslední erzeta nepostrádala pár drobných nástrah a míst, kde se divák může pokochat šikovností nebo neštěstím některých závodníků. 

 

My dojeli celkem bez ztráty sebevědomí a s úsměvem na tváři. Za což velkou měrou můžou dobře připravené traily a organizace, ale i počasí a skvělá parta lidí, kteří Blinduro jezdí. Proslýchá se něco o Blinduro zima, tak jsem zvědavý, jestli se neuvidíme dříve než na jaře. 

Celkem jsme za víkend najezdili 60 km a nastoupali 2400 metrů. V závodním tempu nejlepší strávili lehce přes 19 minut. Z dam to byla nejrychlejší Dominika Adamcová, Andrea Drengubáková a Blanka Trefilová. Z pánů pak Jakub Pivnička, Vojtěch Bláha a Adam Maxa. Další výsledky najdeš zde.