Report: Enduro2 v Meribelu - Smety s Martinem po 124 minutách závodění druzí o 7 vteřin

Autor: Smety a Martin, kategorie: Report, vydáno: 4.8.2023

Enduro dvojic ve Francii - to je závod, který máme každoročně v hledáčku. Registrace letos připadla na 1. ledna. Tak jako každý rok, byla vyprodaná asi za necelou hodinu. Naší dvojici Smetaník/Pajma se povedlo zaregistrovat během prvních 10 minut, to stejné jsme pořešili i s naší druhou dvojicí Hradecký/Mestek. Rovnou tam hledáme nějaký ubytování, ale něco sehnat přímo v Meribelu za rozumnou cenu je téměř nemožné, tak zamlouváme bydlení v Meribel Village, což je asi 4 km od centra Meribelu a cena je parádní.

Od ledna do července se stane spousta věcí, takže v červnu ještě musíme shánět náhradu za Dejva, který má v termínu závodu nějaké jiné důležitější povinnosti. Jako náhrada s námi nakonec jede Vojta Švec, mladý nadějný střelec. Pro Tomáše to bude trošku záhul, nejsou úplně vyrovnaná dvojka. Ale také jsem to tak jednou s Tomem jel a dá se to. Kdo má ale vyloženě závodní ambice, měl by mít do dvojice stejně rychlého partnera.

Domlouváme se s klukama, že se pojedeme ještě těsně před závodem na jeden den rozjezdit do Les Arcs, kde se v předchozích letech jel tento závod a tak ty traily tam už docela známe. Je to tam podobné povrchem i délkou jako v Meribelu, před závodem ideální. V tom termínu se v tomto středisku zrovna jede francouzský DH pohár, nicméně to nebrání tomu, abychom tam v okolí dobře pojezdili. Aspoň jsme se taky podívali, jak jezdí Bruni, Daprela a další. Trochu se mi i chtělo si tam jet s nima zazávodit :)

V Meribelu jedeme rovnou na registraci, kde nás velmi hezky přivítá Gabča a Alisterem (organizátoři závodu) a my je taky moc rádi vidíme. Já tam jsem se svojí ženou Lenkou, a aby se nenudila, když my budeme závodit, zařizuju ji dobrovolnickou brigádu a tak celé 3 dny vypomáhá Gábině, za což ji díky. Pak se ubytováváme, naladíme stroje a už se těšíme na samotný závod.

Velká neznámá bylo letos počasí, ale jako loni nám na všechny 3 dny vyšlo to nejlepší počasí, vlastně až moc vedro.

Podle rozpisu letos nejsou ty mega dlouhý erzety - 10 km atd... Nejdelší je psaná 7 km s převýšením 1050 metrů dolu. Říkali jsme si, že je to škoda, nicméně už po prvních 2 RZ jsme pochopili, proč tomu tak není. Letos přibylo více ježdění v lesích, byly dost krutý výšlapy v erzetách, poměrně i dlouhý transfery s velkým převýšením. Prostě víc toho celkovýho endura. Po půlce prvního dne si říkáme, že toho máme docela dost. Náročnost oproti loňskému roku se určitě zvýšila. Což je ale hodně dobře.

Kategorie se letos posunuly trošku špatným směrem pro nás. Loni byla kategorie, do které my spadáme součtem věků dvojice 85+. Letos se to posunulo už od 77+ a pak 100+. Což pro mě a Martina znamenalo, že jsme téměř nejstarší v kategorii (dohromady nám je 95 let). Tak do závodu vstupujeme s tím, že na přední příčky se nepodíváme, ale zkusíme stejně zabrat. Jinak by nás to ani nebavilo. Kluci Tom a Vojta to mají taky tak, že si to hlavně chtějí užít.

Už od začátku do toho jdeme dost naplno, protože jsme v každém minulém závodu chytli první den ztrátu třeba minutu a pak se to další dny dost špatně stahuje. Takže se snažíme jet bez chyb a pokud možno hlavně výšlapy vyjet bez větší ztráty. Je to hodně náročný a dost to všechno bolí. Ale jede se nám parádně. Dojíždíme celkem spokojený, kluci Tom a Vojta jsou po prvním dnu taky nadšený. Všechno se jim taky docela povedlo a moc si první den užili. Výsledky prvního dne nám ukázaly, že jsme s Martinem na super 2. místě v kategorii 77+ a máme ztrátu na první dvojici pouhé 2 vteřiny.A to po 54 minutách závodního času. Pro nás trochu šok a tím hůř se nám zítra pod tlakem pojede. Ale říkali jsme si, že musíme v klidu a udržet si to stejný tempo.

Druhý den začíná po lanovce výšlapem a strkáním kola zase na jeden z vrcholů kolem 2500 v.m., což je vyčerpávající, ale s dechberoucími výhledy na Mont Blanc a okolí. Těžko se vždycky rozjíždí další den do erzet, ale jdeme do toho naplno. Do oběda to jde dobře, po obědě se už pak nechce, ale je tam i část erzety na world cupové sjezdové trati, která mě dost baví, tak to se člověk hecne. Jelo se opět dobře, drobný pád jsem měl já i Martin, ale toho se člověk nevyvaruje. Všechno je dlouhý a dost prudký. Ruce občas brní už v půlce erzet. Po dojetí dáváme pivko a čekáme na kluky, kteří dojíždějí taky v pohodě. Kluci večer mění pláště a patku, u nás je zatím vše ok. Výsledky po druhém dnu - stále druhá pozice se ztrátou teď už 11 vteřin, což je ale hratelné. Po 95 minutách závodu. Zatím skvělý.

Třetí den už je na těle cítit a než ty naše starý těla rozpohybujeme, tak to trochu bolí. Dnes se jede erzeta z nejvyššího místa 2700 m.n.m. A taky jedna úplně celá v lese, která nás loni moc bavila, co si trochu pamatujeme. Už první erzeta nám bere hodně sil, je to samá klopenka a musí se všude šlapat. Je to hodně fyzicky náročný.Pak následuje druhá z největší výšky a ta je hodně kamenitá, tak musíme dávat pozor na defekty a vyvalený kameny. Třetí je avizovaná lesní a to je balzám.A pak ještě poslední, taky dost šlapavá a náročná. Dáváme do toho úplně všechno, nikde nebyl ani nějaký zásek, takže po projetí poslední RZ jsme s výkonem spokojený a říkáme si, že by to konečně letos po dvou čtvrtých místech na tu bednu mohlo klapnout.V cíli poslední RZ ještě potkáváme naše největší soupeře z Itálie a jen si tak pokyneme, že to bylo ok. Dojíždíme do Meribelu, po cestě dáváme na osvěžení zmrzlinu a pak už jen do cíle vrátit čip. Výsledky nám neřekli, nechávají to na vyhlášení, aby to bylo napínavý. Tak kecáme s našimi soupeři Cuneo/Bazzani jak se jelo atd... Potřásli jsme si rukama a zhodnotili, že to byl super souboj. Tom a Vojta přijeli do cíle taky celý a hodně šťastný. To chceš na tomhle závodu vidět. Dáváme pivko, pizzu, myjeme kola a pak už jen čekáme na vyhlášení.

Letošní vyhlašování pro nás mělo příjemnou příchuť, protože už podle výrazu Gábiny, která výsledky věděla, ale neřekla, jsme tušili, že bedna klapla. Teď jen jaký flek. Když Alister začal vyhlašovat naši kategorii, nejdříve oznámil dvojici na třetím místě a pak zmínil, že o první dvě místa byl neuvěřitelný souboj mezi dvojicí, která už tady 2x byla na 4. místě (jakože my) a mezi Italama. Souboj byl natolik těsný, že po 124 minutách závodního času nás dělilo pouhých 7 vteřin!!! Nakonec jsme tedy dvojice Smetaník / Pajma obsadili 2. místo. A co víc, celkově asi z 200 dvojic na výborným 14. místě. Nevýslovná spokojenost.

Kluci Hradecký/Švec si dojeli pro parádní 21. místo v kategorii a celkově 106. pozice. Na to, že to jeli na zkušenou, tak super.

Letošní česká účast byla o trochu menší než loni, ale i 5 českých dvojic bylo super. S klukama jsme se potkávali na trati, vždycky jsme pokecali a kluci byli taky nadšený z trailů.

Chtěl bych tady poděkovat organizátorům Alisterovi a Gábině (ta zrzka z prvního reportu z Les Arcs) za hodně parádní závod. Dělají to moc dobře a budeme se tam rádi vracet. To prostě chceš jezdit!!! Tak třeba se příští rok na startu Enduro2 potkáme.

Smety a Martin