Report: čtvrté kolo frenčkapu v Peisey-Vallandry chyby neodpouštělo

Autor: Oskar Jančík, kategorie: Report, vydáno: 1.9.2023

Do Peissey jsem se moc těšil. Zase po měsíci pořádný frenčkap. Podle propozic 3500m v sobotu a 3900m v neděli. No tak to má být. Přes kopec je Les Arcs, kde začínalo Enduro 2, kam si Smety jezdí pro bednu...

Počasí v Evropě trhá rekordy, ani v noci se teploty nedostávají daleko od třicítky, ale nás čeká peklo. Stejně jako na svěťáku v Andoře i v Savojkách budou padat kýble s vodou. Takže balím více oblečení, více rukavic, více Shorty, dvoje tretry, helmu navíc, až se v té první nebude dát bydlet. No a když vidím co z aut vyndávají Jouffrey a Robin, tak nechávám náhradní wheelset doma.
Na místě jsme docela brzy, registrace je do desíti, a tak nejdřív večeře a vůbec. Máme prima setup a mě je najednou o moc míň. Ráno je obloha jak vymetená. Tak snad předpověď kecala a pršet začne až odpoledne, a to už to bude třeba i odjetý. Na startu SP 1 Reco je to nádhera. Z údolí stoupá opar, Slunce nasvětluje hory, Mont Blanc se schovává v mracích.

Je vidět, že tahle SP bude bolet, a to ještě nevím, jak moc mám pravdu. Je to fakt dlouhý. Ale jsou tu pěkně lajny, dá se jet po vrškách, sem tam odraz, který ušetří hodně drncání. Pár zatáček, které jsou vysloveně francouzské. Těžký za sucha, unreal za mokra. Délka je to hrozná, převýšení nahoru je minimální. Při Recco stačí pumpnout a kolo to vyjede. Tady se mi řetěz nevytahá.

V cíli přemýšlím, jak tohle pojedu na čas. Ale to už jsou tu Tim a Dave, kteří jako spousta jiných Britů prostě zapomněli před mnoha lety odjet domů. Jsou místní, bydlí přes kopec, tratě trochu znají. Ale hlavně jako se všema tam od nich je s nima neskutečná sranda.

SP 2 jedeme naslepo a na čas a pojedeme ji měřenou dvakrát. Trochu turistický chodník, trochu trať. Hodně zalamovaček. Ve vesnici past jak na medvědy, kde sice někdo s píšťalkou stojí u trati, ale směr, kam trať vede, se určit nedá. A jsme dole.

Přes dvě lanovky nahoru. Počasí už je úplně jiné než azůro, takže vyměnit brýle, přidat pár rukavic, pláštěnku. Na startu prší a já mám dobře 40 minut, protože se všechno o něco posunulo. Když neprší, starty jsou knop, ale když leje, musíš se vždycky někde schovávat pod stromem a čekat. Utěšujeme se tím, že ty části tratě, které jsou v lese, zůstanou v suchu.

Trať odsýpá a mokro není tak hrozný, dokonce mi snad přestává pršet. Hairpina přes kořeny, špatně jsem si najel a přichází rána jak do piána, jak by řekl ZR. Rychle se sbírám a musím nahnat, co jsem pokazil. Jsem v lese, trať je suchá a práší se. Kolo se barví prachem a krása střídá nádheru.

Venku z lesa. Není nic vidět. Teď prší doopravdy. Na téhle trávě prostě nemůžu sahat na brzdy. Nejde zatočit. Podstavec pod koněm na Václaváku se přibližuje a já s tím nemůžu nic dělat. Adrenalin funguje, a tak nepotřebuju záchranáře a jakž takž odjíždím. Hlavně se dostat dolů.

V cíli mě ještě dorazí nárazem do zadního kola první elektrikář, který v té slotě nevidí, že už je konec. Pauzuju s Anglánama pod okapem prvního stavení a přemýšlím co dál. Trochu přestává pršet a já si uvědomuju, že nejlepší cesta k autu vede po trati a lanovkou. Tak jo, snad to půjde.

Jsem pozdě na startu, ale nic se neděje, je pauza mezi kategoriema. Řekni si až budeš ready.
Docela to jde, dobrý, pár lajn vychází, tak ono to nebude tak zlý. A pak ruka neudrží řidítko a přichází plachtění čtyři patra. Moje přistání a přílet kola. Tak jo, to by pro dnešek stačilo.

Zbytek dne trávím lízáním ran a servisem. Do baru si chodím pro led. Když kluci dojezdí, vyleze sluníčko a je krásně. S lahví chianti nahrazuju servisní truck Mavic a utahuju výplet Benovi. Zítra bude na bedně prvním šalinářem ve VTTAE Open.

V sobotu v noci zase padají kýble a Batistovi to do rána odneslo žebřík ke střešnímu stanu. Ráno je z parkoviště jezero. Moje ruka řidítko nesevře a stejně mám ze včerejška DNF na SP3. Pršet nepřestává. Ruší se SP4. Takže na neděli jenom dvě SP. Ke slovu přicházejí zkušenosti tatíka sjezdaře. Cpu klukům nohy do igelitu a z ducktapu vyrábíme prodloužení kšiltu. Po každé jízdě je vítám s horkým čajem. A párem suchých rukavic. JANCIK FACTORY RACE SUPPORT je prý world class.

Celkovým vítězem je Hugo Pigeon. VTT AE vítězí Ludovic Odět. Holky Charlotte Rey. Moje squadra dojíždí na 20. až 35. místě. To je dobrý. Na bednu v MA35 vybíhá Mads Weidemann, Mads byl dlouho jediný dánský sjezdař ve světáku. DH už zabalil a cestou na EDR v Loudenville přibrzdil v Peissey. MA45 jako vždy Camile Lepley z GEKOBIKE v Mulhouse.