Report: Cyklostar Enduro Race Morávka 2023 - s úsměvem na tváři

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Report, vydáno: 31.8.2023

Poslední srpnový víkend se kolotoč České Endurosérie zastavil ve známé lokalitě Malá Morávka, Bikepark Kopřivná. Téměř 650 závodníků všech kategorií obsadilo veškerou volnou plochu v nejbližším okolí, rozbyli své obytky, vany, kombíky již od čtvrtečního rána. Vzhledem k množství přihlášených bylo jasné, že místa nebude nazbyt. Podle startovního pole je vidět, že je tento závod oblíbený, protože se v něm nacházeli Litevci, Němci a samozřejmě Poláci a Češi. Moravská sekce byla zastoupena již tradičně nejvíc, když je to na její půdě. 

Formát série zůstal nezměněn - pátek a sobota tréninky, neděle race. Tedy s výjimkou dvacítky e-bikerů, kteří si již v sobotu večer střihli jednu powerstage a jednu klasickou lajnu. Celkem nám organizátoři připravili 6 trailů + 1,5 power stage. Erzety křižovaly stávající bikeparkové lajny, tudíž ty byly mimo provoz. Doprovázející mládež a partneři měli tedy jezdit s námi. Počasí bylo horké, suché, takže se nejen prášilo, ale udělal se nám hrabankový fesh-fesh. Naštěstí EXPO zóna byla dobře vybavená, takže nebyl problém přehodit pláště, koupit brýle, mazadla, zapletená kola, všechny možné doplňky až po celé biky. Vím, o čem mluvím: vodítko, brýle, rukavice hned dvakrát, sedlo... Po nákupní horečce je čas se jít odprezentovat a zafandit na bunny-hop contest. 

V sobotu kupodivu nebyla fronta na lano jako v pátek. Asi se víc závodníků vydalo i na obhlídku erzet vedoucích do Karlova. Nebo kvůli vedru víc chillovalo nebo si přiznali, že není potřeba trénovat tak moc. Ony se totiž erzety od předchozího ročníku zas tak moc nezměnily. Race-ová jednička byla stejná. Obávaná pasáž kousek za startem zůstala, stejně jako kamenná pasáž pár desítek metrů dál. Jinak fullgas direct dolů. Ani RZ 2 nedostála velkých změn. Její obtížnost se mění pouze léty a množstvím kol, které ji prolítly. Třetí trail z vršku Kámen Svobody nad Karlovem baví svou délkou, kde je sice potřeba hodně dupat, ale i hledat dobrou stopu, aby se závodník nezasekl mezi některý z milionů kořenových hadů, které na nás číhali. 

Výšlap k horní stanici lanové dráhy v Karlově pod Pradědem dá zabrat. Mladší ročníky si mohou pomoci lanem. Dolů je to opět klasika. Taková obtížnější, ale děsně krátká. Z pohledu kategorie RACE nám zbývají ještě dva starty. Jedna kratší využívající Gravity line od horní stanice kopřivnické lanovky a druhá napříč Family trailu. 

Ale bajker trénuje a počasí si o tom myslí svoje. Po společenském večeru ve formě párty, grilování, skákacího contestu a letního kina se strhla slušná buřina. Dvě hodiny slejváku značně změnily erzety. Ale vlastně bych řekl, že k lepšímu. Po prachu ani památky, i když v Karlově podle toho asi nepršelo, traily rychlé, umetené. Nejtěžší pasáž organizátor operativně poupravil, tak můžeme jít na to. 

Nedělení ráno je jako od Lady. Slunce opět jede do plných, stejně jako e-bikeři na powerstage. Následují děti a mládež všech kategorií a na závěr startuje elita v kategorii race. I přes množství závodníků se nikde netvoří fronty na startu a tak vše pěkně odsýpá. Za nějakých 3,5 hodiny máme odjeto. 25 km, 1220 metrů nastoupáno. Smutné je, že v součtu nejrychlejší Adam Maxa závodil pouhých 15 minut. Vím, že kopce vyšší neuděláme. Rozumím i tomu, že areál tak přátelský k bikerům a kempování se hledá těžko, ale pak je asi potřeba přidat jinde. Ti kluci mají na víc a i hobíci by se mohli šťavit víc. 

Když už jsem u těch výtek, tak zázemí pro kempování na horní louce nad hotelem Kopřivná by potřebovalo trochu vyladit. Jeden pánský a dva dámské záchody, zbylé toalety a dvě sprchy a mytí nádobí až u dolní stanice lanovky, je žalostně málo. Ano, kempování na tomto místě bylo zdarma, ale les okolo nejspíš trpěl pod náporem močových deštíků.

Ale abych nekončil negativně - enduro je pro mne hec, adrenalin a společenská událost. A to tento závodní víkend opět potvrdil. Ať už jsme potkali jakéhokoliv bikera nebo bikerku, tak to bylo vždy s úsměvem na tváři. Skupinky klábosících závodníků, kdy virtuálně projíždějí tratě, předhánějí se v popisování své techniky či v krkolomnosti svých pádů, hovořily za své. 

Jak jsem již napsal, tak první flek bral Adam Maxa, druhý Přema Tejchman a třetí Antonín Král. V dámách si místa rozdělily Barbora Vojta, Simona Kuchyňková a Kristýna Havlická - v tomto pořadí. Zbytek výsledků zde.

O závodě: Adam Maxa

Abych nepsal reporty jen ze svého pohledu, dávám prostor i jiným účastníkům. Na prvním místě celkovému vítězi Adamovi:

dkey: Takže Adame, jaký to na Morávce bylo?
Adam: Enduro na Morávce bylo dost nepředvídatelné. V pátek a sobotu se jezdilo doslova po prachu. Všechno se ale zlomilo v noci na neděli, kdy poměrně fest zapršelo. Rázem bylo všechno předešlé najíždění zbytečné, protože se tratě dost změnily. Enduroserie si pro nás připravila nově i letní kino. Hráli topguna... Hlavní impossible mise ve filmu nebyla ale ani při nejmenším tak těžká, jako sjet 1. rztu.
Mně podmínky poměrně sedly, snažil jsem se najít flow a nechat to jet. Vše se dařilo podle plánu až na poslední rztu, kde jsem se ke konci dvakrát rozbil a ztratil náskok. Naštěstí to i tak stačilo na výhru!

O závodě: Vojta Šván

Co na enduro říká Vojta Šván, čtvrtý v e-bike kategorii:

dkey: Vojto, čtvrtý místo v éčkách na Morávce, vypadá se to dobrý výsledek. Jsi spokojený?
Vojta: 4. místo je vždycky trochu hořký, ale celým závodem jsem se dost protrápil, takže ho celkem beru.

dkey: Nechci to nijak hanit, ale konkurence stále není velká. Myslím spíš do počtu (lehce přes 20 přihlášených) než do kvality závodníků. Co ty na to?
Vojta: Je to dá se říct první sezóna E-Enduro, takže si myslím že vše chce svůj čas a uvidí se, jak to bude dál.

dkey:Co tebe osobně k e-bike enduru táhne? Známe se už nějakej pátek, kdy jsi ještě jezdil analog.
Vojta: Mě? Zkusit něco jiného.

dkey: Jak se ti líbil závod v Malé Morávce/Karlově? V podstatě závodíš dva dny - v sobotu večer máš na programu jednu power stage a jednu klasickou erzetu, v neděli další power a kolik jsi měl erzet? Tento formát ti vyhovuje? Nebo bys raději volil jinak?
Vojat: Jo, formát něco v sobotu a zbytek v neděli je fajn. Ta sobota má vždy super atmosféru, já osobně bych jen bral, aby bylo pro e-bike víc RZ.

dkey: Jak vlastně hodnotíš závod v Bike parku Kopřivná a Karlov? Jak po stránce závodní (traily, servis, organizace, bufet), tak z pohledu osobního - zázemí, atmosféra, lokalita.
Vojta: Na Morávce je atmosféra standardně super, organizace je u enduroserie za mě vždycky v pohodě. Traily jsou na Morávce už ohrané a oježděné, takže ty stojí už za hovno i když dělá Jara Sijka co muže.
Když to shrnu: atmosféra super, ale to je asi jediné a klidně bych Kopřivnou na další sezónu vyměnil v kalendáři za nějakou novou lokalitu.

dkey: Trochu z jiného soudku - sice tě za ty roky již hodně lidí zná i díky tvé výšce, jsi těžko přehlédnutelný, ale i tak se nám trochu představ? Jak dlouho jezdíš, na čem, kolik měříš...
Vojta: Měřím 196 cm a 5 let sedlám kola Evil, konkrétně střídám dva modely: Evil Wreckoning a Evil Epocalypse e-bike.
No, na kole jezdím od dob, kdy si to vlastně sám pamatuju, takže od mala. Jako milovník jakékoliv cyklistiky jsem vyzkoušel různé mtb disciplíny, ale nejvíce oblíbená je enduro, ve které se protínají všechny. Jezdím ho od první sezóny, kdy se v Čechách začalo pořádat, takže dlouho.
Před 8 lety mně napadlo. že bych mohl své zkušenosti předává dál, a tak jsem založil oddíl Bike Team Sportovní kurzy.cz Opava a začal se věnovat mládeži, trénovat s nimi techniku a celkově je připravovat na závodění.

O závodě: Bára Havelková

A tady máte pohled čtrnáctileté Báry:

dkey: Ahoj Báro, nedávno jsi měla úraz, tak jsme rádi, že tě vidíme. Budeš závodit.
Bára: Jasně, že budu. Tento rok jezdím více na gravelu, ale samozřejmě i na enduru. Když trénuju na enduru tak v nějakém bikeparku a nebo se jedu jen projet. Na enduru mě baví technické pasáže a to jak člověk může být volný při jízdě. K enduru jsem se dostala už jako malá, když mi bylo asi 7.

dkey: Co říkáš závodům na Kopřivné v Malé Morávce?
Bára: Na Kopřivné se mi líbí, závodní traily jsou dobré, ale chtělo by to za mě už nakopat nějaké nové, protože je to furt stejné. Letos se mi úplně nejlíp nejelo, protože jsem se rozlítla  hned v první erzetě a zbytek závodu pro mě byl docela bolestný. Ale žiju.

dkey: V noci zapršelo. Vyhovovalo ti víc sucho nebo mokro?
Bára: Tak rozdíl tam byl, ale nemyslím si, že nějak moc velký, protože v tréninku to klouzalo kvůli prachu, který víceméně v závodě, díky dešti, zmizel. Ale nevýhoda byla, že klouzalyi kořeny.

dkey: A co celkově jsi říkala organizaci a atmosféře?
Bára: Atmosféra na závodech i mimo s Moravian Eagles byla skvělá. Organizace byla v pohodě, protože nás nechali jet dohromady. Akorát by to chtělo občerstvovačku v Karlově a ne na Kopřivné, kde se buď najím po 1. erzetě a nebo až dojedu.

dkey: Tak to s tebou souhlasím. Občerstvovačka v Karlově fakt hodně chyběla. Díky za rozhovor, ať to lítá.

O závodě, pohled z druhé strany: Jara Sijka

dkey: Jsi znám jako builder trailů české endurosérie. Letos minimálně Kraličák a Kopřivnou, co vím. Dělal jsi a budeš dělat i ty ostatní?
Jara:  jsme i Kouty a Klínovec... Klíny a Špičák už má na práci někdo jinej.

dkey: Kolik například Kopřivná zabere času a kolik vás na tom maká?
Jara: Kopřivná je na přípravu jeden z lehčích závodů - kopec tam není moc velký. Ve většině případech děláme 5dní před závodem ve 3-5 lidech podle potřeby. Něco se jen mlíkuje a max vyhrábne, když to kluci z areálu schovají, ať se to nejezdí - na to stačí 2-3 lidi. Když se staví nové RZ chce to víc lidí aby to nějak vypadalo.

dkey: Na Kopřivné/Morávce byly změny proti předchozímu ročníku - z pohledu závodníka - jen "kosmetické". Jak to vnímáš ty, jako stavitel? Proč není víc změn?
Jara: Zrovna Kopřivná je na změny složitá, kvůli hustotě tratí, co má oficiální bikepark a není lehké mezi ně nové RZty dostat. Hodně lidí si myslí, že les je areálu, ale tak to není a lesák, který dává povolení, taky nechce mít revír rozrytej jak pole. Když dostaneš povolení třeba i na 1/4 nové tratě, jde to ruku v ruce s tím, že po závodech musíš tu trať schovat aby nešla vidět a nebyla ježděná dál. Většinou, když už na něco nového povolení dostaneš, jde to ruku v ruce s tím vrátit les do původní podoby - pokud to splníš, utváří to nějaký vztah s lesákem a do budoucna ti může dovolit, zas kousek novej, nebo třeba i novou RZ. A to není běh na krátkou trať...

dkey: Sice je vidět, že závodníci sem jezdí rádi, ale taky se ozývají hlasy, že traily by mohly být delší, mohlo by jich být víc. Vítězný čas asi mluví za vše. Vím, že kopec vyšší nepostavíš, ale přidat trail nebo ho udělat jiný možný je, nebo se pletu?
Jara: Kopřivná je braná jako nejlehčí závod pro rodinky a hobby závodníky, kteří k enduro závodům chtějí přičichnout a vyzkoušet si je, zároveň s nejlepším zázemím co seriál má. Vezmeš si sem děti nebo přítelkyni, která si to chce vyzkoušet a v rámci technické a fyzické obtížnosti to zvládne a není po 3tí rztě od krve a fyzicky na dně a ty už jí nebo děti na kolo v životě nedostaneš. Ono už moc přidávat nejde, protože časomíra má nějakou kapacitu a celkové plánování závodu, aby se všichni na tratích nesešli a nedělali se fronty je alchymie co umí Kamil Tatarkovič a rozhodně by jsi nechtěl končit závod v 7 večer.

dkey: Takové pěkné skalky v dolní části Gravity trailu a ony tam nejsou. Část z nich využilu 20 e-bikerů a zbytek nic. Je to škoda.
Jara: Jasně, s tím souhlasím. Ale ber v potaz, že dostat se k nim bude úsek 350m po rovných totálně vyježděných kořenech na placce, kde budeš jen šlapat z důvodu profilu kopce a to bude hned první věc, co každýho odradí a všichni bez vyjímky na to budou jen nadávat. Stojí to za to kvůli 5m jízdy po skalce? 

dkey: Vím, že tvoje "osobní" traily jsou drsnější. Tady se musíš držet víc při zemi?
Jara: Na mých trailech se nedá závodit, ty jsou postaveny uplně jinak. Závodní tratě se staví v jiném duchu. Měly by mít nějakou flow a dávat smysl vůči velikosti kopce. Na menším kopci to víc pozatáčíš, natáhneš, většinou to není taková palba, ale o to členitěji se to snažíme dělat. Na velkém kopci to můžeš víc otevřít, ale musíš zas přemýšlet, ať tam nejsou pasti, když kluci lítaj kudlu. Myslím, že teď už ty tratě jsou mnohem těžší než bývaly, ale to je taky tím, že lidi už se posunuli mnohem dál a ten level ježdění se fakt dost zvýšil - vem si třeba na Race RZ na Morávce ten příjezd ke skalce už sám o sobě je technicky náročný a pak ta skalka... Před 5ti rokama skoro nejetelné pro hobbiky, kteří to teď dají. A je to taky vývoj, ptám se lidí co je baví, co ne, co je nahovno a snažím se pak ty tratě měnit a přizpůsobovat zkušeným klukům - ale víš jak to je, zavděčit se nejde všem... Někdo jezdí rád kudlu na rychlých tratích, někdo nesnáší kořeny, někdo by chtěl víc šlapat, někdo zas totální bordel a ještě k tomu bez tréninku.

dkey: Dnes mlaďoši sjedou výrazně drsnější věci než my - starší ročníky. Nemělo by se tedy přitvrdit?
Jara: Jasně, sjedou... Ale sjedou to bezpečně a pod kontrolou v závodním tempu? Podle mě by se nemělo už víc přitvrzovat - já osobně bych tenhle standard držel. Pořád se bavíme o enduro závodech pro širokou veřejnost a ne o EWS pro profíky. Musíš brát v potaz, že některé tratě jedou i 6leté děti. Chodíte do práce, máte rodiny... Ležet doma se zlámanýma končetinama nechce nikdo, ten hec dělá dost, aby to kolikrát bylo nocontrol.

dkey: Sám hodně jezdíš, do toho kopeš a fotíš. Co tě dohnalo ke kopání? Duší jsi biker a zaměstnáním fotograf nebo obráceně? Jak to vidíš ty?
Jara: Já k tomu kopání přičichnul, když jsem žil v Kanadě. Pak mi doma chyběly těžké traily, tak jsem si je u nás začal prostě stavět, tak jak mě to bavilo. V horách těžké, okolo města zas jezditelné a zábavné. 

O pár let později mě Kamil Tatarkovič vzal pomáhat mu se stavěním ES, tak jsem tahal pásku a hrabal co mi řekl a časem jsem nějak dostal důvěru. Já bych neřekl, že jsem duší cokoliv. Jen dělám co mě baví a jsem rád, že to funguje na obě strany. Samozřejmě, že moje zaměstnání je fotograf, ale jelikož nemám danou pracovní dobu, můžu si dovolit stavět závody. Jsem rád, že se něco děje a je kde jezdit. Stavěním závodů si nic moc nevyděláš, nebo rozhodně ne adekvátně té dřině, ale jak říkám, pro peníze to neděláme. Tohle rozepsat by vydalo na samostatnej článek. 

Stavět závod ve zkratce obnáší to, že musíš najít kopec, kde ti to jak areál, tak lesák dovolí. Pak ho musíš Xkrát projít, kudy by to šlo, zakreslit do mapy, kde by jsi RZ chtěl a poslat na schválení. To může a nemusí vyjít a kolečko začíná znova, než se dostanete k nějakému kompromisu, aby se dala podat žádost na schválení. Tohle předchází třeba i půl roku dopředu. Samotné hrabání, kopání, osekávání větví, skládání kamenů a mlíkování, značení trasferů startů a cílů zabere kolem týdne vesměs od 8 rána do 7 večera každý den v 3-5 lidech. ((Vždycky jsou lidi, co si stěžují a vždycky budou -  ale není problém jít s náma makat a zkusit si to. Už pár jich bylo, co po obědě první den museli kvůli něčemu nečekaně jet pryč. Pak se samozřejmě srovnává EWS a kvalita našich závodů - ale to je na celej další článek )) A to celé to Kamil musí naplánovat pro 500-600 lidí, aby 6-7RZ plynule odsýpalo a klapalo. To v tréninkách pak 2 dny celé opravuješ od protrhaných mlík a když se někde vyjede velká past, tak i tu opravit. V neděli pak beru foťák a závod jdu fotit. A v pondělí se pak musí nastoupit a tratě zaházet - buď kluci z areálu a nebo zase my.

Foto: Jara Sijka