MojeKolo

Report: Milan Smetaník a Martin Pajma úspěšně reprezentovali na Toscano Enduro Series v Livornu

Autor: Milan Smetaník, kategorie: Report, vydáno: 15.5.2024

Již delší dobu jsme nebyli na žádném italském enduro závodu a to hlavně z důvodu, že tam postupně zanikly vynikající podniky jako Superenduro a Enduro Winter Trophy, na které jsme s oblibou jezdili. Díky absenci těchto závodů jsme narazili na další sérii italských závodů v Toskánsku - Toscano Enduro Series.

Celou zimu po operaci dávám do kupy rameno a nevím, jestli půjde letos objet nějaké závody, proto se nejdříve domlouvám s klukama z The Kill the trail - Kelim a Edou a s Martinem Pajmou s nima vyrážíme na 3 dny do Francie do Alsaska, kde hoblujeme místní traily, ale za opravdu extrémních podmínek - sníh, bahno, kosa jako prase. Takže dobrá průprava.

Rameno drží a tak po návratu koukám, kde bysme si letos mohli zazávodit a tak píšu Martinovi, že chci jet Toscano Enduro Series (TES) v Livorno. Martin neváhá ani chvilku a a tak se hned registrujeme. Odjíždíme ve čtvrtek ráno, abychom v klidu přes den dojeli a v pátek mohli na kolo normálně vyspalí. Projíždíme Německem a Rakouskem a máme krásné počasí. Jakmile vjedeme do Itálie, jedeme ve velkém lijáku téměř celou Itálii. Sice nám předpověď ukazuje na zbylé dny, že bude docela pěkně, ale ten déšť stejně na trailech nadělá paseku. V televizi večer koukáme, že celou Itálii zasáhly přívalové deště, takže to zase jednou bude na trailech radost. 

V pátek vytáhneme kola a podle map od organizátora si jedeme projet celý okruh, ale jen na kukačku v malých helmách. Prostě jen vyjížďka. Závod bude mít nějakých 45 km a převýšení 1100 metrů se 4 erzetami. Vypadá to, že to bude trochu šlapavější. Na první RZ šlapeme něco málo přes hodinu, není to úplně zadarmo. Jakmile najíždíme do erzety, začínáme jet v blátě, v hlubokých kalužích a v trailu, který je obrostlý nepropustným křovím, takže je dost úzký. Projíždíme to zlehka, přesto jsme dole špinavý jako prasata. Takže nás asi čeká solidní čvachtanice.
Šlapeme na dvojku, zase asi hodinu. Dvojka je opět velká kaluž a bláto. Uprostřed erzety je jeden hodně prudký úsek asi 70 metrů, který má jílový podklad a dá se říct, že se nedá ani sjet. Nějak to sklouzáváme. Dole jsou kola úplně obalená blátem. Na trojku se spíš tlačí skz les tak 30 minut a pak se zase šlape nějakých 40 minut. RZ 3 a 4 jsou si podobné a asi nejlepší. Trojka má ale několik výšlapů a bude mít závodně tak 8-9 minut a zase částečně na blátě. Takže to nebude jednoduchý. Jedeme se ještě podívat na místo startu, kde pořadatelé zrovna rozdělávají stánky atd... Prohodíme pár slov a jdeme najít myčku na kola a taky si zajdeme na picošku a pivko.

Pořadatel zajišťuje nějaký shuttle, ale jen na jedničku a trojku. Takže v sobotu si to s Martinem objíždíme znova po svých. V sobotu nám to šlapání už nechutná jako v pátek. Počasí sice máme parádní, ale bohužel nestačí, aby vyschly traily. Něco trochu oschlo, něco se změnilo v ještě horší těžší bláto. Na RZ 2, kde je ten prudký úsek, už stojí mraky lidí a přemýšlí, jak to sjet. V podstatě se to nedá ani sejít, jak je to uklouzané. Přijíždíme k tomu místu a říkám si, že se tam nesmím zastavovat a tak jedu skrz lidi. Nikdo to nejede, ale mě se daří to nějak sjet, i když přes nohu. Martin se tam bohužel zasekl mezi lidma a už se nerozjel. Takže to nějak dostrká dolu. Je to úsek, který bude hodně komplikovaný, ale pokud se to podaří sjet, může to dost pomoci do výsledku. Dojíždíme trojku a čtyřku, kde bude cíl, jak zjišťujeme, za několika brody. Pak se vracíme opět do města a jdeme se registrovat. Nafasujeme čísla,čipy a nějaké drobnosti, jdeme umýt kola a sebe a ještě musíme zabalit vše a ráno musíme vypadnout z ubytka, protože se hned po závodu vracíme domů. 

       

V neděli je úplně nejlepší počasí (na trailech to znát ale není). Potkáváme na startu naše soupeře ze závodu Enduro 2 z Meribelu, kteří nás porazili za 3 dny závodění o 7 vteřin. Prohazujeme pár slov, zdravím se ještě s několika kamarády, s kterými jsem závodil na Superenduro i Enduro Winter Trophy. Dostáváme od pořadatele samolepky na kolo s časy startů a doufáme, že budou trochu na pohodu. Bohužel, na první RZ to máme 60 minut a my to první den šlapali 65 minut. Takže žádná flákačka a dáváme si to naplno pěkně od rána. Stíháme to, i když se na pohodu vůbec nejelo a na startu máme asi 6 minut. 

Jednička se jede docela slušně, konečně pořádné svezení. Ke konci erzety je kolem tratě hodně lidí a ženou nás parádně. Je to opět super pocit. S Martinem jedničku hodnotíme kladně. Šlapeme na dvojku a údajně tam nastala změna a ten prudký nesjízdný úsek se bude nějakým stylem objíždět. Nikdo nevíme jak. Snad to nebude horší jako to sjet. Bohužel se ukázalo, že se toto pořadatelům zrovna moc nepovedlo. Kdyby ten úsek otevřeli na sobotní trénink, mohlo se to trochu vyjet, ale takhle tam bylo čerstvé hluboké bláto a to v úseku, kde to bylo tak 150 metrů do kopce. Takže se to nedalo jet a museli jsme běžet vedle kola v tom hlubokém blátě. Nešlo to a bylo to strašně vysilující. Martin měl bohužel smůlu, že se mu obalilo zadní kolo tak, že se přestalo točit, tak kolo za sebou táhl. No hrůza. Nějak jsme to dolů dovalili a Martin mi oznamuje, že už dál nejede. Chvíli to řešíme a nakonec se mnou dál jede. 

Trojka je extrémně šlapavá a dlouhá. Mně na ní už docela docházejí síly a Martin mě dojíždí a tak ho pouštím před sebe. Trojka se mu povedla fakt skvěle. Čtyřka už je jezdivá a tak ji jedeme téměř vyrovnaně. Teď už jen dojet nějakých 8 km do cíle podél moře, odevzdat čipy a někde se dozvědět výsledky. 
Ještě máme čas, tak jdeme umýt kola, převléknout se a pak už jsou výsledky online a já (Milan Smetaník) zjišťuju, že jsem v mé kategorii M5 na super 2. místě. Za mě maximální spokojenost. Ani jsem to nečekal. Martin díky té dvojce, kde se mu zaseklo kolo a tak tam ztratil hodně času, dává v kategorii M4 solidní 6. místo. 

Nakonec jsme to zhodnotili jako super závody i navzdory bahnu a drobné organizátorské "chybě". Určitě bych závod doporučil každému, kdo si chce skvěle zajezdit a kvalitně si zazávodit. Italové jsou hodně rychlí. Budeme se sem chtít ještě určitě vrátit. 

Milan Smetaník a Martin Pajma

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí