Report: Dropdown 2020 - ve znamení větru, deště a zimy

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 22.6.2020

Druhý ročník „české Mega“ tedy závodu s hromadným startem Dropdown se odehrál tento víkend opět na Dolní Moravě. Díky koronavirus pandemii se závod z původního dubnového termínu přesunul na červen. Loňské letní počasí v dubnu vystřídalo aprílové počasí v červnu. Propršelo komplet celý víkend. Ale jezdci odjížděli rozhodně spokojeni.

Letošní trať oproti loňsku doznala jen pár kosmetických úprav. Popravdě pár změn doznala. Hlavně díky přírodě a počasí. Bahno, potoky vody a koleje jak na motokrosu okořenili ročník 2020.

V sobotu měli závodníci na programu od 11:00 do 13:00 tréninkové jízdy. Po načtení trasy se po 15 hodině rozjely kvalifikační jízdy, které je rozdělily do příslušných skupin. Po odjetí kvaldy si závodníci museli „odbahnit“, aby byli ready na nedělní hromadné starty.

V neděli proběhla nutná instruktážní schůzka, kde se řešila i varianta posunutí startu o něco níže, než z vrcholu Slamníku. Počasí a vítr se naštěstí na závod umoudřil a tak vše mohlo proběhnout dle plánu. Na trati se bojovalo jako o život a až do posledního metru. Kuba Říha společně s Přemkem Tejchmanem si to rozdávali až do poslední zatáčky, kdy šli oba dva k zemi a do cíle museli doběhnout. Kuba Říha se projevil jako lepší sprinter a Přemka o fous předběhl.

„Po organizační stránce to byl celkem boj, ale naše crew se snažila, aby závodníci měli veškerý servis tak jako kdyby bylo 25 stupňů ve stínu. První tréninkové jízdy naznačili, že to nebude sranda. Vrchol tratě byl komplet v mlze a silně foukalo, prostřední částí tekla voda a na závěr všechny čekala mokrá tráva na dojezdové louce. Respekt před všemi, kdo do závodu nastoupil. Nikdo se nezranil, za což jsem rád, jelikož těch pádu na rozmáčené trati bylo opravdu hodně. Adrenalin zvítězil a já doufám, že si to všichni letošní ročník užili. Cestou domů jsem už přemýšlel o příštím ročníku, bude opět hezky? Bude zas pršet? Přijedou bikeři i po třetí?“ uvažuje ředitel závodu Michal Prokop.

Jak Dropdown viděl ZR?

Na pocity a dojmy ze závodu jsme se zeptali i našeho kámoše, znojemské rakety Richarda Sýkory.

d:key: Můžeš srovnávat pocity na Megavalanche a na Dropdownu, je to na startu stejné? Stejná nervozita a stejné napětí?
ZR: Sjezdové závody s hromadným startem mají něco do sebe, ten pocit na startu se s normálním sjezdem opravdu srovnávat nedá. Stojíš nahoře a chceš jet nejlíp jak to jde, ale to samozřejmě i dalších x jezdců okolo tebe, tím pádem to prostě není 100% jen na tobě a to přidává pořádnou dávku adrenalinu. Srovnávat Megavalanche a DropDown jako úplně nejde, protože na Meze se startuje ve 350 lidech z 3.300 mnm, takže tam je to ještě umocněné celým tím prostředím, ale třebas srovnání s Maxivalanche by už bylo bližší.

d:key: Můžeš porovnat loňský premiérový i letošní druhý ročník Dropdown, byl tam posun?
ZR: Největším rozdílem v obou ročnících bylo počasí. Zatímco loni jsme zažili krásný jarní víkend teplotami atakujícími snad 25 °C a možností se svézt i po sněhu, tak letos bylo opravdu hnusně. Celý víkend propršel a člověk byl skoro durch mokrý ještě než se postavil na start (hlavně v sobotu). Díky tomu byla trať velice fyzicky náročná, protože to jako vůbec nejelo a tam, kde si loni jel zalehnutý v aero pozici, jsi letos musel šlapat jak o život. Nicméně musím říct, že se s tím pořadatelé velice dobře popasovali a dole v depu byla nachystaná mycí zóna snad s 8 wapkami, takže se u mytí ani netvořily fronty. Za to rozhodně palec hore!

d:key: Každý kdo absolvoval start na Megavalanche si vzpomene na hroznou zimu na startu, v tom byl letos Dropdown asi dost podobný, že?
ZR: Jo, hlavně před kvalifikací v sobotu bylo extra hnusně a já jsem navíc dost zimomřivej, takže to nebylo nic příjemného. V neděli už to bylo o poznání lepší.

d:key: S jakou taktikou jsem nastoupil do závodu? Napálit to a držet to v plném až do cíle?
ZR: No můj plán byl stoupnout do druhé řady hned za Kubu Říhu a v prvních zatáčkách se za ním vyvézt a pak nějak dojet dolů. Nicméně se mi plán moc nepodařilo uskutečnit a odstartoval jsem fakt blbě. Když jsem se díval na záznam tak do první točky jsem vjížděl snad 20.-25., takže nezbývalo než přidat. Asi jsem měl docela štěstí, že jsem se vyhnul hromadnějším pádům a dokonce jsem se zvládl zmáčnout i ve šlapání, takže to nakonec dopadlo opačně než jsem plánoval.

d:key: Které místo nebo část trati byla nejtěžší?
ZR: No po technické stránce byl určitě nejtěžší ten vršek, odkloněný zatáčky ve volnejch šutrech na červené sjezdovce, hodně tu záleželo jak dobře to umíš číst a netlačit se (minimálně v kvalifikaci) na vnitřek hned k prvnímu kolíku co uvidíš, protože apex zatáčky mohl být až u druhýho a to tě to pak pěkně vyneslo. Jinak pro mě byl asi nejtěžší ten prostředek, kde bylo nejvíc šlapání, tam to bolelo dost.

d:key: Celý závod trvá něco kolem 10 minut a míst předjíždění není úplně mnoho, platilo, že pokud si pokazil start neměl jsi už šanci se dostat dopředu?
ZR: Jak jsem psal, mě se tentokrát start vůbec nevyvedl a nakonec jsem dojel sedmý, takže asi ne :) Nicméně musím podotknout, že jsem měl v několika okamžicích hodně štěstí a jen o fous se vyhnul hromadným pádům.

d:key: Sedlal si trail bike Cannondale Habit, nebyla to trochu nevýhoda? Stačilo 130mm zdvihu?
ZR: Myslím, že Habit byl na tento závod naprostý ideál. Obvzlášť vzhledem k tomu, jak to bylo díky počasí šlapavé.

Pokud tě zajímá kolo na kterém ZR jel, klikej zde a přečti si bikecheck – Bikecheck: ZR si vyskládal custom Cannondale Habit SE.

d:key: Zajel si 7. flek, jak hodnotíš svůj výkon, spokojenost?
ZR: Naprostá, oproti loňsku zlepšení o 4 fleky, takže mi to vychází příští rok na bednu.

d:key: A poslední otázka, pojedeš i příští rok?
ZR: Jasný, pokud mi to nebude termínově kolidovat s něčím, co bych nemohl odložit, tak určitě pojedu. Ten pocit nahoře a vlastně i pak dole v cíli je super!