Report: Falcon Ultimate Enduro - to pravé enduro v ČR

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 29.9.2014

Krása endura je v jízdě na oči, nemusíte se mnou souhlasit, ale já to tak cítím. Enduro s tréninkem je vlastně sjezd s baťohem, i když v současné době enduro špička ani ten batoh nevozí.

Když jedeš na oči, je trať spravedlivá pro všechny, všichni mají podmínky stejné, záleží jen na tom, jak umíš číst trail a technicky se popereš s tratí. Nezáleží na tom, jak dobře si umíš trať najet v tréninku, protože žádný není. A když nedokážeš číst trail, tak ti z velké části nepomůžou ani desetitisíce našlapané na žíle.

U nás se na oči jezdí jen v Rychlebách a počet startujících napovídá, že o tento styl enduro závodění je zájem. A samozřejmě se na počtu účastníků podílí i genius loci Rychlebských stezek a parta okolo Pavla Horníka. Je prostě vidět, že ví a hlavně, že dělají to SRDCEM.




Dr. Wiesner Weg



Když se loni poprvé jelo na oči, tak jsme nepodcenili páteční večerní rozpravu a ráno bylo krušné. Letos jsem páteční přípravu pojal decentněji, protože se o mě pokoušela choroba a v jednu byl už v posteli. A možná to byla chyba, loni jsem na start na Sokolí vrch vyletěl jak kdysi Pantani na Tour, sice v pivně-rumovém oparu, ale cesta utekla, že ani nevím jak. Letos za střízliva to byla dřina, ale opar nechyběl, mlžný a do toho drobně pršelo. Počásko jak v Kanadě, perfektní kulisa pro nejtěžší enduro závod u nás. Kopec na Sokolíka je velký a snad 600 výškových metrů jsem absolvoval indiánskou jízdou na kole – chvíli jdeš, chvíli jedeš. Poměr mezi chůzí a jízdou není přesně určen, takže jsem asi spíš víc šel. Stejně jako zbytek naší skupiny.

Na startu zažívám lehkou nervozitu, podobný pocit jsem měl naposledy na startu letošní kvaldy Megavalanche. Startovat do úplného neznáma je zvláštní, mám jet plnou hned od začátku a nebo se šetřit? Naštěstí už to pípá a já jedu, jedu kudy se dá, do ideální stopy to má daleko, ale počítám, že se s tím perou všichni stejně. Z propozic závodu si lze udělat představu o eRZetách, 6km, 3,2 km, 4,2 km a celkové převýšení cca 1550m – v reálu to bylo ještě o trochu víc, celková délka přes 40km najetých kilometrů a cca 1800 převýšení.




Gorily v mlze



Loňská trať Falcon Ultimate Enduro byla výborná, navazovat na ni bylo pro pořadatele obtížné. Moje hodnocení po dojezdu jednotlivých RZ bylo hodně striktní, a ne příliš pozitivní. Hledal jsem chyby i tam kde nebyly. Popisovat jednotlivé rychlostky nelze, aspoň já si vůbec nepamatuji. Jen matně mě v paměti vytanou pozůstatky jednotlivých RZ, první startovala na Sokolím vrchu, ale trať vedla zcela na druhou stranu než loni. Krátká palba po lesní cestě, zatáčka a bahenní mordor a dál, už vím jen, že byla boží, naprosto boží hrabanka, nějaké to hamtání po cestě, hrabanka, hamtání, hrabanka, hamtání a cíl. První se mě líbila moc, ale šlapání bylo na můj vkus moc. V této RZ se nám podařilo zabloudit a nebyli jsme jediní, na značení bylo slyšet hodně nadávek, ale bohužel na téměř 15 kilometrech měřených úseků nemůžou pořadatelé dát maršály všude a navíc se Rychlebech nesmí značit v lese sprejem, lesáci to neradi vidí…




Čekání na start RZ1



Druhá a třetí RZ měli společný start, po první úseku Superflow trailu se odbočilo a stoupalo na vrchol kopce, jeho jméno si nepamatuji, ale cestu si budu pamatovat do konce života. Bylo to fakt do kopce. Na celý závod byl limit 3,5 hodiny – od prvního startovního pípnutí po poslední cílové pípnutí – první dvě RZ jsme žádný limit neřešili, pohodička, leháro. Celá naše crew si jede, jde šnečí tempo. V třetím výjezdu začínáme zjišťovat, že krapet nestíháme. Tempo zvyšujeme, hlava by chtěla a nohy alespoň mě už teda moc nechtějí. Přepínám na záložní režim – minimum šlapání na kole a maximální rychlost chůze.




Za chvíli to začne



Druhá RZ po startu je hodně zkopce, v hrabance s mnoha dolíky a pastmi, jednu skáču a rozjíždím se tak, jak nechci. Bojim, bojim a tak zase pěkně na jistotu. V této RZ se jede i po Superflow, bohužel jen úseky co moc nejedou. Dojíždím s vypětím všech sil turisty s blatníky, ti mě pouští a když ST začne klesat, tak se z něj odpojujeme a zase do volného terénu. Nakonec se na ST znovu vrátíme a dojedeme po něm až do cíle. Poznámka na konec odstavce, v závodním tempu, Superflow moc flow nemá.




Jedeme



Na občerstvovačce na začátku ST se jen rychle napiju a pokračuji ke startu RZ3. Závěrečný kopec je zlo, předcházím dost lidí, většina z nich má v tváři zvláštní grimasy. Křeče jsou svině :).
Jak již bylo napsáno výše, limit nás na třetí RZ dost tlačil, na start dorážíme na poslední chvíli a díky hodným závodníkům, co nás pustili před sebe, jsem nakonec limit o jednu minutu stihl. Uff, to bylo o fous.
3. RZ má opět skvělý začátek ve volném terénu a pak si už nic dál nevybavuji. Od nájezdu na staré stezky už jenom nadávám, musí se šlapat a nejede to. Dojezd podél potoka nadávám už fakt hodně, psychicky jsem dost vyčerpaný. Dojezd do cíle okořenila past v podobě skoku do potoka, já tam spíš spadl než sjel a v cíli stále se usmívající Kafičko, který si asi vyslechl hodně nadávek za celý den co dělal časoměřiče.

Ano, trať letošního ročníku byla o poznání více šlapavá než ten loňská. Přestože moje dojmy po dojezdech jednotlivých RZ byly hodně smíšené, s odstupem času trať hodnotím kladně. Byla postavená dobře, byla to kombinace technických úseků a náročného šlapání. Tak aby vyhrál ten, kdo má výbornou techničku i fyzičku, a nenadává, že je trať na pi*ku. Já neměl fyzičku!




Nejrychlejší muži
Nejrychlejší ženy



A kdo vyhrál? Všichni co z 219 přihlášených dojeli do cíle! Velký respekt patří mnoha jezdcům a jezdkyním, kteří jeli bez chráničů, v malých helmách – já bych se teda bál. Všichni si sáhli na dno, asi není nikdo, kdo by řekl, že Falcon Ultimate Enduro objel a není zničený. Kompletní výsledky najdete zde.



A na závěr, s čistým srdcem říkám, že Falcon Ultimate Enduro je jediné pravé enduro v ČR. Díky za něj, příští rok znova!




Hospoda narvaná k prasknutí, 4. RZ na Falcon Ultimate Enduro



Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


profilová fotka Keli (keli [zavinac] dolekop.com) 30.9.2014 v 12:51

Sulda: nejde o vysledek, ale pocit z jizdy, proste me limitovala fyzicka. Jeste ted me boli nohy :)

anonymní uživatel Sulda (losipastika [zavinac] gmail.com) 29.9.2014 v 17:46

Nemel jsem fyzicku a skoncil jsme jedenacty :))
Ja gratuluju k peknymu umisteni a dik za fajn report ....

anonymní uživatel Zikič 29.9.2014 v 15:00

Koukám že nejsem jedinej kdo si dropnul do cílovýho potoka. Škoda že sem tam chvilku nekoukal na ostatní borce, mohla bejt sranda :)

Přepnout barvu pozadí