Test: Ibis Ripley 29

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 10.11.2014

Po ocelovém sjezdovém říjnu začneme listopad trochu z jiného konce materiálového i bikového spektra. Ibis považuje model Ripley za tak univerzální kolo, že pokrývá rozpětí disciplín, na které u jiných firem potřebují minimálně dva až tři modely.





Ibis Ripley je karbonová 29, co se dá postavit na váhu okolo 10 kilo. #xcspecific

Ibis Ripley je má 120mm zdvihu řešeného naprosto unikátním systémem DW link s excentrickými čepy a maximálně hravou geometrii #trailbikespecific

Ibis Ripley se dodává buď s vidlicí Fox Float 32 120mm, nebo se 140mm Pikem. #…no vždyť víte.





Naše testovaná „stavba“ byla sice zaměřená spíš xc až trailově, nicméně to neznamená, že to co mi jeden den přistálo před domem, není pořádná dávka mountainbikové pornografie toho nejtvrdšího zrna. Sjezdař tohle osazení možná neocení, ti z nás zaměření i na výjezdy už určitě sjeli dolů a tuhle bikovou perverzi obhlíží. Tlumí Fox, samozřejmě v Kashimě, řadí Sram, samozřejmě XX1, brzdí Shimano, samozřejmě XTR, točí se ZTR, samozřejmě na nábojích Tune, kokpit v kombinaci představce Ibis a karbonových řídítek Tune, 97 gramové sedlo od téže značky. Čím lepším se dá kolo osadit, snad kromě karbonových ráfků? Tady už nějak moc místa na úpravy není. Ostatně i na duších a s teleskopickou sedlovkou KS LEV DX váha ukazuje něco okolo 11 kilo. A pokladna ukazuje něco okolo čtvrt milionu. Cenu samozřejmě hodně ovlivňuje to, na čem je tenhle luxusní olep naskládaný. Neméně luxusní rám Ibis Ripley, 2360 gramů i s tlumičem Fox RP23 CTD, zadní pevná osa, vedení všech kabelů vnitřkem rámu, hromada místa nad horní trubkou pro kolena, poměrně krátký rozvor (1100mm) i zadní stavba (442mm) a hlavně unikátní systém řešení DW linku. Zadní stavba je totiž uložená na dvojici excentrických ložisek, než bych to vysvětloval, tady je video jak fungují.

Cena rámu s tlumičem 76 990 Kč Jediné co mi na rámu trochu chybělo, byl ISCG adaptér, je mi jasné že váha se šetřila všude, ale kolo které se profiluje jako univerzál by tuhle vymoženost mít mělo. Upřímně u takhle lehkého a drahého kola panovaly z mé strany obavy ohledně životnosti materiálu, obzvlášť pokud to kolo váží skoro desetkrát míň co já . Jenže pořád platí to co řekl Tom Ritchey, bikové komponenty jsou levné, lehké a pevné. Vyber dva. A když cena u stavby tohohle kola rozhodně nebyla důležitý faktor, jak to mohlo dopadnout? Za dva týdny každodenního ježdění plus jeden lokální enduro závod, se Ibis ani nerozcuchal.





Hned jak sem naskočil mě na Ripleym zaujal posed. Od kola tohohle zdvihu, rozměru kol a váhy by se dalo čekat spíš kroskántry závoďácký ležení na řídítkách, přední trojúhelník je ale překvapivě krátký, takže v kombinaci s 60mm představcem jsem měl příjemnou trailově sportovní polohu a hlavně dost místa pro manévrování za sedlem. Naschvál nepíšu posed, protože na celokarbonovém 97gramovém sedle tahle skutečnost není možná, ale o tom později. Na kole se parádně jede, nejste ohnutí, kolo i přes větší kola nikde nezavazí. Hlavní devízou Ibise je ale rychlost. Ripley má pořád tendenci zrychlovat, poměrně neobvyklý jev u celopér a ještě neobvyklejší u 29. Ale je to tak, na rovině stačí šlápnout do pedálů a kolo vystřelí, jako kdybych bral úplně jinak kvalitní kokain. A z kopce stačí povolit uzdu v podobě „Rkových“ Shiman a máte pocit, že pod vámi tohle kolo ujíždí. Velká kola přejedou všechno a zadní stavba je naprosto směšně citlivá a přitom velmi předvídatelně progresivní. A hlavně se tenhle virtuál skoro nehoupe. Tohle kolo celý tak nějak vůbec popírá fyziku neuvěřitelně zábavným způsobem, není totiž moc 29, které by byla taková zábava jezdit. Rozvor Ripley v M je totiž 1100mm, to není zrovna moc. A ačkoli je sice pravda, že fyzika se okecat nedá a větší kola budou vždycky o trochu víc neohrabanější, pomalejší v rozjezdu a netečnější ve vzduchu, pokud máte neomezené finance, dá se fyzika trochu očůrat. V první řadě tím, že na 29 rám který je podstatně lehčí a dokonce i kratší než většina 27 rámů nasadíte 29 výplety které jsou ve finále lehčí něž většina 27 výpletů. Potom sedíte na lehkém, krátkém, tím pádem ovladatelném a hravém kol. V tu chvíli se začínají dít vyloženě antiNewtonovské věci. Ripley je doma na vlnitých a občas i skákavých trailech, překvapivě ukázkově dokáže vyjet i ty zavřenější klopenky, jde krásně do vzduchu a u toho všeho pořád reaguje na sebemenší náznak zapumpování nebo šlápnutí do pedálů. Ani rozbitý terén nijak extra nevadí, zadní tlumení v kombinaci s poKashimovaným tlumičem zobe na takhle nízký zdvih velmi dobře sebemenší nerovnosti a aniž byste si to dřív přiznali, jedete na tisíckrát projetém místě na devětadváce a na obličeji máte rohlík. Navíc váha a styl tohohle kola jezdce vyloženě nutí k tomu, aby pořád šlapal, protože je pořád kam zrychlovat.





Jasně, stejně ale ani u takhle vyladěnýho kola nejde fyzikálně očůrat úplně všechno. Dokud jedete po rovině nebo hodně hodně nahoru a trochu dolu není problém, ve chvíli kdy začne být trail před váma už jenom z kopce a pak víc z kopce, projeví se asi jediné dva neduhy tohohle kola. Jednak je to vyšší střed způsobený velkýma kolama a pak poměrně strmá hlavovka (rovných 70 stupňů), za tu zase může „jenom“ 120 mm vidlice. Ripley je v ostrých sjezdech trošku jako ryba na suchu, všechna ta hravost a dravost kola je pryč a spíš se těšíte, až budete zase dole a pojedete ideálně po větší rovině. Co s tímhle neduhem udělá 140mm Pike se snad dozvíme už brzo v testu o něco víc endurovatého Ripleyho.





Než se dostanu k závěru, několik komponentů na mě doopravdy silně zapůsobilo a nemůžu se zbavit potřeby podělit se o tyhle dojmy i s vámi.

V první řadě jsou to samozřejmě tlumící jednotky. Ačkoli se řadím mezi ortodoxní členy Pike fanclubu, musím uznat, že Kashima rozhodně není jenom reklamní tahák a rozdíl v chodu mezi Foxem „bez“ a „s“ je natolik markantní, že si ten příplatek rozhodně zaslouží (minimálně to platí u testovaného kola). Netvrdím že „obyč“ Foxy jsou nějak špatné tlumící jednotky, i když na Pike nemaj (shots fired!), ale je to asi jako koupit si zmrzku s polevou nebo bez. Pořád je to dobrý, ale jenom v jednom případě vás čeká ta sladká čokoládová slast.

K pohonu není moc co dodávat, buď jste mánii s jednopřevodníkem propadli, nebo ne, každopádně XX1 řadí naprosto směšně přesně, rychle a spolehlivě i v největším bordelu.





Výplety, ráfky ZTR Arch, náboje Tune, dráty CX ray. Tuhý jak prezidentský játra, lehký jak porušení předvolebních sli­bů.

A poctivou rozpolcenost ve mně vyvolávají brzdy XTR. Jsou nádherně dávkovatelné, prostě závodní brzdy, se kterýma se rychlost kola reguluje a ne zabíjí. Bohužel se s nima kolo ani nedá moc zabrzdit, rozhodně ne s 160mm kotoučem vzadu, když máte brzdu u řídítek, úplně chybí takovej ten pocit, jakože jste vyhodili kotvu, jako to umí třeba XT nebo SLX.





Sedlo Tune. Podle mě se kus karbonu s nálepkou udávající váhu a lyžinama pro uchycení do sedlovky, úplně za sedlo označit nedá. Ale zase dává smysl, proč se jmenuje Speedneedle. Buď budete rychle doma, nebo budete trpět. Na XC závod, který je nahoru a dolů a o sedlo se spíš opíráte, když jedete do kopce, než že byste na něm seděli klíďo. Na závody vyžadující delší než pětiminutové sezení v kuse ne e.

Konec hlášení v ruském jazyce.





Ibis Ripley je přesně to, co si o něm myslí jeho tvůrci. Kolo, u kterého doopravdy dochází k prolínání kategorií od čistokrevné chrtařiny až po „skoro závodní enduro“. V testovaném setupu jsem se s ním asi nejlíp cítil buď při tepovce na trailech v Novém městě na Moravě nebo na jakémkoli rychlém výjezdu, kdy jenom tak po práci nebo po škole sednete na kolo, a jedete objevovat co je za horizontem. Ad enduro, v tomhle setupu je to tak napůl, rozhodně získáte ve výjezdech, na rovině a na tratích co mají hodně flow, naopak nejistota vás bude stát vteřiny v místech, kde půjde o prachsprotstý „sjezd s batohem“. Pokud bych bral závoďákování hodně vážně a netrápily by mě věci jako peníze, byl by Ripley famózní doplněk na delší, šlapavější a rovnější tratě, rozbitý nevadí. A pro neenduráky je tahle devětadváca prostě výborný kolo na najetí kilometrů aniž byste si všimli, že jste je najeli. Přes rohlík na obličeji způsobeným ukázkovou ovladatelností a rychlostí Ibise se dá totiž dost lehko zapomenout na to, že v uších slyšíte jenom tep a v puse občas trochu krve. Strýček Ripley totiž chce, abys šlapal jak urvanej! Kolo do testu zapůjčili 9395bikes.cz, dovozci Ibisů pro Čr, koukni na jejich webfacebook.

Podobné články

Diskuze

  • anonymní uživatel xyz (xyz [zavinac] centrum.cz) 10.11.2014 v 15:41

    Tady bych cekal spis test ibise mojo hdr ...

  • anonymní uživatel Maximus 11.11.2014 v 8:03

    Bezva čtení. Překvapilo a hned bych si to vyzkoušel. Zatím nebylo moc možností si ty waggon wheelery vyzkoušet a tohle zní jako slušná legrace na vyjížďky za město. Ad XTRka, tak si myslím, že to bude spíš těma 160tkama, než že by brzdily hůř jak XTčka. Mám je na 180tkách a je to přesně na pomezí mezi brutál kotvou a neuvařením na alpským sjezdu. Rozhodně ale brzděj líp jak moje dřívější XTčka na 203kách. Ale zadařilo se až po několikerém odbublinkování. Kamarád měl brutál kotvy na XTčkách a mě bylo divný, jak to může brzdit líp. Chtěl to odvzdušňovací techniku level: master.

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí