Test: Pole EVOLINK 176 - hodně, ale hodně dlouhé sjezdové kolo

Autor: Keli, kategorie: Test, vydáno: 18.7.2016

Když do mého mailboxu krátce před začátkem Eurobike media days v rakouském Kirchbergu (spotcheck zde) přišla nabídka na testování sjezďáka Pole neměl jsem ani ánung co je to za značku či kolo, nicméně již krátký pohled na web výrobce polebicycles.com napověděl, že toto nebude běžné kolo z asijské produkce, kterých je drtivá většina. Okamžitě jsem odpověděl, že mám zájem a zamluvil si testovací jízdu.

Značka Pole je z Finska a je to klasická garážovka se vším co k tomu patří a to jak v dobrém, tak ve špatném slova smyslu. Pokud vám finština není blízká, stejně jako mě, tak pole v ní znamená šlapej, takže až budeš ve Finsku a budeš fandit tak s pole, pole (vyslovuje se tak, jak se píše) se určitě neztratíš. Za samotnou značkou stojí Leo Kokkonen, který je jak designér, tvůrce, testovací jezdec, týmový závodník a holka pro vše ostatní.

Mám rád delší kola, takže jsem se na sjezďáka od Pole vysloveně těšil. Čísla sice vypadala hrozivě a kolo mělo být dlouhé jak pohádka, dlouhá zadní stavba, dlouhý rámový trojúhelník a hodně položená vidlice, obdobných kol mnoho nenajdete (hlavový úhel 62 stupňů, délka řetězové vzpěry 455mm, rozvor 1348mm ve velikosti L). Papírové parametry jsou věc jedna a realita věc druhá, v reálu je kolo snad ještě delší než na papíře.

Zadní stavba se otáčí okolo virtuálního čepu a zajímavostí je uchycení spodního čepu, je totiž uchycen do středového domečku. Boční tuhost je solidní a průchodnost pneumatiky zadní stavbou je bezkonkurenční, tohle kolo nezastaví žádné bláto. Komponentové osazení je v režii SRAMu a odpružení pak od DVO. Je to moje první setkání s DVO a že bych z něj byl nějak na větvi se říct nedá. Samozřejmě jedná se o testovací kolo, které má kdoví co za sebou a zajisté by si to chtělo výrazně líp pohrát s nastavením, takže to berte jako můj bezvýznamný výkřik do tmy.

Než nasednu utkví mě zrak na čísle 176 na zadní stavbě sedlové trubky, ptám se co to značí a Leo Kokkonen říká, že je to zdvih zadní stavby. Čistokrevného sjezďáka se 176 milimetry zdvihu jsem ještě nejel, prý díky progresivitě tlumení není menší zdvih problém. Uvidíme.

Již prvních pár metrů naznačí, že jízda na tomto kole bude jiná. Kolo vysloveně nechce zatáčet, rozvor podobný autobusu je cítit už při cestě na lanovku. I samotné naložení kola do kabinky byl pro vlekaře oříšek, kolo je fakt dlouhé a kabinka není nafukovací, ale kluci rakouští si umí poradit a Pole je uvnitř.

Jsme nahoře na kopci a jde se na dráhu. Hodlám přeskočit odvodňovací kanál, tahám za ródla abych poslal kolo do bunnyhopu a nic se neděje. Tahám, tahám a pořád se ten okamžik, kdy se chystáš odlepit zadní kolo od země. Aha, rozvor je fakt dlouhý a zadní stavba taky není nejkratší. Udělat i malého banána je téměř nadlidský úkol. Je třeba s tím počítat, budu…

Vrchní pasáž dráhy v Kirchbergu je spíše rovnější, zde si Pole vyloženě libuje, žádná nerovnost není dost velká, aby tohoto Fina zastavila. Menší zdvih na zadním kole není cítit, kolo je příjemně citlivé i na malé nerovnosti a doraz se mi dát nepodařilo, je ale pravdou, ze dráha v Kirchbergu není ostrá DH lajna, ale spíše rozbitý trail. Kolo je jisté, stabilní a hodně rychlé, ale jen do doby než přijde zatáčka. I sebemenší zákruta se zdá hrozně zavřená, čím jedeš rychleji, tak je to logicky víc znát. Vyjet ze zatáčky po zadním je téměř nemožné a když se dostaneme do úseku, kde je několik switchbacků, tak jsem vysloveně ztracený. Leo mne upozorňoval, že je třeba v takové situaci udělat endo techniku (odhození zadního kola), ale s takhle položenou hlavovkou je třeba mít endo vychytané do dokonalosti. To já rozhodně nemám, no prostě dvě zatáčky jsem nebyl schopen projet, takže pěkně do teplých a kolo přenést.

Jedu s Čertem, který sedlá enduro kolo Ghost PathRiot a rozhodně nejsem na sjezďáku rychlejší. Spíše naopak. Na mnoha místech ho nejsem schopen ani uviset, normálně jezdím o hodně rychleji, ale jízda na Pole je velmi specifická a zcela odlišná než na co jsem zvyklý. Takže v praxi to vypadá následovně, na rovném úseku to rozjedu snadno do maxima, držím plnej a téměř dýchám Čertovi na záda, před zatáčkou zpomalím v podstatě na rychlost chůze, projedu točku, mžourám do dáli, kde vidím malinkou postavičku Čerta – na jedná zatáčce ztrácím neuvěřitelné množství času. A celá situace se opakuje v podstatě na celém trailu.

Podle Leo Kokkonena se po týdnu ježdění s kolem sžiji a naučím se na něm jezdit a nepřijde mi to tolik nepřirozené. Týden jsem na kole nestrávil, ale troufám si tvrdit, že takto dlouhé kolo nebude určitě rychlejší na běžné sjezdové dráze, možná na dráze, kde se jede pouze rovně, ale pokud je na trati alespoň jedna zatáčka, tak budeš určitě pomalejší než na kole s klasickou geometrií.

Je jisté, že aby se taková geometrie dostala do mainstreamu je téměř nemožné, toto kolo je spíše pro fajnšmekry, kteří vyhledávají něco jiného. A Pole nepochybně jiné kolo je. Kompletní detaily najdeš na webu Pole Bicycles.