Report a video: Nuda, vedro, prach a horský slunce - finále Czech downhill Tour

Autor: Boris Bálek , vydáno: 4.10.2016

Absolutní sucho, vedro, sluníčko, všude samej prach – přesně takhle bylo na Klínovci. Kdo tam nebyl, zaváhal a oželel se o slunečný víkend, se spoustou sluníčka a polonahých holek kolem tratě. Na druhou stranu ten kdo tam byl, tak ví, že to takhle vlastně vůbec nebylo. Pátek jsme se všichni utrhli z práce dřív, že si ještě v rámci popracovní tréningové přípravy dáme pár jízd. A tak jsme to taky zvládli, protože po dvou jízdách začalo zhruba někde mezi Itálií a Francií lehce hřmít, proto bylo nutný bez dalšího zdržování zastavit lano, jinak by mohlo dojít k jeho okamžité destrukci. Takže jsme dali dvě tréninkový jízdy a šli si dát zahřívací pivko, před večerním mejdanem, kterej měly doprovázet ploužáky o lásce thrashmetalového formátu.  Všichni jsme tak nějak čekali, že až se půjdeme podívat nahoru do knajpy, tak tam bude přesně šest lidí a to z toho čtyři budou zbloudilý důchodci z Jáchymova, co netrefili na páteční kurz lidových tanců. Nijak zvlášť jsme tedy nespěchali a pivní formu dál ladili v depu.

Bylo někdy kolem devátý a začali se pomalu sjíždět kapelky, se standardním 5ti hodinovým zpožděním. To už v nás ale hrklo a řekli jsme si, že je čas se jít mrknout do toho baru. Začínal se solidně zvedat vítr a vypadalo to, že to bude všechno mít celkem bouřlivou atmošku. Naštěstí naše banda je plná intelektuálních gentlemanů, kteří volný čas tráví v klubu, namáčej si knír v brandy a diskutují o finanční krizi za zvuku salónového jazzu. No… Takže jsme rozkopli dveře u baru, a dřív než jsem si stihl objednat kafe s metaxou podávanou v půllitru, tak Hanny už měl nalazenej pasáckej kabát a pivní helmu s dvouma pivama. Chvíli jsme zmateně pobíhali kolem baru a byli rádi, že jsme se zas všichni takhle parádně sešli. A co nás nejvíc překvapilo, bylo to, že v baru bylo celkem dost lidí a dokonce – a to bych rád vyzdvihl – to ani nebyla totální klobása párty!!

Atmoška byla výborná, pivo teklo, prachy zmizely dřív, než si je vytáhl z peněženky… zkrátka paráda. V každym případě, venku to vypadalo, že se na nás chystá přijít planetární restart. Vítr, blesky, hromy a déšť, kterej by vymyl řasenku i Dolly Buster. Fakt brutál. V jednu chvíli byli skoro všichni lidi z knajpy přilepený na skle a sledovali, jak se ze střechy valí hektolitry vody. Blesky vrážely do okolních kopců a občas byl zvuk natolik silný, že to znělo, jako kdysi zněl můj Rock Machine, když jsem na něm jel po rockgardenu. Už jsme si i říkali, že kapelky, který každou chvílí maj začít hrát, se na to vykašlou. Sotva jsem to ale dořekl, a už se po Krušnohoří začal linout syrovej zvuk podlazený kytary. Kluci do toho začali řezat i v tom totálnim hellu. A musim říct, že to tomu všemu dodalo fakt koule. Bouřka a pořádnej thrash… to prostě chceš. Po chvíli poletování na venkovnim parketu s lopatou na sníh nad hlavou, jejíž sekundární využití může byt (jak jsem zjistil) i bezva deštník, jsme se ale přeci jen vrátili dovnitř, páč ten ceďák byl fakt moc.

Seděli jsme v relativním klidu a hovořili o nějakém vážném tématu, když v tom po nás borci z Chebu z protějšku baru švihli nějakej kus zmuchlanýho papíru. A protože jsme dospělý kluci, a nechováme se jak haranti a negramoti, tak jsme po nich nazpět hodili mlíčko do kávy. Oni, se zcela stejnou dospěláckou rozvahou, po nás mlíčko hodili nazpět. Pak Vláďu napadl opravdu bravurní nápad, že do toho mlíka udělá díru, aby to zkrátka nebylo tak úplně pro low level trapáky. No, a abych to zkrátil, během dalších 5ti vteřin, se po knajpě házelo všim, co v ideálnim případě teče. A po tom co mi na hubě přistálo celý pivo a asi tak padesát nadávek od hlavního barmana, tak se ke mně přiřítil borec a chrstnul mi mlíko do držky. No, v každym případě bych chtěl především vyzdvihnout personál, který nám po týhle parádě ještě nalil a nechoval se k nám jak k totálním vyvrhelům… za to velký dík!! Všechno se více méně zvládlo utřít a jelo se dál. I když jsem teda voněl jako po aplikaci parfému od značky Old The Tchoř.

No, a abych nepsal jen o tom, jak se banda totálních hovad neumí chovat, tak bych snad i už přešel k tomu ježdění na kole.

Sluníčko, ptáci zpívají, zavalité kapky ranní rosy se kutálejí po čerstvě rozkvetlé pampelišce. Přesně tohle jsem si představoval, když jsem z poza okna karavanu nadával na to, že už 15 hodin chčije!!! Tak takhle parádně začala sobota a sobotní tréning. Po půlhodince ranního nadávání jsme se nasnídali a… šli si zase lehnout. Pak se tohle opakovalo asi ještě dvakrát, až někdy do 12:00. Nakonec jsme se vykopali z karavanu ven a šli nazout pláště. Trať se jevila tak, že by bylo ideální nazout pláště do potoka. Prej se ale na tenhle produkt žádná gumárenská společnost nespecializuje, takže jsme nandali šortyny a jelo se. Naše prozřetelnost byla vždy na dobré úrovni, proto jsme si nikdo nevzal pláštěnku. To znamenalo to, že sotva jsme vylezli z depa, už jsme byli prochcaný. Než jsme došli k lanu, byli jsme prochcaný a promrzlý, a než jsme vyjeli nahoru, tak jsme byli všechno, jen né šťastní. Na startu jsem chvíli uvažoval, jestli necinknout kámošovi co dělá do kánoí, jestli by si tu nechtěl udělat melouch. No nic, bylo na čase vyrazit. Po asi tříseti metrech, už člověk koukal posledním čistým místem na jeho brejlích. Voda nepříjemně pronikala i k těm nejintimnějším partiím. Brzdy pískali tak, že když si to dobře trefil, mohl sis vystřihnout sem tam nějakej kvalitní šlágr. Ale stejně se musí nechat, že Klínovecká trať je na mokru fakt zábavná. Dohromady jsme dali asi 5 jízd a upřímně toho měli plný zuby a šli se převlíknout do depa.

Všechno jsem ze sebe strhal, opláchl se a chtěl se obout do suchých bot. Ty mi ale omylem odvezl kolega z týmu, takže mi zbyli jen oči pro pláč se spoustou nadávek v záloze. Hold jsem to musel odběhat v žabkách.

Neděle: všichni jsme bláhově věřili aplikačkám na počasí. Že prej přestane pršet říkali, že to vyschne říkali. A tak po tom, co jsem šel už na měřenej tréning a kličkoval mezi lanama deště a místama, kde byli ještě větší lana deště jsem si uvědomil, že to asi neklapne. Když jsem vystoupil nahoře na výstupu, tak všichni byli už zalezlý v hangáru, kam se shromažďujou sedačky z lanovky. Vypadalo to tam jak ve workout centru, kde primárním cílem je nezmrznout a udržet se v neztuhlosti. Nejhorší bylo, že přes mlhu jsme od výstupu neviděli, kolik lidí z předešlý kategorie, ještě na startu je. Tudíž ani nebylo jasný, jakej start time budem vlastně mít. Tak jsme se vyptávali lidí, co jeli na lanu nahoru, zda by nám mohli říct kolik jich tam vlastně ještě je. Naštěstí to většinou zaznamenali.

Už přišel čas, nikomu se do toho dvakrát nechtělo a byli jsme mokrý a prochladlý. To ale neměnilo nic na tom, že jsme stáli na startu měřenýho tréningu. Zachy už řval moje jméno, ať jdu na start. Chtělo se mi srát. Měl jsem hlad, žízeň, byla mi zima a chtěl jsem jít domů za mámou. Takže jsem to tam narval bláto nebláto, potok nepotok, málem jsem se zabil a nakonec stejně třetí flek. Přede mnou v Elite zajeli lepší čas zahraniční kolegové z Německa. Finálová jízda byla v totožnym formátu jako kvalda. S tím rozdílem, že trať už byla v horní pasáži totální motocross. Nakonec se nám v Elite ani jednomu z ČR nepodařilo urvat bednu a vyfoukli nám to borci z Německa. Celkově se nejlépe umístil Lukáš Studnička a odnesl si 1. fleka. U holek to totálně zabila Lucka Velechovská, která to sjela se zlomeným loktem. Jako to když se ke mně dostalo, že plánuje ject i s tou rukou, co si poupravila na KV Downtownu, tak to se mnou málem švihlo a nevěřil jsem. Nakonec jsem se na ní šel podívat a ona to byla fakt pravda. Řidítka spešl upravený pro mrzáky s horizontálním „dildím“ úchopem… fakt nářez. Peklo bylo na baru, na trati, v mých trenkách… ale Lucka má peklo vyloženě v hlavě. Tak ať to máš brzo zhojený a snad si tomu moc nenaložila :)))

Na závěr bych chtěl poděkovat všem zúčastněným, organizátorům, sponzorům a vůbec, všem co se kolem týhle znovuzrozený akce motaj – velkej dík!!

Tak příští rok see ya na Czech downhill Tour 2017, a za ORE MTB Racing Team, s pozdravem Boris.

Výsledky z Klínovce a celkové pořadí Czech downhill Tour.

Text: Boris Bálek (Ore MTB Racing Team)
Foto: Aleš Kocner, Pavel Vigh Photography
Video: Fullface Production