Rozhovor: Jeromé Clementz - o novém Jekyllu, o závodění a nejen o tom

Autor: ZR, kategorie: Rozhovor, vydáno: 13.4.2017

Jeromé Clementz patří k největším hvězdám světových enduro závodů, mimo nespočtu jednotlivých vítězství je také historicky první vítěz Světové enduro série z roku 2013 a tento sympatický třiatřicetiletý francouzský týpek nám dal rozhovor. Znojemská raketa se hecla a zde je jejich povídání.

DK: Ahoj Jerome! Začneme rovnou závoděním. Loni jsi skončil celkově 3. na EWS, vyhrál jsi Mountain of Hell a bral stříbro na Megavalanche Reunion. Co byl ale pro tebe ten nejlepší moment loňské sezóny?
JC: Je samozřejmě těžké vybrat jenom jednu věc, každý závod má trochu jinou „příchuť“. Nejvíc je pro mě ale asi bronz v celkovém pořadí EWS, stát na konci sezóny na bedně ve Finale Ligure je největší odměnou za celoroční dřinu, nejenom mou, ale i celého týmu a lidí co mě podporují. Je super dostat se do první trojky po celém roce tuhých bojů s těmi nejlepšími jezdci z celého světa. O to víc, když se mi za poslední 4 roky podařilo hned třikrát postavit se na bednu celkového pořadí.

DK: A co plánuješ na letošní rok?
JC: Chci si hlavně užívat závodění. Nevím jak dlouho to dokážu na téhle úrovni ještě dělat, takže se snažím do toho teď dávat všechno. Pojedu samozřejmě EWS ale i závody, které mám prostě rád, jako Andes Pacifico, lokální závody nebo Trans BC enduro .

DK: Celý loňský rok jsi jezdil a závodil na novém Jekyllovi, jak moc jsi se podílel na jeho vývoji?
JC: Na tomhle kole jsme pracovali víc jak dva roky, inženýr a product manager měli vizi kinematiky a já jim dával v první řadě rady ohledně geometrie a taky toho, jak by se mělo kolo chovat jako celek. Enduro se za posledních pár let hodně změnilo a já chtěl mít na tuhle disciplínu perfektní nástroj.

DK: Jaké jsou největší rozdíly mezi novým a starým Jekyllem?
JC: Samozřejmě první a nejvíce zřetelný rozdíl je klasický tlumič, místo tahového Fox Dyad. Změnil se ale i celý charakter kola, díky nové geometrii. Dlouhý Reach, krátká zadní stavba a položený úhel vidlice, naopak postavený úhel sedlovky. Našim cílem bylo udělat kolo co bude neuvěřitelně hravé a obratné po cestě dolů, ale zároveň stabilní a efektivní při šlapání nahoru.

Pozn. red. podrobnosti o novém Cannondale Jekyll najdeš v článku Cannondale představuje nový Jekyll a Trigger.

DK: Protože jsi jezdec sponzorovaný SRAMem, vozil jsi tlumiče RockShox (pružinové i vzduchové), na rozdíl od Fox Gemini, který má měnitelný zdvih. Měl jsi nějakou možnost měnit zdvihy?
**JC: Ne, používal jsem RS Super Deluxe pouze s dálkovým zamykáním.

DK: Je tvůj rám nějak specifický?
JC: Ne, používám běžný sériový rám ve velikosti M.

DK: Je známo, že jsi jako jeden z prvních atletů, používal celou sezónu dvanácti rychlostní sadu Sram Eagle, jak jsi s ní byl loni spokojený? Podílel ses nějak na jejím vývoji?
JC: Má spolupráce s vývojovým týmem Sramu se datuje už do dob projektu jedenáctirychlostní XX1, neustále se snažím dávat Sramu nějakou odezvu na jejich produkty a ve chvíli kdy byly první verze Eaglu připraveny, okamžitě jsem po něm sáhl a začal s ním závodit. Ačkoli s ním předtím neměl nikdo, včetně mě, velké zkušenosti. Mám rád nejenom výrazně hladší řazení, ale hlavně to, že s větším převodníkem používám spíš prostředek kazety, kde je ideální řetězová linka. Díky 50 zubovému pastorku si ale nohy můžou trochu orazit v transferech.

DK: Závodíš na Jekyllu, jaké ostatní kola se schovávají v tvé garáži?
JC: Mám garáž doslova nacpanou parádními koly od Cannondale, doma jezdím hodně na Habitu, samozřejmě Scalpel na nějaké to XC závodění v rámci tréningu a SuperSix na silniční kilometry. Taky mám pořád legendární Cannondale Chase, pevné dirtové kolo na pumtrack a po městě jezdím buď na Ebiku Mavaro nebo Hooliganu. Na možnosti na čem vyjet si rozhodně nemůžu stěžovat.

DK: Vzhledem k tomu, že zima v Alsasku není k bikerům zrovna vstřícná, jak vypadá tvá zimní připrava?
JC: Mám rád zimu, člověk může na chvilku přestat jezdit. Hodně jezdím na lyžích (jak běžky, tak sjezdovky), chodím do posilovny, jezdím na motorce nebo běhám. Osvědčilo se mi trénovat co nejvíc různorodě. Ale samozřejmě vždycky naplánuju i nějaký výlet na jižní polokouli za ježděním, letos jsme se dostali do Chile a to bylo prostě parádní. Mám tam rád nejenom ježdění ale i lidi, všichni jsou tam velice pozitivně naladěni.

DK: Víme, že jsi nejenom závodník ale taky organizátor Cannondale Enduro tour. Jak moc tě organizování baví?
JC: Teď je to daleko větší zábava než dřív, protože Pauline (Dieffenthaler, Jeromova přítelkyně) se začala starat o organizační stránku a na mně už je jenom technická podpora – kontrola a příprava tratí, mlíkování, určování časů na transfery a další. Jinak ale organizace umí být i docela stresující a náročná, nicméně když po skončení závodu vidíš 350 lidí s úsměvem od ucha k uchu co ti děkují za parádní závod, okamžitě zapomeneš na všechnu únavu a přemýšlíš jenom o tom, jak to příště udělat ještě líp.

DK: Většina Enduro závodů ve Francii se jede „na oči“, jsi fanda tohohle formátu závodění?
JC: Jo, miluju závodění na oči, nebo případně s minimem trénování. Líbí se mi číst trail a co nejvíc se na něj snažit adaptovat. Bavím se daleko víc, než když se na velkých závodech snažíme naučit každý centimetr trati a pak předvádíme „robotí jízdu“.

DK: Je enduro s tréningem a depem, kde můžeš vyměnit půl kola po erzetě pořád ještě enduro? Původní ideu „jezdit na oči pořád na stejném kole bez jakékoli vnější pomoci“ to trochu popírá?
JC: Je potřeba se na to dívat trochu z odstupem, minimálně já to tak cítím. Jasně, klasické a lokální závody by se měly držet původního formátu, kdy lidé přijedou jezdit nové traily bez pomoci ostatních. Je to podle mě právě tohle, co zapříčinilo tak velkou popularitu endura, přesně proto ho začalo jezdit tolik lidí. Na druhou stranu, enduro se zprofesionalizovalo, se všemi Pro jezdci a Pro týmy. A vzhledem k investicím ze stran všech sponzorů, je potřeba předvést nejenom pořádné závodění, ale taky show pro diváky. Vyšší rychlosti, menší časové rozestupy a opravdu ostrou jízdu nám umožňuje právě podpora týmů a možnost tréningu. Osobně si rád zazávodím na novém a odlehlém místě na oči a stejně tak si užívám závodění na kratších tratích s maximálním nasazením.

DK: Hodně se řeší jestli závodit ve velké nebo malé helmě, co je tvá volba?
JC: Jednoznačně Full face. Podle mě by měla být velká helma povinná na všech enduro závodech, bezpečnost je to nejdůležitější.

DK: Alsasko, místo kde jsi se narodil, je vyhlášená vinařská oblast, co ty a alkohol? Víno? Pivo? nebo něco ostřejšího?
JC: Mám rád dobré pivo na konci vyjížďky a potom skleničku vína k večeři. Nejsem moc velký fanoušek tvrdého alkoholu, ale když jsem v Alpách, nikdy neodmítnu sklenku Genepy

DK: Pomáháš Pauline s domácností, nebo musí všechno dělat sama?
JC: Když vaří tak umývám nádobí! A taky sekám trávu, ale ve všem ostatním je výrazně lepší než já.

DK: Plánuješ navštívit Českou republiku?
JC: Praha for a party!… Nikdy jsem tam nebyl, ale je to jedno z dalších míst, které bych rád jednoho dne navštívil.

**DK: Díky moc za tenhle rozhovor a hlavně hodně štěstí!