Test: Pivot Firebird chce velký kopec

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 1.12.2017

Firmu Pivot máme rádi, protože když odstraníte jedno písmenko, zbude vám pivo. A pivo je super. A Pivot si zase přidává dvě písmenka a to jsou DW. Jo, Pivot je jedna z mála firem, která používá jeden z nejlepších systému pružení na trhu, DW link. No a jak jezdí „nejsjezdovější enduro“ Firebird téhle značky jsme mohli zjistit v rámci Eurobike Media Days.

Co se týče zařazení do kategorií, sám Pivot v tomhle kole vidí kus sjezdového vercajku, protože ho najdete jak v záložce Enduro/Trail, tak v záložce Gravity. No, po kouknutí „do papíru“ se asi není čemu divit, 170mm zdvihu a geometrie, která je prý inspirovaná hlavně sjezďákem Pheonix Dh. To znamená 65° hlavy, reach 445mm v Mku, 430mm zadní stavba a s tím spojený rozvor 1204 mm. Překvapením je nízká hlavovka, která umožňuje stack 595mm. Podle mě je to super detail, který na spoustě enduro/freeride kol chybí. Jasně, že z kopce je lepší mít řídítka vysoko, ale to jde vyřešit podložkama a když to náhodou z kopce není, je fajn možnost dát si rodla níž.

No a tomu všemu sekunduje výše zmíněný DW link. Dost teorie, čas jezdit.

Už víme, že Kchrooonplatz!!! je v Itálii, všichni tam ale mluví německy a je to fakt z kopce a fakt to drncá.

Prvních pár metrů mám ale asi vlčí mhu, evidentně nejedu stejný trail začínající třema kompletně rozm*danýma klopkama z kopce. Firebird stoprocetně filtruje všchno, co se pod váma děje. Už dlouho se mi nestalo, že by enduro kolo takhle NEUVĚŘITELNĚ žehlilo. Z kopce jede díky geometrii samozřejmě geniálně, stabilní, rychlý, relativně obratný. A u toho jedu jak po prašanu. Hustý.

Vlastně tak hustý, až mi to po pár minutách vlastně začne docela vadit. První kolo jede Abby, já si je půjčuju po ní, protože na otázku
„jak to jede?“
se mi dostává odpovědi
„no, je to jako super, ale něco je jakože divný“.

A zhruba v půlce zjišťuju, co je „jakože divný“…tím, jak Firebird odřízne od jezdce všechno co leží na trailu, vám sice šetří ruce a nohy (a to jako fest!), zároveň ale jezdci dost bere odezvu od trailu. Prostě místa, která byste normálně zkoušeli nějak „vyřešit“ (přeskočit, protlumit, zaříznout zatáčku) na Pivotu projedete. Rychle a pohodlně. Ale najednou to není kdovíjaká legrace.

Jo, tenhle „problém“ je problém, jenom pokud nahlížíme na Firebirda jako na enduro kolo. To úplně není. Je to sjezďák. Vlastně označení „mini-dh“ se na málokteré kolo hodí líp, než na tohle. Je to rychlé, pohodlné, samozřejmě dost tuhé (to u Pivotu dřív taky nebývalo samozřejmostí), zkrátka nemusíte se bát „to tam nas*at“ jak říká Znojemská Raketa.

Ale je o sjezďák i s jeho negativními vlastnostmi. Není to uhopsané zábavné kolo, které nechá projevit jezdcovu kreativitu. Zkrátka a dobře, na tenhle sjezďák, jako na všechny ostatní kolo tohoto druhu, potřebujete řádně sjezdovou trať. Pak je to zábava. Musím uznat, že v rozbitých a prudkých úsecích jsem si na stížnosti ani nevzpomněl. Díky super tlumení si se sjezdovými pasážemi poradil asi i obratněji než superdlouhý Nicolai. Jenže dokonce i na Němci byla z nějakého důvodu prostě větší legrace i jinde.

Krátká verze: Firebird je mini sjeďák. Ne freeriďák. Míň zdvihu a trochu hravější geometrie trochu rozšiřuje jeho pole působnosti, ale úplně nevím, co bych si s ním počal u nás. Na ježdění po normálních trailech je relativně líný a neobratný, dejme tomu asi závodní použití v bikeparcích, proč ne. Ale vlastně bych možná odjel spíš sjezdový pohár, než Enduroserii. Po zkušenostech s Firebirdem bych z nabídky Pivotu spíš sáhl po inovovaném Mach 6. Ale to už je jiný příběh.