Čertovy nejzajímavější produkty roku 2017 - kola

Autor: Čert, vydáno: 28.12.2017

Jsou Vánoce, konec roku a většina z nás se cpe, válí a bilancuje a taky cpe a válí. Já nejsem výjimkou a tak mě napadlo vypíchnout pár produktů co mě letos, asi nejvíc oslovily. Samozřejmě, nejenom v tom pozitivním.

Nečekejte žádné seriózní rozdělení do kategorií ani vyšperkovanou argumentaci proč je zrovna tohle super. Prostě docela jezdím na kole, docela dost jich vystřídám a semtam se mě lidi ptají na můj názor na to, tohle nebo tamto. A tady jsou.

Začít kolem, začít produktem? Dyť je to vlastně jedno? netroufnu si říct, co je nejlepší kolo, na kterém jsem letos seděl…, ale troufnu si říct, co bych si vybral.

Na enduro závodění je to rozhodně nový Cannondale Jekyll (Test: Cannondale Jekyll Carbon 3 – čistokrevný závoďák). Geometrie je totiž přesně tam, kde bych ji chtěl. Zadní stavba chodí přesně akorát jak to mám rád. Má držák na flašku, je to tuhý, jede to do kopce, strašně to odpustí z kopce…test vyšel, asi o tom nemá cenu mluvit, navíc Keli Jekla letos a příští rok vozí, takže se určitě ještě vyjádří. Je to prostě boží enduro závoďák. Jo, systém přepínání tlumiče je trochu blbost, protože obyčejné zamykání tlumáku by bylo výrazně lepší. Při testování v Itálii nám navíc tlumič odešel. Ale to první prostě neřeším a to druhé je reklamovatelná položka. A za cenu takhle povedeného stroje se to dá odpustit…, navíc hliníková varianta je víceméně shodná s nejnižším karbonem a nese docela snesitelnou cenovku!

Na trailování okolo Brna a najíždění kilometrů chci Scott Spark. Rychlá děvetadváca, co má Twinlock systém zamykání tlumiče i vidlice. Co to znamená? Pekelně zábavná a přitom rychlá 120mm hračka která jde pohybem palce přeměnit na pekelně rychlou 85mm XC raketu s boží geometrií, která snese fakt hodně kilometrů i ostré XC. Jasně, jsme už trochu na okraji toho, o čem primárně píšeme, ale mě prostě občas baví vyjet na celý den na kolo po Vysočině a vyzobávat zajímavé traily. Nebo blbnout v trailcentru, které není moc z kopce. A klidně i ty víc z kopce, Spark to snese, jenom prostě ty nejtěžší pasáže nejedeš tak rychle. Ale ty jednodušší jsou zase o to zábavnější. Pokud bych neměl závodní chutě, je přesně to jediné kolo, co bych doma chtěl. A velká kola hravosti rozhodně neubírají.

Mimo soutěž je Orange Four (Test: Orange Four – 120 milimetrů na jednočepu)… to kolo je nepopsatelně jednoduché a nepopsatelně boží. Buď se vám líbí nebo se vám hnusí. Ale je to kolo bez keců, prostě kolo co je určené na trailování. A v tom je skvělé – nízké, hravé, skákací. Nejvíc bodů u mě ale nezískalo za jednoduchost servisu. Vyhrává totiž v nastavení tlumiče. I relativně obyčejný Monarch byl na Fouru naladěný přesně tak, jak má být na trailovém kole. Prostě se v Orange někdo stará o každý model a přesvědčí se, aby z jednočepu vymačkali to nejlepší co jde. Kdyby to dělali všude…jak by na tom světě bylo hezky.

Á propos jednočep… víte, že všechny tři kola, co mi letos přišly nejzajímavější jsou právě jednočep? Zajímavé, že? Asi to fakt nebude v tom, mít co nejvíc písmenek v názvu systému odpružení.

Abych byl ale fér k názvu webu, nesmím zapomenout na můj nejoblíbenější sjezďák. Moc DHček jsem letos vlastně nejezdil, proto si musím pomoct loňským testováním. ALE! Dál trvám na tom, že to nejlepší sjezdové náčiní na kterém jsem kdy seděl je Canyon Sender CF (Test: Canyon Sender – konečně jiný sjezďák). Lehoučký karbonový sjezďák s nastavitelnou geo, božím odpružením (tentokrát teda čtyřčep, oukej) a hlavně jízdní projev, který spíš odpovídá enduru s nekonečným zdvihem… teda, tam kde je to potřeba. Tam kde je potřeba sjezďák je to sjezďák ad absurdum. Prostě pro mě jednička. Navíc Canyon nedávno převedl i levnější hliníkovou variantu. Na testování se těšíme!

Překvapením roku pro mě ale byl pevňák… vlastně i proto je to překvapení… Author Versus (Test: Čert tvrdí, že Author Versus 2017 je boží). Nemám rád pluska a pevňáky vyloženě neprožívám. Ale tohle kolo mě nesmyslně bavilo. A to jsem při testování přerval řetěz a nemohl chvilku úplně řadit jak bych si představoval. A bylo mi to jedno. Zábavný, rychlý, sjezdový… pokud nemáš peníze na enduro fulla, kup Versus. Hotové vyřízené.

Tohle jsou ty kola co mi utkvěly asi hlavně z jízdní stránky. Na druhou stranu, oblíbenou otázkou lidí okolo mě je ?co si mám koupit?. A tady přichází do hry víc faktorů. Cena? Výkon? Dostupnost? Servisovatelnost? Dalo mi docela zabrat, abych ze všeho co jsem letos (a i dřív) jezdil, vybral kolo co bych bez výčitek doporučil kámošovi… A modří už tuší co tuhle kategorii „vyhraje“.

Rock Machine Blizzard (Gear & beer – Rock Machine BLIZZARD 90–27). Enduro od českého Rock Machine není vyloženě revoluční super vyladěná super lehká karbonová exorbitální vymoženost. Ale je to kolo s příjemnou a univerzální geometrií, co snese velký rozsah ježdění, zadní stavbou na vlastním virtuálu, který hodně odpustí a přitom se chová dobře i při agresivním použití a hlavně? Nestojí moc, vyloženě se na tomhle kole nic ?nese*e? (snad až na slabší ráfky, ale to jsou spotřebák), nemusíte na něj půlroku čekat a nemá žádně zbytečné vifikundace. Super kolo skoro pro každého.

No, trochu se mi to rozjelo…, takže na komponenty a doplňky, co mě baví, se koukneme příště.