Test: Rock Machine BLIZZARD 90-27 - enduro na pružině

Autor: Keli, kategorie: Test, vydáno: 17.12.2018

Česká značka Rock Machine letos píše již svoji pětadvacátou sezónu. Pětadvacet let na trhu je již pořádná doba, Rock Machine se v historii českého bikingu zapsal jako značka spojená s gravity ježděním. Ke svému výročí na trh uvedli unikátní výroční modely, o nich ale možná až někdy jindy.
V současné době se již Rock Machine spíše profiluje jako značka zaměřená na elektrokola, ale stále v nabídce zůstává nezanedbatelná část klasických kol. Vlajkovou lodí, kolem s největším zdvihem a nejostřejším určením je model Blizzard.

Geometrie bez změn

Blizzarda jsem testoval na počátku letošního roku a model pro rok 2019 se od toho letošního neodlišuje. Tedy, jak je tomu již po několikáté, rok od roku se liší osazení, ale platí pravidlo, že za stejné peníze dostanete více. Není zcela jednoduché o kole, které je v podstatě totožné, přinést nové informace. Ano, můžu napsat slohové cvičení na x stran, s vědomím, že opakování je matka moudrosti, ale bude to čtenáře zajímat? Určitě ne. A proto se zaměřím jen na pár zásadních změn.

O geometrii bylo napsáno již mnoho, ta zůstává zachována a jen pro osvěžení uvedu základní parametry: zdvihy 170 a 160 milimetrů, hlavový úhel 65, reach 458mm (ve velikosti L).

Tlumič, pružinový tlumič

Hlavní rozdíly jsou v osazení, začněme tím nejdůležitějším. Již na první pohled je patrný pružinový tlumič Rock Shox Super Deluxe Remote s dálkovým ovládáním „zamykání“. Pružina je pružina, kdo jednou vyzkouší, těžko se vrací ke vzduchu.

Výhody pružiny byly mnohokrát opakované, ať už je stále stejný chod nebo zcela lineární průběh pružení, tak především citlivost. Jestli chceš mít kolo žehličku, kolo, které sezobe i ty nejmenší nerovnosti, tak jediná možnost, při zachování jízdních vlastností, je jen pružinové odpružení.
Nevýhoda pružiny je váha, váhový nárůst oproti vzduchu je zásadní. Více jak 600 gramů navíc, spíše více. I přestože můžete použít lehoučkou titanovou pružinu, rozdíl bude stále propastný, vzduch totiž neváží skoro nic.

Vyplatí se více váhy? Ano, já tvrdím ano. Celý letošní rok jsem strávil na endurovém kole osazeným stejným pružinovým tlumičem a na vzduch zpět již nechci. Jízdní vlastnosti jsou o tolik lepší, že nějakou váhu navrch neřeším. A to nemluvím o designu, vinutá pružina je krásná.

Samozřejmě, aby pružinový tlumič byl použitelný i na kole, na kterém se hodně šlape, tak musí být buď s nastavením komprese (optimálně obou, jak pomalé, tak rychlé) nebo se zamykáním. Rock Shox Super Deluxe Coil Remote patří do druhé kategorie, jeho nastavení je velmi triviální, k dispozici máte pouze štelování odskoku, nic víc. Respektive, máte nastavení i možnost ovládání pomalé komprese, to se provádí dálkovým ovládáním z řídítek. Pomalá komprese alias Threshold, jak toto nastavení RockShox u Deluxe tlumičů nazývá, přiškrtí průtok oleje a chod tlumiče se výrazně zpomamamamamalíííí. Tlumič není zamčený „do tvrda“, umožňuje stále propružení, ale je výrazně utlumený. Zadní stavba zůstává stále trochu aktivní, tak aby zůstal zachován dostatečný grip zadního kola, ale aby se eliminovalo nechtěné pohupování při šlapání.

Ovládání „zamčení“ se provádí otočným ovládání z řídítek, vnitřní třetina levého gripu funguje podobně jako řazení GripShift. Otočením rukojeti k sobě se skrze lanko otočí kolečko na tlumiči a Threshold je aktivován. Deaktivace není na rozdíl od GripShiftu provedena opačným pohybem, ale tlačítkem.

Zde bych měl výtku k ergonomii, krom toho, že tlačítko není příliš prakticky umístěno, je i jeho použití neintuitivní, často jsem se přistihl jak se snažím otočit gripem dopředu… nejde to. Musel jsem zmáčknout tlačítko. Po jeho zmáčknutí se odaretuje gripshift, ale pro deaktivaci Thresholdu je nezbytné umožnit otočení gripu dopředu. Stačí povolit stisk a pružina shift vrátí do základní pozice. Takže vlastně oproti gripshiftu přibyl jeden pohyb navíc, mačkání tlačítka… pokrok prostě nezastavíš. A to nemluvím o ostrých hranách tlačítka…

Slabší brzdy, výborný teleskop

Zatímco v případě odpružení je použití pružinového tlumiče výborným řešením, změna na pozici brzd se jako šťastné řešení označit nedá. Napříč celou kolekcí Rock Machine jsou dle mého názoru brzdy slabinou, ať už je to použití mimořadových brzd nebo brzd značky TRP. Pro rok 2019 u nejvyššího Blizzardu došlo k změně brzd, TRP Slate G-Spec nahrazuje slabší model Trail G-Spec. Už Slate se výkonově nevyrovná konkurečním značkám a Trail je na tom ještě hůře. I přesto, že nabízí čtyři pístky a velké kotouče (203 a 180mm vzadu), tak jeho výkon rozhodně neodpovídá potenciálu kola a rychlostem, které se na něm lze pohybovat. Už samotné zajetí trvalo velmi dlouho a i poté je pro zabrždění potřeba relativně velká síla. Dávkování je specifické, průběh brzdného výkony je velmi progresivní – nic, nic, nic, trochu, trochu, plný výkon – to vše na minimální délce kroku páky.

K brzdám se vztahuje i další výtka, TRP nabízí vlastní variaci na MatchMaker (úchyt pro řazení Sram), tento ovšem i pokud je namontován co nejvíce vpravo je příliš daleko a dosáhnout prsty na řadící páčky není zcela snadné.

To byly výtky, je čas na pochvaly, chválím teleskopickou sedlovku Max One se 150mm zdvihu, žádná vůle, výborná funkce a optimální zdvih. Další chvála musí přijít na použité pláště, na letošním modelu byly úzké 2,3" široké WTB Vigilante, které svojí šířkou rozhodně neobstály. Neobstály na širokých ráfcích, díky nim neměly optimální tvar a jízdní vlastnosti byla daleko od optima. Nahradilo je jiné kombo, opět od WTB, přední Convict 2.5" a zadní Trail Boss 2.4" – přední v měkké High Grip, zadní v tvrdé Fast Rolling směsi. Optimální kombinace, přední agresivní plášť doplňuje zadní více jezdivý. K dokonalosti mi schází jen zesílený bok plášťů.

Na trati

Jsou kola na kterých jezdím velmi rád a jsou kola na která se musím přemlouvat. Blizzard rozhodně patří do první kategorie. Najezdil jsem na něm neskutečná kvanta kilometrů a projel nespočet trailů. Ale když jsem kolo vracel, zjistil jsem, že sice jsem na něm najel snad nejvíce ze všech letos testovaných kol, ale nějak jsem zapomněl na focení. Po pravdě, nezapomněl, nechtěl jsem zastavovat. Tak mne ježdění na Blizzardu bavilo.

Rock Machine Blizzard je velmi agilní, ovladatelné, jisté kolo, které se chová velmi předvídatelně. Takové bylo dřív a zůstává stále. Nicméně komponentová změna na pozici tlumiče jej posouvá zcela do jiných výšin. Citlivost a nekonečná trakce, kterou zadní stavba díky pružině získala je neuvěřitelná. Drobné nerovnosti i velké rány s těmi si pružina poradí s daleko větším přehledem než jakýkoliv vzduchový tlumič. Kapitolou samo o sobě je absorbce opakovaným a větších nárazů. Často jsem měl pocit, že v těchto situacích vidlice zadní stavbě nestíhá, RockShox Lyrik s opakovanými nárazy má problém obecně (například ve srovnání s Fox 36), není schopen je utlumit a ty se pak přenáší do rukou. U vzduchových systému není tento jev tak patrný, ale s pružinovým tlumičem jsem si často říkal, já chci takhle fungující péro i dopředu.

Velmi kladně hodnotím i použití dálkového uzamykání tlumiče, protože s pružinovým tlumičem je zadní stavba velmi aktivní při šlapání a je cítit, jak propružování bere kolu dopřednou energii, stačí však otočit gripem a najednou kolo vystřelí. V zamčeném režimu se tlumič obtížněji zanořuje do sagu i zdvihu a díky tomu je výše střed a kolo má lepší prostupnost terénem, nabídne více místa pro pedály. Díky možnosti ovládání z řídítek lze tlumič uzamčít v podstatě kdykoliv, i na pár metrů trati, kde se šlape se vyplatí otočit gripem. Tento přístup vyžaduje trochu praxi a uvědomění si, že mám tuto možnost, ale jakmile si jej zažiješ, budeš kroutit levou rukou skoro neustále.

Použitá pružina o tuhosti 400 lbs byla pro mých cca 90 kg optimální, pohyboval jsem se lehce nad hranicí 30% a přitom nechodil na dorazy, systém odpružení zadní stavby otáčející se okolo virtuálního bodu je u Blizzardu dostatečně progresivní.

Na Blizzardu se mi líbí jeho univerzalita, přestože je to bezpochyb kolo kategorie enduro, tak to není závodní enduro, kolo, které jede rychle z kopce, ale jezdit na něm je nuda. Blizzard je zábavný, ve všech ohledech zábavný, možná to není nejrychlejší kolo na závodní trati, ale určitě bude patřit k nejzábavnějším bajkům na trailech.