Report: WBS Slopné - jak hluboko Kule klesnul

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 14.5.2019

Ve Slopném má v pátek pršet, v sobotu být hezky, což je ostatně model, který Haff objednává pro závodní víkend WBS nezřídka. A protože vymetat bahno z tratě se mi tentokrát nechce, odkládáme odjezd až na sobotu, že vyrazíme dřív a potrénujem ráno.

Plán je to hezkej, ale dodržet časovej harmonogram se nám samo nedaří. Kazziho nabírám až půl sedmá, plus zastávka v bertíku pro jídlo, neb občerstovačky na wbs sou spíš pro diváky než závodníky, a s lehkou komplikací u registrace nám to vychází, že stíháme max tři tréningový jízdy. Mno to nám trošku komplikuje závoďáckou motivaci, se kterou jsme sem přijeli. A ani zjištění, že jsem si zapoměl ponožky, takže jedu v bílejch pod kotníky, mi na sebevědomí moc nepřidá.

Nezbývá, než rozumně rozdělit ty tří jízdy mezi dvě tratě, na přemýšlení máme ve frontě na vlek času spoustu. Nakonec padá rozhodnutí, že levou RZ 1 / 2 dáme v tréningu dvakrát, pravou trať jednou a v polední pauze ji ještě projdem pěšky.

Jízdy odsejpaj, čas ve frontě se táhne, ponožky se plní hlínou a já se pomalu dostávám do tempa. Poslední jízdu stihnem tak tak, dem pro startovní číslo, rychlá válečná porada s Haffem, prý tu dnes máme dokonce pana fotografa z redbullu, a jdem se nadlábnout, než ten cirkus začne.

V 11 se zvedáme a dem omrknout, jak se jezdí finish. Letos nikdo nepadá, vypadá to bezpečně. Vytáhnem se nahoru, ještě chvíli koukáme na přejezd cesty, kde to někteří nasíraj dost na trvďáka a pak už je čas chystat se na start. S lehkou obavou z nedostatku tréningu se řadím do fronty. Pak už ale časomíra odpočítává, 5…4…cvak, hlava se přepíná do race módu, 2..1 a jedem bomby. Obavy sou ty tam, rvu to, co to de, jedu hranu, brzdím co nejpozděj hlava dovolí, některý průjezdy sou o fous, ale dostávám se až dolů. Teď jen nepřemotivovat konec, trochu se uklidním, pohlídám to a cíl. Mrknu na čas, celkem dobrej průměr. Kdybych koukl na online výsledky, věděl bych, že držím top 30. Počkám na Kazziho, kterej za hlasitého povzbuzování omotá strom. „Někdo mu pomožte“, řve komentátor a tak ho nejblíž stojící divák rozmotá z kola. Kazzi trochu zmaten pokračuje kolem trati než se vrátí mezi mlíko, ale jak říká Haff, šel stejně delší cestou, takže cajk.

Sednem na louku a čekáme na start dvojky. Kája není v nejlepší náladě a tak du raději pokecat s týpkem z redbullu. Prý má volno, tak přijel jenom potrénovat. Fotí, točí dronem, mezi jezdce rozdá gouproučka a to všechno jen tak bez nároku na odměnu. Paráda, slovo dalo slovo a slibuje fotky i pro report na d:key.

Pomalu se loučíme a dem na druhou jízdu. Přemýšlím, že vlastně nemám asi moc kde zrychlit, kromě konce. Takže úplně nenápadně ukradnu Malochovu stopu, která v jeho podání vypadá opravdu easy, každopádně je to ale pořád jediný místo, kde sem nejel svůj strop. Nakonec i přesto, že v druhé jízdě dělám víc chyb, na konci se přilepím na rodla (rád bych řekl pustím brzdy, ale to bych lhal), max soustředění, projíždím cíl a čas je o vteřinu lepší. Nevěřím svým očím. To mě posouvá o další dvě místa dopředu, což samo netuším, bo na online nekoukám. Kája si spodek pohlídá a bezpečně dojíždí.

Dokud sme rozhejbaní, dem projít druhou trať. Potřebuju si osvežit stopy z loňska a jedna jízda je na to fakt málo. Takže jdem nahoru i dolů mlíkem a pak rychlooběd, což je stejný jako snídaně, rohlík šunka apod., ale pořád lepší, než se nacpat klobásou.

Chvilka chill, slehnem a pomalu se sunem hore. Chvilku koukáme na cílovej skok, topka dupe co to de. To bych taky mohl zkusit. No nemá smysl to protahovat. Snažím se, to jo, ale je to bída. Před skokem sice dupu, ale pak to hlava nepustí, přece jenom je to naslepo, takže lehkej ťukanec do brzd. „No nájezdovka vypadala ukrutně, ale pak ňák vyměk“, ozve se zamnou komentátor. No počkej, tak já to teda v další jízdě hecnu. Mrknu na čas a opět nevěřím, tentokrát ale tomu, jak hluboko jsem klesl (myšleno ve výsledkové listině). Na druhej pokus musím hodně zabrat. Zaberu. A to tak, že se málem rozvěsím, pak jedu nejvíc kamenitou část jen s jednou nohou, ale žiju. Nacvaknu a rvu to, esíčko, zadupu před skokem. Když si uvědomím, že nesmím ťukat brzdu, trochu se mě stáhnou půlky, ale krásně se proletím, cíl, hotovo. No něco sem sundal, ale žádná sláva.

To Kazzi, kterej v předchozí jízdě sundal sebe o strom tentokrát nějak nejede. Čekám pod skokem, než se ozve: „A už je tu Kája. A jede na skok?“, na což on odpovídá kroucením hlavou a kroucením řidítek v představci. Mno jo…holt kovářova kobyla.. Blbý ovšem je, že už se blíží jezdec za ním a ten skáče. Takže divácí začnou dost řvát ať uhne, fakt nechceš aby ti skočil za krk. „Je to dobrý, smotal se, můžeš jet“, volám na něj poté, co se týpek sbírá ze země. To jsem ale ještě nevěděl, že zas tak uplně dobrej není. Sousedi z parkálu pak hlásí, že si ani nepamatuje, že jim pučoval na závod pedály. Nojo, stane se, tak snad už seš v pohodě týpku.

My máme tímto splněno. Na bednu to není, takže se můžem pomalu chystat domů. Převlíkačka, rekapitulace, vysypat ponožky, kecačka se sousedama…skvělě strávenej den. Co bych vypichol je hlavně komentátor, kterej během první jízdy první kategorie vyplácal šecky superlativy a stupňě gradace, který já znám. Tím pádem sem si myslel, že má vystříleno a dál to bude stát zaprd. To sem se ale šeredně mýlil. Bylo to čím dál lepší, z některých hlášek sem brečel smíchy kámo. Dokonce sem kvuli tobě jednou zakopl :D A ten vyřvanej hlas ala dospívající chalan ke konci…no dál to nemá cenu popisovat, kdo byl slyšel, kdo ne, má smůlu. Doufám, že na další závody jedeš taky!

No a pak samozřejmě foto od Vlada – VA Dream Photos, ostatně posuďte sami, co všechno se dá nafotit v lese bez blesku!! A snad bude i vindejho… Zbytek, no comment. WBS top, jako vždy. Jediný co tomu chybělo, že nejel Šíma (ser*š mě kámo). Díky a vidíme se na Všemině.