reklama

Report: MSDH Cup Jasenská dolina - Kazzi a Kule na závodech na Slovensku

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 21.8.2020

Další rehabilitační zastávka mýho ramene se má konat pod dohledem slovenských odborníků na dánhyl, v Jasenské Dolině. Bohužel je to trochu z ruky a navíc kvůli práci musíme vyrážet až v sobotu. „Jedu, buď redy.“, píšu ráno Kazzimu. „Nemám toaleťák.“, dostává se mi odpovědi. Nechápu, neřeším. Pochopím až na první benzínce, tankuju, meju okna, Kája nikde. Po dvaceti minutách leze spokojenej a sedá do auta. „Co to kafe vole?“ „Co s ním?“ „Nic, jenom že ho máš na střeše.“

Káva naštěstí zafunguje a Kazzi spí až za hranice. Dáme další zastávku, zmrzku, „Vďaka, Dovi“ a můžem pokračovat. V Žilině to berem přes nákup v Tescu, kde je výběr piva tak tristní, že začínám chápat, proč tomuto kraji vládne borovička. Posledním městem, kterým je potřeba projet, je Martin. Tady už začíná přituhovat, návrat v čase o dvacet let zpět. Nezastavujem, rychle pryč. To by mě zajímalo, jak asi vypadá pořádnej východ…

Ještě pár vesniček a sme na místě. Dem se regnout a projít to pešo. První důležitý poznatek, na závod to bude chtít vyrazit s dostatečným předstihem, neb tady lano spíš odpočívá než tahá… asi placený od hodiny. Trať je tu zábavná, spíš kratší, před výjezdem na louku zakončená celkem výživnou rock garden. Tu já mám naštestí zakázanou, navíc objezd nevypadá o moc delší, takže si s tím příliš nelámu hlavu. Na louce pár skoků, dupačka a cíl. Pohoda. Převlíct a dem na to.

Kája je na skalku dost namotivovanej, vidí tady přiležitost vyhrát, takže to hned v druhé jízdě motá otb. Naštěstí to odnesl jenom kotrč, kerej teď připomíná spíš harmoniku než součást brzdového systému. Bohužel centrlock mi nesmí do baráku, takže nemáme náhradní. Po několika neúspěšných pokusech o srovnaní kladivem na trávě hážu do placu myšlenku, že by to možná mohl zkusit na betonu. To funguje líp a kotouč už relativně hezky projde třmenem. Co nesrovnalo kladivo, srovná teplo. Vyřešeno.

Jezdíme až do konce lana, i přes jeho neustálé stávkování namotáme celkem dost jízd. Já sem spokojenej, Kája cosi mrmle, že mu to moc nejde. To nechávám bez komentáře, dám si fresh koupačku v řece, otvíráme pifko a dem nakrást ňáký dřevo k místním chatkám. Ulovíme proschlý větve borovic a pionýrsky, bez papíru, rozděláme krásnej fajrung. Borci vedle jedou uplně jinej styl, only uhlí a pepo… to se mi nezdá příliš bezpečné. Lámem pifka, grilujem klobásky a hermelín, doplněné o fazolky v plechovce. Luxusní véča. Necháme dohořet a dem spát.

Ráno rychlosnídaně, převlíkačka, stíhám 4 rundy a dem čekat na závod. Něco pojíst, fláknout se a s vydatnou časovou rezervou se dem přemístit hore. Sme tu opravdu dost brzo, dávám protahovačku a zevl na prolízačkách. Probere mě až vyvolávání našich čísel. Já to mám nahned, blembák a jedem. Jenže Kája potřebuje kolena, lokty, rukavice, přepudrovat…navíc nechápe sestupný systém, takže se velmi podivuje, že má vyrážet přede mnou. „10…5…4 ..“, tlumočím týpka od časomíry. Vyběh na rampu, naskočit na kolo a rovnou do závodu. „Dobrej letmej start že?“, komentuju to směrem k dámě se startovní listinou. „To sem ještě neviděla..“, kroutí nevěřícně hlavou. Zakvíkám jí na želvičku, což ji evidentně zvedne náladu a pouštím se do první jízdy.

Zhruba v půlce trati žeru prach, tady je něco špatně. Káju dojíždím v nájezdu na skalku a do cíle se dostavám chvíli za ním. „Ty vole sem se vyndal.“ a ukazuje mi roztrženej kolenní chránič. Nevěřím. Dem se fláknout, Kazzi dezinfikuje koleno peroxidem, což doprovází úpěním a červenáním fejsu. Vůbec se nesměju.

Finálko už stíháme trochu líp, neb zavčas omrknu startovku. „Vole, za minutu jedeš.“ „Fakt jo?“ ..neasi. Já mám ještě pár minut k dobru. Fklidečku se nachystám, protáhnu, zakvíkám na želvičku, paní se směje a dem na to. Soustředěnou jízdou stahuju 2 vteřiny oproti semi, dole sem spoko. Kája moc spoko není, ale dobrý, až na kotouč žijem a to je dycky úspěch. Dokoukáme hobíky, sprcha v řece, pobalit cajky a můžem razit.

Původně 3 a půl hodinová cesta se nám trochu protahuje, neb jedem přes Olmík, tím pádem musíme projet Babiše, za což se nám tendle zlobivý slovenský b******t odměňuje přihřátým motorem. Naštestí kousek od hospody, takže dáme ňákou chálečku, dokloužem pod kopec, kde dolejem chladič a pak už bez problémů domašov.
Už se těším na další výlet na Slovensko, takže esi zas nezamachlujou hranice, vidíme se na Rači.

Foto: Peter Slavkovsky

Podobné články

Diskuze

  • anonymní uživatel tiborski (tiborski [zavinac] seznam.cz) 21.8.2020 v 9:34

    Prima, alespoň vidíte na vlastní oka jak je doma dobře...

  • anonymní uživatel Honza (jmeno [zavinac] prijmeni.cz) 1.9.2020 v 14:10

    Čo to také "zakvíkám jí na želvičku"? :-D

  • anonymní uživatel Shu Lin 1.9.2020 v 15:07

    asi jí zabrnkal na švába

  • anonymní uživatel Honza (jmeno [zavinac] prijmeni.cz) 1.9.2020 v 15:13

    Asi. Inu jiný kraj, jiný mrav. :-)

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí