Report: Endurosérie v Malé Morávce - to je enduro-párty pro celou rodinu

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Report, vydáno: 31.8.2022

Další díl ze seriálu České endurosérie byl naplánován na poslední prázdninový víkend do bike parku Kopřivná v Malé Morávce. Kdo zná, kdo zde byl, ví, že to je fakt family friendly místo, kde si zajezdí táta, máma i plodi všech věkových i výkonnostních kategorií. Navíc v době bůmu vanlajfu se na parkále pod lanem scukla slušná společnost a párty mohla začít. 

Tréninky jsou od pátku, ale už ve čtvrtek dojíždí první nedočkavci a jdou brousit vymlíkované traily. Zatímco my v klidu usedáme pod markýzu jedné obytky a pan sládek Jára nás napájí vlastním luxusním ležákem Jalového piva (Pivo to rozhodně není jalové, on se tak jen Jára jmenuje!) Čtyřikrát chmelený ležák v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství. Ráno jsme úplně v topu, připraveni najíždět ty nejlepší stopy. 

Bohužel takových jako jsme my byla většina, takže fronta pod lanem byla lehce demotivující. Množství čekajících v řadě je dáno tím, že zde závodí opravdu celá rodina. Proto po několika vystátých důlcích mizíme do Karlova, kde nás taky čeká jeden měřený úsek. Navíc se k němu sjíždí nejdelším trailem tohoto závodu. Dva nebo tři roky (možná víc) jsem v Malé Morávce/Karlově nezávodil, tak si potřebuji oživit vzpomínky. Na začátku zlehka prostudujeme asi nejtěžší pasáž a pak už dupeme kilák a půl do Karlova. Zde kupujeme dvouhodinovku a vystřídáme se na místních trailech. Karlovská RZ je nejprudší ze všech a má dvě místa, která mohou potrápit. Dnes je ale pátek, předpověď počasí slibuje déšť, tak tušíme, že v neděli tu bude úplně jiný závod.Po O se vracíme zpět na Kopřivnou a dojíždíme, co nám chybí.

Na miminka čekají 4, resp. 5 RZ podpořených lanem, hobíci si je objedou za své a elita si k nim přidá ještě jednu VIP erzetu. Ta se nám ale ukáže až v sobotu a máme na její trénink jen jeden pokus. No dobře, můžeme tam strávit času kolik chceme (jakože track walk je neomezený), ale jen jednou projet jejím startem. Kopáči se činili a tak to není úplně easy. I eliťáci v pravém slova smyslu (né takoví jako já, co se do race kategorie přihlásí z důvodu pozvednutí si svého sebevědomí) nad několika místy dlouho dumají. Gouproučka plní bajty, aby měli studijní materiál. 

S vypnutím lana se zapínají baterky e-biků a s nimi i závod pro necelou třicítku zájemců o tuto novinku. I v Koutech byl závod pro éčka, ale tady tomu dali jiný rozměr. V sobotu tři erzety, z toho jedna power stage = výjezd do vrchu. Nic pro slabší na srdce. I dopomoc v podobě několika stovek wattů v motoru dala tělíčku zabrat. Za hodinku měli kluci hotovo a mohla začít zábava. 

Večer zpříjemní závody ve skoku do dálky, výšky, délce manuálu a nejlepší trik. Následuje promítání filmu Vyšehrad - jsem rád, že pořadatel myslí i na vzdělávání mládeže a po něm DJ. No možná to bylo trochu jinak, ale nic to nemění na tom, že zábava byla parádní a nebýt nedělního závodu, tak snad paříme do teď. 

Ranní vstávání nebylo úplně lehké, což přikládám tomu, že to pro mne byl již šestý den na kole. Naštěstí mám spoustu času se probrat a dát do kupy. Race kategorie startuje až po 11. Ostatní takové štěstí nemají. Mezi prvními startují Groom, Rookie, Newbie a E-bike. Ty poslední čeká slušnej fičák opět v podobě tří erzet. Ale dnes to mají delší a těžší. No kdo chtěl kam ... Navíc většina z nich po dojetí přesedá na kola poháněná pouze lidskou silou (byť někteří z nich si nadávají do volů) a vyráží porovnat výkony v kategorii hobby či race. Jejich výrazy říkají, že byť to stálo za to, zadarmo to rozhodně nebylo. Opět byla jedna power stage, na kterou navázal dlouhý trail do Karlova.

Já se chvíli po poledni s lehce staženým pozadím stavím na start první RZ - ano, té, která je jen pro nás. Přežít toto a bude líp. Pár zatáček na rozjetí, následuje taková malá kamenitá zahrádka. Úplně netrefuji stopu, tak musím začít z nuly. Takže se uklidníme a následné divácky velmi atraktivní místo projíždím na pantátu bez ztráty kytičky. Jistě, nebylo to efektní, ale pouze efektivní. Pěkný prudký úsek s nelehkým nájezdem do hluboké hrabanky, otočka kolem stromu a trefit se do odjezdu jednou ze tří možností vykouzlila několik pěkných sestav, nad kterými by i Petr Vichnar vytáhl desítku. Chvilka oddechu, než následuje druhá zajímavá pasáž přes kameny, ale to už jsme z nejhoršího venku a pálíme to mezi stromy do cíle, který je kousek nad zázemím celého závodu. 

Po šotce vinoucí se pohodově k horní stanici lanovky jedeme dnes celkem 5x. Ale je to mírumilovný výšlap. Celkem za celý závod - 6 RZ, 25 km kategorie Race - nastoupáme necelý kilometr. Pohoda! Dvojka je stará DH trať vpravo pod lanem. Začínám trochu volněji, protože první dvě odkloněný zatáčky mě dokážou poslat neomylně ven. Při včerejším tréninku jsem si na následujícím kamenitým úseku prolomil koleno, tak jedu s respektem. Pak už není co řešit. 

Dole přepadnu trochu schovanou, ale opět dobře zásobenou občerstvovačku (hobíci ji měli hned po prvním úseku a prý o ní mnozí nevěděli). Hážu do břucha sekanou, sýr, meloun, jonťák a hurá na vzdálenou trojku. Ta je dnes nejdelší a názory se na ni hodně různí. Někomu nevyhovuje hodně šlapání, někdo si zase pochvaluje její menší technickou obtížnost. Každopádně všichni oceňují její délku. Celkově vzato si na Malé Morávce každý najde svoje a ve finále nejspíš nikdo neodjede nespokojený. 

Výšlap na karlovský trail je trochu očistec, ale vidina, že už máme půlku za sebou nás trochu žene. Jen neposr... ty dvě záludný místečka! 

Start, dupačka, pravá v sypkých kamenech - sakra, na tu vždycky zapomenu! Pak už jsem v korytě trailu jako doma. Práší se jak sviňa. Po včerejším dešti ani památky. "Skalku" dávám opět efektivně a na obávanou otočku okolo stromu to naperu na první dobrou a je vymalováno. Malu odměnou kromě goodfeelingu jsou banány, pomeranče, voda, jonťák. 

Dostávám se do módu, že už si jedu sám na sebe. Nechci poslouchat, kde se parťákům co povedlo a kde naopak ne. Zařazuji převod přežití a hrnu na číslo 5. Ta začíná nad gravity lajnou. Cíl je přežít hodně moc kořenů, pár klopek, dupat jako blázen a v závěru ještě přidat. Traséři nás neženou až úplně dolů a díky tomu není poslední výšlap úplný mordor. 

Šestka je ještě více šlapavá. Ale jo, jde to. Nohy ještě můžou a hlava chce. Dnes to fakt baví a vidím cíl na konci trailu. Pipíp, hotovo, zahlásí časomíra. Zbytek #moravianeagles už má pohodu u deštníku. Záchranný pivo a pak jedno na chuť a už je dobře. Akorát čas sledovat dojezd a fandit elitě. Ani na posledních metrech si nic neodpustí a jdou do toho srdíčkem. Asi podobně jako organizátoři tohoto celého závodu.

Jak jistě všímavý čtenář pochopil, e-bike kategorii jsem nejel, ale od těch co ano jsem odposlechl, že to bylo zábavný, náročný, že udržet obě kola v kontaktu se zemí v prudkých výjezdech vyžadovalo jemnou práci technika s brzdou, přehazovačkou a zařazeným módem dopomoci. A ukočírovat výrazně těžší bajk směrem dolů byla lekce vyšší pilotáže. Ale do cíle se vrátili s rohlíkem od ucha k uchu a někteří s lehce pošramoceným tělem. 

   

A co řekla moje cérka, pro kterou to zde byl první enduro závod? Bylo to dobrý.* Takže příště asi zas.

* poznámka: Je jí 16,5.

Hledáš výsledky? Kdo vyhrál? Pro výsledky klikej zde a na vítěze mrkni na video níže

Foto: Jakub Barčík / Enduroserie