Report: Enduroserie v Koutech - tohle se muselo líbit všem

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Report, vydáno: 28.7.2022

Jeden z mála víkendů, kde není naše mládež přes prázdniny doma a my můžeme neomezeně se ženou vyrazit kamkoliv za hranice všedních dnů, nabízí spoustu lákadel. Nakonec ze všech možných vyhrává další díl seriálu české endurosérie v Koutech nad Desnou. Tréninky sice začínají už v pátek, ale my dojíždíme až v sobotu. Od kámošů nasávám pár informací o náročnosti tratí. Realita je však ještě tvrdší, umocněno prachem, který se za každým rajdrem víří dlouhé minuty. To sucho fakt dává trailům krutě zabrat.

V sobotu zvládám osm nebo devět výjezdů, což vzhledem k náročnosti tratí není úplně rozumné. Ale i s bolavým tělem je lepší vědět, do čeho zítra jdu. Večer si projdu expo zónu, okouknu nejen novinky u Treku, Commencalu, koupím nové kraťáky, s partičkou spláchneme prach pár pivsonama a jdeme relaxovat.

Na T-mobile Enduroserii je fajn, že si zde najde každý svou kategorii - od prťat po veterány, od hobíků pro profíky, od "lenochů" po chrty! Tím se dostávám k hodně diskutovanému tématu, kterým je zařazení závodu e-biků do seriálu. Ať už si o tom myslím svoje, s tímto vývojem nic neuděláme (všudypřítomné E ze svého života již nevymažeme) a je tedy lepší tento fakt přijmout a užít si ho, než ho pozérsky odmítat. Koneckonců spokojené a vysmáté obličeje všech e-závodníků mluví o tom, že to byl prima závod, který ani tak nebyl zadarmo.

Kolem deváté ranní startují ti nejmenší, aby je mohli fotři na erzetách doprovodit a sami pak startovat o několik desítek minut později. To, že se traily od pátku dramaticky změnily není nutný psát. Velkou pomocí byl podvečerní déšť ze soboty na neděli, který z prvních erzet udělal neskutečný zážitek. I tak obdivuji ty nejmladší, kteří se musí s nástrahami RZ popasovat. Jak známe Járu Sijku - designéra endurosériových tratí - lehké tratě to nejsou. V Koutech navíc umocněno jejich délkou. Ale pořadatelé v čele s Kamilem Tatarkovičem odvedli skvělou práci a z pohledu závodníků vše šlapalo jako po drátkách.

Grom a Rookie má odjeto, na start se připraví Newbie, Hobby, E-hobby a nakonec Race skupina. Časové rozložení skupin je vymyšlené dobře, čekačka na start je téměř vždy minimální. E-rideři jedou 4 RZ, skupina Race 5. Nastavené časové limity v kombinaci se slušnou sluneční praženicí dávají tušit, že čas na zevlování rozhodně nebude.

Já se neskromně přihlásil do race grupy, kde mám okolo dvou stovek soupeřů. První cestu nahoru máme ulehčenou lanem. RZ číslo jedna byla jen a jen pro nás. A byla parádní. I když začínala o kus níž, na její obtížnosti ani délce to nic neměnilo. Stávající koutecké traily Jára vytunil od různých kliček a propojek až po úplně nové úseky v hrabance, odklonu, díky kterým byly jiné, těžké, zábavné. Na nedostatek surového si stěžovat nemůžeme. Přes 2 km a 400 výškových metrů zábavy.
A teď vzhůru na dvojku a pěkně za svý. Kdo zná výšlap na Dlouhé stráně, ví. Kupodivu ale toto stoupání nebylo takový zabiják, jako poslední stoupání na pátou erzetu. Ale to předbíhám.

Na dvojku nás s úsměvem posílá sám pan Kafíčko, tak to jde téměř samo. Prvotní dupačka po traverzu než se trať zlomí směrem dolů je za mnou. Trailová houpačka se střídá s hrabankou, odkloněnými kořenovými pasážemi. Moc míst k vydechnutí není. Jestli mne můj garmin nemate, tak to vidím na 3 kilometry náročného pojezdu. Luxus!

I na trojku šlapem za svý. Dobře nám tak. Čeká nás nejkratší rychlostka a za ní očekávaný bufet. Horko již traily dokonale vysušilo, tak se začalo zase prášit. Tato erzeta vede z části po značeném trailu, navíc se zde hodně střídalo ostré slunko a stín. Ani tady - stejně jako na ostatních RZ - není žádná pastička, jen a jen učebnicová výuka cyklistické pilotáže. Závěr nás chytře dovede téměř na náměstíčko skiareálu Kouty, kde je skvěle zásobený bufet. Meloun i kyselý okurky přišly vhod. To samozřejmě nebylo vše. Zdravé a energeticky vyvážené tyčky Chimpanzee doplnila sekaná, sýr, salám, spousta ovoce, oříšky a rozinky. Díky.

Máme víc jak půlku za sebou, tak tradá na lano a už stojím na startu čtverky. Prohodím pár slov se sympatickou startérkou (jo, je to moje žena Lucka, však jsem psal, že máme víkend bez mládeže doma) a prý už za deset, devět... Začátek je takový lehce uklidňující, kdy se střídají bajkparkové sekce s těmi přírodními než přijde něco, co ... jako jo, bylo to pěkný, moc pěkný, těžký, rychlý ... jen já to prostě nezvládl. Moje chyba i blbost. Takže jako hadr na holi jsem to dovlál tak nějak do cíle. Sakra včera to byl hodně jiný trail. Těch 500 závodníků krát tři dny se hodně podepsali na každém jeho centimetru. To, co jsem si den předem v hlavě připravil, můžu klidně hodit za hlavu. Ale v tomto případě určitě lepší alespoň trochu vědět do čeho jedu, než to jet úplně na oči.

Následujících 200 výškových metrů je prověrka odolnosti pro všechny závodníky. Kdo nemá vodu trpí hodně. Moje cesta nahoru se mění v kličkovanou. Ne že bych tak nemohl, ale snažím se využít každý kousek stínu, který se milosrdně objeví na rozpáleném asfaltu.

Není čas ztrácet čas, konec časového limitu se blíží. A pětka je sakra dlouhá. Celý kopec šněrujeme z prava do leva, nevynecháme jediný zábavnější kousek. Těžké pasáže střídají ještě těžší. Konec se blíží až po 3 kilometrech. A je to konec, jak se patří: pěkně pro diváky, kameny, kořeny, potok. O fanoušky díky blízkému centru závodu není nouze. Tak to má být!

Plácanec s kámoši, obejmutí se ženou, kafe v T-mobile stánku, očváchnutí kola v mycí zóně, těla v Desné a můžeme jít na pivo. Víkend je to fakt vydařený. O tom by mohli vyprávět hlavně ti, co stáli na bedně. Ale vítězem je vlastně každý, kdo tento těžký - nejen tratěmi, ale i horkem - závod dojel.