Test: Vittoria Mazza Enduro Race - závodní verze plášťů zaměřená primárně na výkon

Autor: Dan Klimeš, kategorie: Test, vydáno: 12.8.2023

Jak moc řešíš, do čeho svýho bajka obuješ? Rozhoduješ podle zkušeností, ceny, doporučení kamarádů, influencerů nebo dáš na reklamu? Možností je hafo, stejně jako možností z čeho vybrat. Značek mrtě a k tomu kombinace směsí a vzorků, že by se z toho jeden zvencnul. Ideál asi neexistuje. I když možná ...

  

Výrobce Vittoria je jedním z největších výrobců pneumatik a duší pro jízdní kola. Do světa jich ročně dodá kolem 7 milionů a většinu z nich vyrobí v Thajsku. Já teď pár týdnů jezdím Vittoria Mazza Enduro Race 29" v šířce 2,4" z nové měkké směsi Graphene & Silica vyvinuté spešl pro jízdu dolekopcom. Dle info výrobce prostě směska pro lepší přilnavost, pružnost a deformaci. Pro lepší absorpci nerovností a záběr v každém náklonu. Mazza je vyztužená novým nylonovým pláštěm 60 TPI s extra odolnou vrstvou proti propíchnutí. Stejný vzorek dopředu i dozadu. Howgh, tolik slova výrobce. Pojďme jezdit. 

     

Nahození 1340 gramů vážící gumy je otázkou pár minut a i bez tmelu tlak drží několik dní. Na omak jsou fakt měkkoučké. Taková skoro žvejka. Kvůli tomu transfer do lesa není úplně zadarmo. I když tento pocit je ryze individuální. Záleží, jaký máš nohy, jak moc se do lesa těšíš, ale holt to není ixcé šlupka. Zato v lese je to jiná. Vlastně abych byl upřímný, tak v první chvíli spíše nic moc. Kolo skáče na každé drobnosti, o gripu nemůže být ani řeč. Sakra, kde je problém?

Takže pumpu a manometr do ruky a jdu hledat a ladit. Laboruji s tlaky mezi 1,2 a 1,8 baru a stále nemůžu najít optimum. Zadek je dobrej. Ale ten předek. Aha, takže problém je úplně jinde. Přefoukaná vidla a jsme doma. V tu chvíli pocitově přesedám z tvrdého kola na pohodlného fulla, z rozbitého trailu se stává vyšejpovaný singl a mně se na tváři objevuje rohlík. Ještě trochu měním tlak, ale v podstatě nevidím větší rozdíly mezi 1,5 - 1,8. Vzadu s vložkou jsem to nechal na 1,5 a vpředu o fous míň. Tím, jak je směs měkká, se rozdíl v natlakování hodně stírá. 

Jaro je u nás suché a extra prašné. Pneu proháním po lokálních trailech a spokojenost. Grip je přesně takový, jaký očekávám, nikde neustřeluje. Nezdá se mi, že by se guma nějak nadměrně deformovala. 

Ale v označení mají moje Vittorky označení RACE, tak je musím vzít i na nějaký závod. Balím na Blinduro léto v okolí Červené vody. Dva dny po 30 kilometrech, 1100 výškových metrech a 4 erzatách. To už trochu kvalitu prověří. Traily jsou suché, plné kořenů a toček spíše pomalejší. Pláště jsou v nich jako doma. S jistotou přejíždějí kořeny v odklonu, žádnou slabinu nenaznačují. Ale jejich chvíle má teprve přijít. Před čtvrtým měřeným úsekem nám vydatně zaprší, tak můžu objektivně porovnat změnu podkladu. A mám pocit, že tady teprve Vittoria Mazza byla doma. Před sebou vidím kámoše, jak driftuje levá a pravá a marně hledá grip. Bez šance. S přátelským "zleva, voe" si ho mažu jako máslo a dolů dojíždím s rohlíkem na ksichtě a úplně čistou gumou. Kámoš chvíli po mně, po rohlíku ani památky, guma obalená vším, co v lese potkal a příval nadávek se nedá publikovat. Tak takhle má držet dobrá pneu. Ráno nás čeká nejtěžší RZ závodu. Dlouhá, na začátku hodně prudká a celou dobu hodně kamenů. Po včerejším dešti ještě oslizlé. I tady "vittorky" neztrácí glanc. Glanc spíš ztrácím já. Ale s nejtěžší pasáží se poperu a pak už je to jen hromada zábavy. Hledání ideální stopy přes kameny byla fakt legrace. Když nebyla ideální, tak to prostě na prasáka narvat a kolo dělej, co umíš. 

  

Následující víkend nakládám kolo směr bikepark. Kdo zná Peklák, ví, že zde najde vše. Od vyšejpovaných klopek, přes rockgardeny, skoky až po kořenové sekce. Od nejlehčího růžového trailu po downhillový černý. Kopec, kde si zajezdí každý. Ráno bylo vše ještě mokré, asi nedávno sprchlo. V průběhu dne slunko vytlačilo teplotu až nad třicítku. Takže vše vyschlo na troud. Měl jsem tedy dost prostoru zkusit všechny podklady v různém stavu. A dobrý. V klopkách drží, kameny úplně na pohodu a na obávaných kořenech si smlsnou s gustem. Takže na konci testu bez ztráty kytičky. Defektů nula, problémů nula, funfactor 1*. 

  

Důležitý je zmínit, že pro předek i zadek je určen stejný vzorek. A proč ne. Aspoň spořivější bajkeři mohou využít záměny a po lehkém ojetí pláště prohodit. 

Je zvláštní, že Vittoria má v nabídce ještě MAZZA bez přídomku RACE. U tohoto provedení se výrobce chlubí patentovaným procesem vrstvení směsi 4C. A 4C znamenají 4 vrstvy - prostřední běhoun má uvnitř výstupků jinou gumu než na povrchu a obdobné je to na bočních štuplících. Proč mají závodníci hobíci více vrstev než závodníci? Není to chyba? Není, jen je to trochu matoucí. Ale pohled na srovnání obou variant níže je docela vysvětlující.

S jednosměsovou Race verzí bude jezdec rychlejší díky lepšímu gripu, jedna směs bude mít lepší přilnavost na více typech terénů, Raceový plášť je univerzálnější. Není to však zadarmo, daní je výdrž. Ta bude o poznání kratší než u 4C verze. Ale kdo by u závodní verze hleděl na výdrž, důležitý je výkon! A ten Mazza Enduro Race má! 

A když už RACE tak šup tam s nimi - ENDUROSERIE Kraličák (Danův report najdete na zde). Tři dny ježdění, další stovka kilometrů a 6000 metrů dolů. Sice se jeden den snese dvouhodinový lijavec, ale v lese to poznat nejde. Test tedy opět na totálně přeschlých trailech. Ale té hrabanky. A kamenů. A kořenů. A sklonu. A odklonu. A vše úplně v pohodě. Přemýšlím, ve které situaci otestuji kvalitu pneumatiky lépe, zda při vyšší rychlosti, kdy potenciálně rizikový úsek přeletím s myšlenkou na paragánskou padinu (to jako že to mám pade na pade, jestli to dám) nebo když některé pasáže projíždím více na jistotu? Každopádně s touto gumou nemám problém se držet ideální stopy, pěkně nahoře, neklouzat dolů. Ani mokré kameny vittorky nerozhodily. 

   

Další celkem slušnou nálož jsem Vittoriím dopřál 4 dny v okolí Reschenského průsmyku. Hodně čtenářů dolekopcom bude tuto oblast znát buď z osobní návštěvy nebo alespoň z reportů 3 länder endura. My zde strávili 4 dny. Z toho 3 dny ježdění po místních trailech, kde si každé bajkerské srdíčko najde své a jeden den šlapání za vlastní přes Soutěsku smrti. Najezdili jsme okolo 200 kilometrů a naklesali přes 16 500 metrů. Krizová situace nula, defekt nula. Taky konečně zapršelo, tak byla zábava. Zábava v dobrém slova smyslu. Mokro rozhodně vittorkám nevadí. Na mokrých kořenech ani kamenech nezaváhají. Není třeba hledat stopu, stačí jen pustit brzdy. Trochu obavy jsem měl na hodně špičaté skále soutěsky. Ale nic se nestalo. 

Na konci testu mají gumy odjeto něco přes 500 kilometrů a není to na nich moc vidět. Tak si je ještě nějakou chvíli nechám, protože jsem s nimi spokojený.